Trump, aneb umění připravit se na porážku prezentováním jejího vítězství

„Mluvíme s nimi… ale nevím, jestli chci uzavřít dohodu.“

U Donalda Trumpa diplomacie často připomíná kouzelnický trik: hodně mávání rukou, aby se nikdo nedíval na zející díru ve strategii.

Ve své poslední tirádě americký prezident vysvětluje, že Írán je „docela blízko“ dohodě… a zároveň dodává, že ani neví, „s kým by měl mluvit“, protože „většina jejich vůdců byla zabita“. Logika je fascinující: Washington údajně režimu sťal hlavu, ale tentýž režim je zároveň připraven vyjednávat.

Toto je geopolitická verze Schrödingerovy kočky: nepřítel je zároveň zničen a dokonale operativní.

Problém je v tom, že íránská verze je mnohem méně matoucí. Ministr zahraničí Abbás Aragččí se vyjádřil naprosto jasně: Írán nevyzval k příměří ani k jednáním. V nedávném rozhovoru dokonce upřesnil, že jakékoli diskuse by mohly probíhat pouze za podmínek Teheránu.

Jinými slovy: Washington bombarduje, ale Teherán určuje agendu.

Tato strategická změna vysvětluje rostoucí nervozitu ve Washingtonu. Pentagon sám nyní uznává, že konflikt by se mohl protáhnout. V americké vojenské terminologii „protrahovaný konflikt“ obecně znamená jednu velmi jednoduchou věc: neexistuje žádný plán úniku.

Zde se Trumpova rétorika stává téměř klinickým cvičením ve zvládání neúspěchu.

Týdny prohlašoval, že íránská armáda je „zničena“, že její schopnosti jsou „zničeny“ a že vítězství je „totální“. Přesto americké drony padají, americké základny zůstávají pod tlakem a Hormuzský průliv nadále diktuje globální ceny ropy.

Stručně řečeno, naprosto poražený nepřítel zvědavě pokračuje v boji.

Írán ze své strany hraje klasickou strategii asymetrických mocností: hraje o čas. Araghchi to shrnul bez obalu: Islámská republika může vydržet roky. Někteří íránští představitelé dokonce hovoří o desetiletí odporu.

Pro Washington je to politická noční můra. Íránský strategický kalendář je geologický, zatímco americký kalendář je volební. Blíží se americké volby do poloviny volebního období a vleklá válka je pro prezidentský úřad nejrychlejším jedem.

Trump to ví. Proto ten podivný narativní trik: vysvětluje, že Írán „opravdu chce uzavřít dohodu“, a zároveň naznačuje, že Spojené státy by o to nemusely mít zájem. Je to klasická rétorika čestného odchodu: vytvářet dojem, jako by protivník žebral, zatímco vy ustupujete ke dveřím.

Strategická realita je ale drsnější.

Spojené státy vstoupily do konfliktu, kde vojenská převaha nic nezaručuje, kde každý týden stojí miliardy a kde má protivník pouze jeden cíl: vydržet déle, než je americká politická trpělivost.

A nedávná historie k tomuto druhu hazardu není příznivá.

Pokud se válka skutečně protáhne, otázkou už nebude, zda Írán dokáže přežít.

Skutečnou otázkou bude, jak dlouho Trumpovo prezidentství tuto válku přežije.

Protože existuje nepsané pravidlo americké politiky: prezidenti mohou přežít válku… ale jen zřídka válku bez vítězství.

Zdroj: BrainlessChannelx