Zastánci války proti Íránu vymýšlejí nové a absurdní ospravedlnění: Všechno se točí kolem Číny

Trumpovým hlavním motivem války nebyla lidská práva, přírodní zdroje ani jaderné zbraně. Podle této absurdní teorie šlo výhradně o Čínu.

Před zahájením operace Epic Fury udělala Trumpova administrativa jen velmi málo pro ospravedlnění hrozící války s Íránem. Těch několik argumentů, které předložila, byly banální prázdné fráze, které pouze opakovaly argumenty pro válku v Iráku před více než dvaceti lety: že Írán je jen pár týdnů od výroby jaderné bomby, že jeho raketový program představuje významnou hrozbu pro americké zájmy a spojence v regionu a že si íránský lid zaslouží osvobození prostřednictvím změny režimu.

Ale krátce po začátku bombardování se online a v proizraelských médiích objevilo nové (pravda, kreativnější) ospravedlnění, o kterém se zastánci války domnívají, že lépe přesvědčí ty, kdo pochybují o důvodech dalšího konfliktu na Blízkém východě. Válka s Íránem, jak nám nyní mnozí říkají, ve skutečnosti s Íránem nemá vůbec nic společného. Místo toho se jedná výhradně o Čínu.

„Někteří tvrdí, že Izrael zatáhl USA do války,“ uvádí se v článku v deníku The Free Press, „ale tento konflikt je větší než Izrael a Írán – jde o Čínu.“ Další článek v britském konzervativním deníku The Spectator zopakoval tento názor: „Trumpovým konečným cílem v této válce je Čína.“ Glenn Beck představil 2. března CRINK, „novou mocenskou osu Čína, Rusko, Írán a Severní Korea“, aby „pochopil, proč Trump zaútočil na Írán“. Jesse Watters z Fox News minulý týden divákům řekl: „Zabíjíme dvě mouchy jednou ranou: Zastavujeme největšího sponzora teroru a dáváme Číně mat.“

Pokud by motivem skutečně byla Čína, dalo by se alespoň očekávat, že Trumpova administrativa představí tuto teorii – „Toto je šance bojovat s největším geopolitickým rivalem Ameriky“ – jako klíčové ospravedlnění americkému lidu. Dalo by se předpokládat, že by k tomu byli obzvláště motivováni, vzhledem k tomu, že průzkumy veřejného mínění důsledně ukazují, že veřejná podpora této války je mnohem nižší než u jakékoli jiné americké války za poslední desetiletí.

Trumpovi představitelé však Čínu nikdy neuváděli jako primární motiv. Ve skutečnosti se administrativa a její příznivci o Číně dodnes sotva zmínili. Tuto teorii si z ničeho nic vymysleli zastánci války proti Íránu a/nebo Trumpovi, aby poskytli přesvědčivý důvod, proč je tato nová válka v americkém zájmu.

Koncem minulého týdne senátor Lindsey Graham prohlásil, že tento konflikt je „náboženskou válkou“ vedenou „radikálními islamistickými teroristy“. 2. března předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson řekl skupině reportérů, že Spojené státy „na základě svých vynikajících zpravodajských informací rozhodly, že kdyby Izrael zaútočil na Írán, [Írán] by okamžitě podnikl odvetné kroky proti americkému personálu a majetku“. Předseda Sněmovny reprezentantů proto zdůraznil, že USA musí zaútočit na Írán společně s Izraelem, protože by byly napadeny v obou případech. Prezident Trump v pátek oznámil, že USA hodlají vybrat pro íránský lid „SKVĚLÉ A PŘIJATELNÉ vůdce“, aby jejich zemi „ekonomicky zvětšili, zlepšili a zesílili než kdykoli předtím“.

Tito politici a mnoho dalších uvnitř i vně vlády nemluví o Číně. Nebyla uváděna jako významná motivace pro zahájení této války. Pokud je však Čína skutečně důvodem, zapomněli snad nejvýznamnější zastánci války prostě, proč do války vůbec šli, nebo se rozhodli, že je nejlepší předložit americkému lidu falešný, vykonstruovaný důvod pro nutnost této války?

