Miroslav Kelnar: Prohnilost od vrchu až dolů
Řada lidí zde v tomto státě má špatné zkušenosti s vyšetřováním policií, s rozhodováním soudů a dokonce i s činností advokátů, kteří by měli hájit práva občanů proti trestněprávním orgánům v této zemi. Poslechněte si někdy pana Prouska a paní Vitáskovou na Svobodném vysílači, ti o tom mluví.
Není ale mnoho těch, kteří o těch svých špatných zkušenostech mluví na veřejnosti. Já ty svoje nepěkné zážitky s policií, státními zástupci a soudci zde vystavuji na odiv ve svých článcích, kdy mi jde o to, aby lidé netrpěli nějakými iluzemi, jak to zde všechno u policie, státního zastupitelství a v soudnictví dobře funguje.
Ta bída, která provází fungování trestněprávního systému u nás, tak ta se nevyhýbá ani advokacii a hned se budu snažit zde prokázat, co jsem tu nyní prohlásil.
Představil jsem zde na tomto portále dva své soudní případy, kde jsem byl v obou případech uznán vinným, a musím dodat, že v obou případech byly proti mně vedeny účelové soudní procesy bez důkazů respektive s využitím vykonstruovaných důkazů:
JAK SNADNÉ JE KORUPČIT, KDYŽ MÁTE POD PALCEM JUSTICI
Zřejmě každého napadne: „Dobře, projel jsi oba soudy, tak to jsi musel mít určitě špatné advokáty“. Takové panuje obecné povědomí živené západními filmy, kdy trest u soudu závisí na obratnosti a ostrém jazyku advokáta. Řekl bych, že je dobré se oprostit od těchto amerických soudních bajek. Já jsem se s ničím takovým u těch svých dvou soudních procesů nesetkal, že by nějak moc záleželo na tom, co tam moji advokáti předvádí, protože u mě byly výsledky soudních procesů dopředu dohodnuty mezi policií, státním zastupitelstvím a soudem. Takže, i kdybych měl za advokáta Jana Zlatoústého, tak by byl zřejmě výsledek pro mě stejně nepříznivý.
Přestože zde tvrdím, že mně udělené tresty v obou mých soudních případech závisely v zásadě na „vyšších vlivech“, než na tom, jak bude můj advokát slovně žonglovat u procesu, tak přesto se cítím povolán tu prohlásit, že i tak byl výkon obou mých advokátů vyloženě špatný. Skoro bych řekl, že to, co předvedli moji advokáti v době vyšetřování případů a u soudu, že by se dalo považovat za podraz vůči mně.
Nejdříve vezmu moji špatnou zkušenost s advokátem u mého napadení v Kauflandu s vykopnutou rukou z kloubu a zlomenou kostí v rameni.
Ten incident mezi mnou a útočníkem v obchodě Kaufland v Praze Michli se odehrál v konci října 2023 a po cca dvou měsících, co se případ na policii na Praze 4 začal vyšetřovat, tak mi můj ortoped ukázal, že dostal od vyšetřovatele dopis, kde byl učiněn dotaz, zdali jsem si mohl vykloubit tu pravou ruku a zlomit kost v rameně tím, že jsem upadl jen tak sám od sebe na zem.
Tato hloupá otázka se mnou otřásla, tak my tam do sebe s útočníkem před kamerou tlučeme pěstmi hlava nehlava, a ten útočník do mě kope, když se mu podařilo mě srazit k zemi a vyšetřovatel chce říci, že jsem si tu kost v rameně zlomil jen tak, že jsem sám od sebe upadnul v době rvačky na rovné zemi v obchodě? Ten doktor odpověděl vyšetřovateli zřejmě, že mohl, jenže ten doktor neměl žádný popis incidentu a ani video, které by ukazovalo, jak ta rvačka probíhala, neměl ani rentgenové snímky, jak ta moje zlomenina původně vypadala, takže ten ortoped nemohl posoudit, jak to moje zranění vzniklo. Na toto posouzení příčin vzniku zranění je speciální lékařská profese, a to ortoped – traumatolog.
Odborník z tohoto oboru s kvalifikací soudního znalce mi pak dodatečně za mé peníze zpracoval posudek na příčinu vzniku mého zranění, a ten posudek potvrdil to, co jsem již dříve napsal vyšetřovateli, že k mému zranění došlo kopem útočníka do mého ramene. Ale samozřejmě, i ten ortoped – traumatolog potřeboval vidět ten záznam z kamery z Kauflandu, bez toho by mi žádný posudek nevystavil.
