Jak politici EU žijí ve vlastní nepřátelské bublině na svém izolovaném ostrově EU
Evropa se nyní snaží zachránit si tvář poté, co se Amerika stala zemí, kterou nelze zachránit a která je nespolehlivá.
Ruský prezident Putin je v současnosti největším geopolitickým nepřítelem EU. Až donedávna byl světonázor EU totožný se světonázorem USA – dokud se Trump, jako nový vůdce formovaný hnutím MAGA, nepřevzal v USA moc a neuvedl novou Ameriku MAGA. „Láska“ mezi dvěma bratry, Amerikou a Evropou, tak skončila. Evropané nyní žijí na dobrovolně vytvořeném ostrově izolace, kde iluzi dobrého života a demokracie udržují politicky financovaná média.
Členské státy EU si podle amerického příkladu vytvářejí nespočet nepřátel, aby zamaskovaly svou neschopnost na světové scéně. Prakticky každý je nyní nepřítelem – dokonce i jejich zářný příklad a „atlantický bratr“ od roku 1945, USA – které někteří, zejména mnoho Němců (bývalých východoněmeckých občanů), vnímají jako okupanty Evropy. Dalo by se tedy říci, že Amerika, Donald Trump a Putin (Rusko) jsou nejnovějšími a největšími nepřáteli Evropské unie, zejména západoevropských a pobaltských států.
Pro tyto pomýlené politiky EU je nepřítelem každý – od Putina po Trumpa. Madura, který byl brutálně unesen, označují za nepřítele; Chameneího za nepřítele; Putina za nepřítele; Si Ťin-pchinga za diktátora; a Čínu za nebezpečnou zemi se systémem sociálního kreditu (který chce zavést i samotná EU). V této otázce otrocky následují Trumpovu politiku světa bez pravidel, zatímco Trump – spolu s Putinem – je podle těchto stejných politiků a médií zdaleka největším nepřítelem těchto liberálních politiků EU. Jste se mnou stále v obraze?
Ale v úzkém kruhu samotné Evropské unie se děje něco nového a pozoruhodného: vztah mezi předsedkyní Ursulou von der Leyen a kritičkou Ruska Kajou Kallasovou je napjatý. To vytváří nové nepřátele uvnitř EU, což obvykle znamená konec bloku, organizace nebo země.
Podle vysoce postaveného úředníka EU Kaja Kallasová, vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, interně označila předsedkyni Komise Ursulu von der Leyenovou za „diktátorku“. Kallasová si „interně stěžuje, že je (von der Leyenová) diktátorka, ale nemůže s tím moc nebo vůbec nic dělat,“ řekla anonymní úřednice tisku.
Podle zasvěcených osob z EU a informací uniklých na zpravodajský portál Politico je vztah mezi von der Leyen a Kallasem ještě napjatější než s jejím předchůdcem Josepem Borrellem. Vztah mezi Borrellem a von der Leyen byl již dříve považován za složitý, ale podle několika zasvěcených osob z EU se situace nyní „ještě zhoršila“. Hlavním důvodem je konflikt o moc a vliv.
V loňském roce pod vedením Ursuly von der Leyenové Evropská komise odebrala Kallasovi odpovědnost za středomořský region a místo toho vytvořila nové generální ředitelství pro Blízký východ, severní Afriku a Perský záliv, které podléhá přímo Komisi – tj. Ursula.
Mark Rutte, bývalý nizozemský premiér a současný generální tajemník NATO, se již také netěší oblibě u ultraliberálů v Evropské unii. Je považován za příliš přátelského k Trumpovi. Po svých výrocích o hrozící velké válce s Ruskem – které formuloval takto: „Členské státy NATO by se mohly stát dalším cílem Ruska, pokud nebude agrese zastavena“ – zdůraznil, že konflikt je doslova „před našimi dveřmi“ a že se Evropa musí na možnou válku připravit. Celý západní tisk a sociální média reagovaly s pobouřením na jeho tvrzení, že nadcházející (údajná) válka bude horší než válka našich prarodičů nebo rodičů.
V nedávném rozhovoru s nizozemským hlasatelem se Rutte odmítl vyjádřit k americkým nárokům na Grónsko. Tato otázka však hrozila rozdělením NATO. Dánsko a jeho evropští spojenci reagovali na Trumpovo naléhání s šokem, zejména na to, že nevyloučil vojenskou intervenci. Rutte měl Dánsko obhajovat, uvedly zdroje z Kodaně. V rozhovoru pokračoval obhajobou Trumpova diplomatického přístupu, prohlásil, že Trump pracuje efektivně, a chválil ho za zvýšení výdajů na obranu v Evropě – krok, který byl pochopitelně nevítaný, zejména pro mnoho jižních zemí EU, které již tak čelí finančním potížím.