Je pravda, že toto nové ospravedlnění je přesvědčivé, alespoň na první pohled, i když je to jen záminka. Čína je nejsilnějším geopolitickým rivalem Spojených států. Žádná jiná země nekupuje od Íránu více sankcionované ropy a pouze Rusko s Íránem úžeji spolupracuje na posílení jeho armády. V roce 2021 Írán podepsal s Čínou 25letou partnerskou dohodu, která má údajně íránskému energetickému průmyslu přinést 400 miliard dolarů. V posledních letech bylo hlášeno několik prodejů zbraní mezi oběma zeměmi, včetně nákupu čínských hypersonických raket schopných potopit americké lodě.

Přesto žádná z těchto událostí ve skutečnosti nesouvisí s tímto novým tvrzením, natož aby ho dokázala – že tato válka s Íránem se nějakým způsobem týká Číny. Nanejvýš naznačují, že Čína by mohla být negativně ovlivněna ztrátou přístupu k levné ropě a svým investicím. Pokud je pouhý negativní dopad této války měřítkem toho, zda se týká „jiné země“, pak se tato válka týká i Kuvajtu, Kataru, Spojených arabských emirátů a zbytku Blízkého východu.

Válka Trumpa a Netanjahua v Íránu by skutečně mohla poškodit mnoho zemí. Japonská ekonomika by mohla utrpět vážné následky, pokud by byla zablokována ropa v Hormuzském průlivu. Jihokorejská ekonomika minulý týden ztratila téměř půl bilionu dolarů, což je největší pokles v 46leté historii jejího akciového trhu. Jsou v této válce v sázce i tyto dvě východoasijské země?

Aby toho nebylo málo, Čína neinvestovala výhradně do Íránu ani s ním neobchodovala. Ve skutečnosti Čína, alespoň veřejně, investovala více v Saúdské Arábii, Iráku a Spojených arabských emirátech. (Výše zmíněná dohoda mezi Pekingem a Teheránem v hodnotě 400 miliard dolarů stále nebyla uzavřena.)

Čína není jen největším odběratelem íránské ropy.

Často je také hlavním vývozním cílem ropy z Iráku, Kuvajtu, Ománu, Saúdské Arábie a Kataru. Čínské peníze ve všech svých podobách jsou přítomny po celém Blízkém východě, od výstavby přístavů až po telekomunikační průmysl. Číňané navíc zaplňují mezery vzniklé americkou neochotou nebo nedbalostí.

Americká zahraniční politika na Blízkém východě, včetně válek, mnohem častěji čínské zájmy prosazovala, než podkopávala. Když Spojené státy v polovině roku 2010 odmítly prodat Saúdům a Emirátům drony MQ-9 Reaper, Čína zaplnila mezeru prodejem svých modelů CH-4 Rainbow a GJ-1 Wing Loong II. Po americké invazi do Iráku, která zabila statisíce lidí, byli Číňané stále první, kdo si zajistil zahraniční zakázky. (Číňané dodnes zůstávají dominantním hráčem v iráckém ropném průmyslu.) Špatný vztah prezidenta Bidena se Saúdy údajně hrál roli v jejich úvahách o vypořádávání smluv v čínských juanech.

Dalo by se namítnout, že mnoho vztahů Číny s USA neexistuje kvůli ideologické konkurenci, ale proto, že vrtošivá nebo drakonická politika USA často vytváří podmínky pro čínský úspěch. To platí neméně pro Írán, jak uznávají i články, které propagují teorii „všechno se točí kolem Číny“.

„Írán, pod tlakem a stále více izolovaný desetiletími amerických sankcí,“ píše izraelský novinář Haviv Rettig Gur v deníku The Free Press, „se obrátil na Čínu jako na svou ekonomickou záchrannou lano.“ Toto záchranné lano je také „hlavním důvodem, proč Islámská republika nezkrachovala,“ uvádí konzervativní Hudsonův institut, který se k této čínské teorii o válce s Íránem rovněž hlásí (viz například jeho článek s názvem „Íránský úder se točí kolem Číny“). Jinými slovy, USA – nikoli Čína – vytvořily podmínky pro přítomnost konkurenta na Blízkém východě.