Takže vyšetřovatel, který byl povinen dát věc posoudit k tomuto soudnímu znalci ortopedovi – traumatologovi ke zjištění příčiny mého zranění, tak tento odborný posudek rafinovaně nahradil názorem obyčejného ortopeda, jestli jsem si mohl vykloubit paži, když jsem spadl na zem, aniž by tomu ortopedovi poskytl potřebné informace.
Když jsem viděl ten dotaz vyšetřovatele na mého ortopeda, tak jsem začal mít neblahé tušení, že se tu dějí nějaké nepravosti. A napsal jsem jednak hned vyšetřovateli dopis, že nesouhlasím v žádném případě s jakoukoliv verzí, že jsem se mohl zranit svým vlastním pádem na zem, že jsem cyklista a motorkář a tak jsem spadl za svůj život nesčetněkrát a nikdy jsem si nic nezlomil. Navíc jsem si v ten moment uvědomil, že ten proces bude o něčem jiném než o nějaké spravedlnosti, a našel jsem si návazně jednoho advokáta, který byl zaměřen na vymáhání náhrad za zranění, a tak jsem si myslel, že ten by snad měl vědět, jak shromáždit důkazy v můj prospěch z násilného útoku na moji osobu.
Sdělil jsem tomuto svému advokátovi písemně hned na začátek, že od něho potřebuji pohlídat, aby od policie neodešla na Obvodní státní zastupitelství na Praze 4 žádná taková ptákovina, že jsem spadl samovolně při rvačce na zem a přitom že jsem si zlomil kost a vykloubil pravé rameno.
Musím říci pro dokreslení podivného přístupu policie, že vyšetřovatel měl po dobu 6 měsíců záznam z kamery z Kauflandu, kde bylo přesně ukázáno, jak k tomu mému zranění došlo, a bylo z tohoto záznamu jasně vidět, že mi bylo rameno vykopnuto naprosto zbytečným kopem nohou útočníka do mého ramene, a že kost tzv. velký hrbol mi byla odlomena právě horizontálním švihem nohou. Ten velký hrbol je ten nejvyšší výstupek na rameně. Snad bych ještě dokázal připustit, že bych si mohl vykloubit paži pádem na zem, ale že bych si pádem na zem dokázal odlomit ten nejvyšší výstupek na rameni, to už je snad ze sféry sci-fi.
Tak tento záznam mi dal k disposici vyšetřovatel až po 6 měsících, a to v zásadě v době, kdy již bylo vyšetřování skončeno.
Vyšetřovatel mě zavolal na druhý závěrečný výslech, u kterého jsem měl už svého advokáta, a až po skončení tohoto mého výslechu dal vyšetřovatel k disposici tento záznam z kamery mému advokátovi. Tak jsem konečně po 6 měsících dostal příležitost zhlédnout, jak se to vše v Kauflandu událo a co je zaznamenáno na videu.
Okamžitě po zhlédnutí tohoto videa jsem poslal na vyšetřovatele dopis, že ne, žádný můj pád na zem, ale že to video ukazuje jasně, že kopnutí útočníka do mého ramene bylo příčinou mého zranění.
Po mém odchodu od policie můj advokát na policii zůstal a měl rozhovor s vyšetřovatelem mezi 4 očima. Nevím, na čem se můj advokát s vyšetřovatelem dohodli, ale na základě tohoto hovoru mě hned další den začal můj advokát přemlouvat k tomu, abych stáhnul svůj protest proti tomu, že mě vyšetřovatel obžaloval z trestného činu výtržnictví, a že abych se tzv. doznal k trestnému činu a projevil nad ním lítost. To mé „výtržnictví“ bylo založeno na tom, že když mě napadl útočník pěstí, že jsem mu ty rány pěstí vracel, a za to jsem měl projevit lítost nad svým činem.
Místo toho, aby se můj advokát snažil u vyšetřovatele dosáhnout toho, aby se prokázalo, jak se stal můj úraz, tak mě přemlouval, abych si nevšímal svého zranění, ale podle nějakého paragrafu 307 podal svojí poníženou žádost ke státnímu zástupci za odpuštění mi tohoto mého zvrhlého činu. K tomu mi můj advokát uvedl, že útočník už o to odpuštění činu státního zástupce požádal, takže se mi může stát, že tomu útočníkovi tento akt výtržnosti státní zástupce promine a mně, protože jsem o odpuštění nepožádal, takže pak budu k soudu chodit již jen já sám. To mi přišlo úplně absurdní.