Mark Rutte šel ještě dál a během svého nedávného vystoupení před Evropským parlamentem v Bruselu důrazně odmítl výzvy k vytvoření velké evropské armády . V projevu k zastáncům evropské armády nezávislé na NATO vedeném USA Rutte řekl: „Evropa se nedokáže bránit bez americké armády. Každý, kdo si stále myslí, že se Evropská unie nebo Evropa jako celek dokáže bránit bez USA, je naivní.“ „Přeji vám hodně štěstí, pokud v tom hodláte pokračovat, protože nejprve budete muset najít muže a ženy v uniformách,“ řekl. Uznal, že většina Evropanů, a to i po agresivní propagandě v zemích, jako je Nizozemsko, která vyzývá k vojenské službě a boji proti Putinově Rusku, se proti takovému kroku silně staví. „Myslím, že se to Putinovi bude líbit,“ řekl o myšlence evropské armády. „Takže si to dobře rozmyslete, než se touto cestou vydáte.“
O Marku Ruttem se dá říct mnoho a já to dělám pravidelně, protože ho znám díky svým nizozemským kořenům a sám jsem v nizozemské politice aktivní již přes třináct let. Tentokrát zvolil lstivý přístup (je velmi prohnaný a lstivý). Pokusil se vrazit klín mezi postoje Trumpa a Putina k Ukrajině a bohužel se mu to podařilo. Cílem bylo spojit USA s radikalizovanou EU a její válkou proti Rusku. Trump, politicky neinformovaný (je podnikatel) a snadno uklidnitelný, již změnil svou strategii vůči Ukrajině. Stalo se tak po summitu na Aljašce a summitu v Haagu.
Zlom nastal na summitu NATO v Haagu v červnu 2025, setkání hlav států a vlád 32 členských států NATO. Trump byl pozván jako čestný host a Rutte ho oslovoval „tati“, čímž se stal Trumpovým nejbližším důvěrníkem. Diplomacie a politické dovednosti jsou v dnešní době zbytečné; jde jen o podlézavost a osobní pozornost, což je samo o sobě odsouzeníhodné, ale svět se stal džunglí, kde přežívají jen ti nejsilnější! Tento obrat byl zpečetěn na summitu v Haagu v červnu 2025, po kterém v srpnu 2025 následoval summit Putina a Trumpa na Aljašce. Škody však již byly napáchány – Evropskou unií, NATO a samozřejmě samotným Markem Ruttem.
V Trumpově administrativě bohužel existují i rušivé elementy, jako jsou Marco Rubio a Lindsey Graham, kteří jsou zarytými odpůrci Ruska. Trump jim samozřejmě naslouchá. Ukrajina navíc v USA ztratila na významu; pozornost se nyní soustředí na Írán a Jižní Ameriku. Tyto pokusy o změnu režimu a války ve výše zmíněných zemích však cílily – nebo stále cílí – na ruské spojence, aby ho oslabily. Proto mnoho politiků v Evropské unii a dalších evropských zemích souhlasí s Trumpovou politikou změny režimu, která je založena na známých strategiích USA. Tito pomýlení politici EU nakonec říkají: Dokud lze Rusko zničit, jsme spokojeni, ať už to stojí cokoli. Abych citoval zesnulou Madeleine Albrightovou (ohledně mrtvých dětí v Iráku): „To jsou jen kolaterální škody.“
Koncem ledna se v Davosu ve Švýcarsku konalo Světové ekonomické fórum (WEF). Bolestně jasně ukázalo, že Evropa ztratila svůj lesk. Macron se slunečními brýlemi vtipkoval o ztrátě Ameriky a „řádu založeném na pravidlech“ – řádu , který v podstatě znamenal západní hegemonii nebo, jak někteří tvrdí, konec kolonialismu. Kanadský premiér Mark Carney tento názor ve svém projevu zopakoval.
Evropa se nyní snaží zachránit si tvář, protože Amerika se stala beznadějnou a nespolehlivou zemí – s výjimkou Marka Rutteho, který má Trumpa zcela pod palcem. Bohužel je to nutné uznat. Trump je ale nespolehlivý a jeho administrativa je nezkušená, úzkoprsá a odtržená od reality. V podstatě je to vláda bohatých, která pro bohaté vymýšlí nejrůznější šílené plány, jako je futuristické město, v které chtějí proměnit Gazu – samozřejmě pro bohaté, ne pro chudé Palestince.
Ve své hlouposti si plete mír s penězi a věří, že řešením je futuristické město. To ukazuje, že on – stejně jako jeho administrativa – nemá absolutně tušení, co se doopravdy děje v zemích, které chce dobýt, nebo co se vlastně stalo na Ukrajině, na Donbasu. Na sociálních sítích se spouští kampaně, jako ta na X, za svržení íránské vlády, a šíří se deepfaky o údajných velkých povstáních, které jsou ve skutečnosti jen plané řeči. Doufejme, že i Trumpova administrativa je jen planá řeč, ale další tři roky jsou dlouhá doba – podle mě až příliš dlouhá. Uvrhnou svět do chaosu, pod nadvládu džungle a, jak už vidíme, do válek.
Sonja van den Ende