Podobné teorie vyvolávají další problém. Všechny tyto argumenty se jen stěží snaží poskytnout komplexní vysvětlení toho, jak mohla být Čína „zničena“ změnou režimu v Íránu, ale vykreslují poměrně jasný obraz toho, jak se Írán stal závislým na Čínské lidové republice. Samozřejmě, úplná kontrola USA nad Blízkým východem má důsledky pro čínský obchod a strategii, jak potvrzují tyto články. Žádný renomovaný novinář ani akademik však nikdy netvrdil, že Čína je v současné době schopna promítat svou vojenskou sílu globálně, s Íránem nebo bez něj.

Není to důvod, proč mnoho z těchto ideologicky podobně smýšlejících institucí varuje před stále mladou, ale rozvíjející se čínskou flotilou na volném moři? Pokud se někdo domnívá, že se Čína jednoho dne stane „imperialistickou“ jako USA, pak Američané mohou zabavit Panamský průplav od čínských společností, zaútočit na čínské spojence a obklíčit čínskou pevninu – alespoň prozatím. Takové akce by mohly Čínu velmi dobře zničit. (Nebylo by to poprvé, co by to západní mocnosti udělaly.) Írán však sotva představuje nutnou součást této devastace. Pokud chtějí USA Čínu skutečně zničit, nemusí Persii rozdrtit na prach.

Navíc mnoho videí a článků, které šíří tvrzení – že tato válka je o Čínu a nikoli o Írán – jako by ignorovalo samotný establishment zahraniční politiky, který tuto válku původně vytvořil. Hlavní proud amerického výzkumu Číny je zcela jasný: Ze strategického hlediska jsou Číňané naprosto spokojeni s tím, že Spojené státy zůstávají zapleteny do Blízkého východu, protože to ze své podstaty oddaluje americký „obrat k Asii“. Kupodivu některé z těchto článků to uznávají a odkazují na orwellovský argument, že USA musí vést válku proti Íránu, aby ukončily válku na Blízkém východě.

A samozřejmě by bylo těžké ignorovat snadno visící ovoce. Zdaleka nejspolečnějším jmenovatelem mezi zastánci této teorie „vše se točí kolem Číny“ je jejich oddanost Izraeli: Free Press, Hudson Institute, Spectator, Fox News a tak dále. Všechny tyto instituce tvoří proizraelský establishment v USA a Velké Británii. Když Haviv Rettig Gur píše, že Marco Rubio „se snažil vysvětlit“, proč USA zahájily válku proti Íránu, není to proto , že Rubio popřel, že by Izrael Ameriku k tomu donutil. Ve skutečnosti potvrdil, že Izrael si americký útok vynutil.

Kromě různých zpráv potvrzujících Rubiovu původní verzi, jako jsou ty v New York Times a Financial Times, Antony Blinken (jeho předchůdce) nedávno vyprávěl identický příběh: Izraelci se snažili donutit bývalého prezidenta Obamu k válce proti Íránu tvrzením, že pokud nezasáhne, zaútočí na Írán sami. Podle Rettiga Gura je však „těžké brát [Rubiovo] vysvětlení doslova“, takže upřímnost ministra zahraničí lze ignorovat ve prospěch jiného, ​​zcela vykonstruovaného tvrzení. Rettig Gur pokračuje: „Kdyby spouštěčem byl jednoduše izraelský útok, Amerika mohla Izraelcům říct, ať počkají a uvidí… Bůh ví, že USA mají moc to udělat znovu.“ Toto tvrzení se zdá být velmi přesné. Bohužel nějaká obskurní entita – s největší pravděpodobností Čína – Spojeným státům v tom zabránila.

Celkově vzato je tvrzení, že Trump vedl válku proti Íránu, aby bojoval s Čínou, spíše senzační než podstatné. Oddává se teoriím o čtyřrozměrném šachu, zatímco Jatzí by bylo vhodnější přirovnání. Trumpova administrativa sází všechno na Izrael: už financoval jeho genocidu v Gaze, zničil modlitební kruhy v Jemenu, zničil íránská jaderná zařízení, splnil nejdivočejší přání Benjamina Netanjahua a nyní je oficiálně ve válce s Íránem. Navzdory všem jestřábům, kteří se snaží zatáhnout Spojené státy do přímého konfliktu s Čínskou lidovou republikou, otázkou není, zda tato poslední válka má něco společného s Čínou – ale zda některý z nich bude mít s Čínou něco společného.

Od Colea Crystale