Tento návrh od mého advokáta mě hodně podráždil, ale nakonec jsem návrh advokáta akceptoval a stáhnul jsem tedy svůj protest proti mému obvinění ze spáchání trestného činu výtržnictví, a ten jsem nahradil svojí pokornou omluvou. Tak jsem si pro sebe říkal, tak alespoň tento podivný proces skončí mezi mnou a útočníkem nějakou tou remízou.
Jen dodám, že ten státní zástupce tuto moji poníženou omluvu vůbec nezval v úvahu, ta omluva to bylo jen bohapusté plácnutí do vody. Kdo proboha tyto hloupé zákony jako je tento zákon 307 vymýšlí?
Když jsem tedy vyšel vstříc tomu mému advokátovi a stáhnul jsem protest proti mému obvinění, tak mi, vážení, advokát hned za tři dny na to poslal k podpisu dohodu, že už mě dále zastupovat nebude, a k tomu mi přiložil fakturu ve výši 27 tisíc Kč za provedené práce. A vůbec mi nezdůvodnil, proč už mě zastupovat nechce, neměli jsme spolu nejmenší neshodu, žádný problém mezi námi nevzniknul, jen jsem byl proti tomu podání mé ponížené supliky na státního zástupce, protože ten o ní rozhoduje, ale nakonec jsem i zde uhnul. Ten advokát mě tímto aktem odstoupení od mého zastupování podrazil v nejdůležitější fázi případu, kdy mi měl pohlídat, že neodejde od vyšetřovatele nic, co by naznačovalo, že se mi ta paže dostala ven z kloubu mým samovolným pádem na zem. A v tomto období mi advokát řekne, že už mě dále nechce zastupovat. Neuvěřitelné. Proč nežádal vyšetřovatele, aby dal vznik mého zranění posoudit odborníkovi? Proč mi nedoporučil, abych si ten posudek od ortopeda – traumatologa nechal vypracovat já sám?
Já jsem mu ten protokol na ukončení zatupování podepsal, přece nebudu držet násilím advokáta u mého případu, když on o mé zastupování najednou ztratil zájem. Mám samozřejmě podezření, že se ten můj advokát na „něčem“ domluvil s tím vyšetřovatelem, když mluvili mezi 4 očima, ale nechci spekulovat.
Od toho vyšetřovatele nakonec na Obvodní státní zastupitelství Praha 4 odešel zřejmě papír, že jsem si tu paži vykloubil sám, když jsem během naší rvačky sám od sebe jen tak bez cizího zavinění upadl na zem a tento závěr byl podložen obecným dobrozdáním doktora, že si člověk přece může vykloubit paži a ulomit velký hrbol, když upadne na zem.
Tak jsem pak čekal, kdy mě zavolají k soudu, kde se ta věc bude řešit a tam že jim dokáži při přehrávání toho záznamu z Kauflandu, jak k tomu mému zranění došlo. Mně už ale nikdo nikdy ani od policie a ani od státního zastupitelství a ani od soudu nekontaktoval, ale za cca 3 týdny jsem dostal do datové schránky dopis, kde byl návrh na mé odsouzení od Mgr. Sani z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a tzv. Trestní příkaz od Mgr. Tupé, kde bylo na půl stránce řečeno, že jsem odsouzen k pokutě 30 tisíc Kč, a ten útočník k pokutě 18 tisíc Kč, oba za způsobení výtržnost v Kauflandu.
Viděl jsem poprvé v životě soudní příkaz a nikdy mě nenapadlo, že se dá tato moje zdravotní újma vyřídit jedním půlstránkovým dopisem podložným dobrozdáním ortopeda, že si člověk může vykloubit ruku a ulomit velký hrbol, když jen tak sám do sebe upadne na rovné zemi. Já jsem se proti tomuto rozsudku bohužel chybou na mé straně odvolal až po termínu a to již soudkyně neakceptovala. Samozřejmě, kdybych měl normálního advokáta, ten by mi ty termíny pohlídal.
Jak jsem uvedl ve svém článku „Jak se soudí po česku“, tak jsem pak náhodou zjistil, že ani státní zástupce a ani soudkyně si s vysokou pravděpodobností neotevřeli disketu se záznamem z naší rvačky v Kauflandu a bez této „drobnosti“ mi stanovili trest. Zkontroloval jsem si dodatečně ve spise tohoto případu, že tam byl skutečně založen ten můj dopis na vyšetřovatele, kde píši, že ten záznam z kamer z Kauflandu prokazuje, že mi zranění vzniklo kopem nohou útočníka. Takže jsem přesvědčen, že ani státní zástupce a ani soudkyně si ten spis nepřečetli, protože kdyby si ho přečetli, tak museli narazit na ten můj dopis, který říkal, že po zhlédnutí záznamu z Kauflandu, že jsem přesvědčen, že k mému zranění došlo kopem nohou útočníka do mého ramene.
Tento evidentní rozpor mezi závěrem policie a mým tvrzením by musel jak státního zástupce, tak i soudkyni vést přece ke snaze zhlédnout, jak došlo k tomu mému zranění. Nepokusil se ten záznam vysoce pravděpodobně zhlédnout ani jeden z nich, protože kdyby se bývali pokusili ten záznam zhlédnout, tak by přišli na to, že ten záznam je špatně nahrán od policie a nejde ho přehrát. Na to přišel až pak další soudce z Obvodního soudu na Praze 4, když jsem žádal o obnovu procesu.
Tak proti tomuto podivnému jednání vyšetřovatele, státního zástupce a soudkyně mě měl ochránit advokát, který zmizel z této zakázky pro mě z neznámého důvodu v nejkritičtější moment případu a nechal si zaplatit za to, že mě přemluvil k tomuto ponižujícímu omlouvání se za to, že když mi dal útočník ránu do zubů, že jsem mu ji vrátil.
A pak je tu ten můj druhý soudní proces, ale nechci tu dopodrobna rozebírat účinkování tohoto mého druhého advokáta v oné kauze ohledně korupce na projektu elektrárny Adularya, tam jen zmíním jeden podstatný fakt. Byl jsem odsouzen na Obvodním soudu pro Prahu 4 a odvolal jsem se k Městskému soudu Praha, kde se tedy uskutečnilo konečné klání v květnu 2025 a kde mi byl už definitivně stanoven pravomocný rozsudek. Ten můj advokát se k tomuto mému procesu na tom Městském soudu Praha vůbec nedostavil. Prostě nepřišel k mému soudnímu jednání, i když o něm věděl, a ani mi nezavolal v průběhu procesu, mohl zavolat soudkyni a omluvit se za nějakou zdravotní indisposici apod., ale neučinil tak. Neměl důvod nepřijít, měl ode mne slušnou zálohu na honorář zaplacenu dopředu.
Soudkyně z Městského soudu Praha se mě po zahání soudu zeptala: „A kde máte advokáta?“ A já jsem jen pokrčil rameny. Soudkyně mi říká: „On tu nakonec ani být nemusí“ a soud jel bez něho.
Teď jedno srovnání. Když jsem požádal Obvodní soud na Praze 4 o obnovení procesu ohledně mého zranění ramene v Kauflandu, tak mi soudce nadiktoval povinně ex offo advokáta. Za dva měsíce na to mi soudce sdělil, že mou žádost o obnovení procesu zamítá, a soud mi uložil zaplatit na soud cca 12.000 Kč za toho ex offo advokáta. Tak tam ten zbytečný ex offo advokát podle zákona být musel, a to o nic nešlo. Když jsem pak byl u odvolacího stání na Městském soudu Praha, a šlo o mé podmínečné odsouzení uložené mi rozsudkem Obvodního soudu na Praze 4, tak tam ten můj advokát přítomen u soudu už vůbec být podle zákona nemusel.
Kdo tyto hloupé zákony tvoří? No přece dobře placení poslanci Parlamentu tvoří tyto hloupé zákony.
Toho mého protivníka u případu mého napadení v Kauflandu charakterizuje odpověď na otázku vyšetřovatele: „Kolik měříte?“ Odpověď, „Já nevím, já se neměřím“. A tento člověk neměl žádného advokáta, neměl žádného rádce, jen měl svoji vlastní inteligenci. Já jsem měl proti němu advokáta, a ten soud jsem projel jak sedláci u Chlumce. On dostal pokutu 18.000 Kč a navíc ho celý ten soudní systém zbavil jakéhokoliv postihu za brutální vykopnutí mi ramene z kloubu, když jsem byl na zemi.
Ve svých dvou článcích jsem vysvětlil, proč byl zájem u trestněprávních orgánů této země mě u obou mých kauz učinit vinným a potrestat mě, a teď zbývá nastolit jen poslední otázku: To se sakra umí ty trestněprávní orgány „dohodnout“ nejen samy se sebou na vašem odsouzení, ale dokáží se domluvit i s vašimi právníky, které si platíte?
Zakončím tím havlovským, ať žije svoboda, demokracie a lidská kráva.
Ing. Miroslav Kelnar, člen Národní demokracie
