Grónsko: Americká anexe by znamenala vymazání a konec Inuitů

Aljaška, Havaj, Louisiana… historie jasně ukazuje, že každá americká územní expanze do řídce osídlených a strategických oblastí vedla k extrémní marginalizaci domorodého obyvatelstva a jejich kulturní genocidě. Jelikož je nezávislost Grónska absurdní myšlenkou, mělo by proto zůstat dánské a zároveň omezit veškerou americkou imigraci.

Kromě malých území bez většího strategického zájmu (Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa…) nebo s velkou již existující populací (Portoriko) byly americké územní expanze vždy doprovázeny skutečnou migrační vlnou, která navzdory krásným slibům vedla k politické, ekonomické a kulturní marginalizaci místního obyvatelstva a jeho totální folklorizaci.

Americká anexe = vymazání domorodého obyvatelstva

Na Aljašce, získané v roce 1867, se populace zvýšila 25krát, z přibližně 30 000 na 750 000, a to i přes drsné klima, srovnatelné s klimatem Grónska. Dnes původní populace představuje pouze 15 % celkové populace a domorodé jazyky používá jako první jazyk pouze 1 % populace.

Na Havaji, území, které se stalo americkým v roce 1898, se populace zvýšila jedenáctinásobně, z téměř 110 000 na 1 450 000, a třináctinásobně od svržení monarchie americkými imigranty v roce 1893 (předehra k anexi Spojenými státy). Nyní tvoří rodilí Havajci pouze 10 % celkové populace a havajským jazykem mluví pouze 1 % populace. Dnes, stejně jako na Aljašce, nemá domorodé obyvatelstvo žádnou politickou moc a téměř žádné slovo v ničem, odsouzeno k tanci a zpěvu pro turisty nebo k podávání krásných květinových lei na letišti s co nejširším úsměvem. Tato situace ostře kontrastuje s francouzským ekvivalentem havajského souostroví, konkrétně s Francouzskou Polynésií, kde domorodé obyvatelstvo představuje více než 75 % celkové populace. Drží tam politickou moc a polynéské jazyky zůstávají na celém území extrémně přítomné a viditelné.

Pokud jde o Louisianu, i ta zažila masivní vlnu imigrace bezprostředně po anexi Spojenými státy v roce 1803. V oblasti, která dnes zahrnuje stát Louisiana, frankofonní populace, která tvořila drtivou většinu francouzsky mluvících lidí na rozsáhlém postoupeném území, již pouhých 30 let po americké anexi netvořila většinu. Dnes frankofonní populace Louisiany prakticky zmizela ze státu, jehož populace se od anexe stonásobně zvýšila a kde již neexistují žádné převážně frankofonní komunity. Francouzštinou nyní jako prvním jazykem hovoří méně než 1 % celkové populace, což je mnohem méně než španělštinou, jazykem imigrantů.

Nezávislost: absurdní myšlenka

Všechno tedy nasvědčuje tomu, že americká anexe Grónska by nakonec vedla k úplnému vyhlazení Inuitů, kteří dnes představují téměř 90 % obyvatel území a jejichž jazykem mluví stejný podíl populace. I když je však jasné, že se Grónsko musí vyhnout tomu, aby se stalo americkým, návrh na jeho nezávislost není oprávněný vzhledem k samotné rozloze území (čtyřikrát větší než metropolitní Francie a devětkrát větší než Spojené království) a jeho velmi malé populaci, pouhých 56 000.

Grónská nezávislost by tedy byla téměř stejně absurdní a směšná jako svěřit celé území Evropské unie pouze obyvatelstvu Andorrského knížectví (86 000 obyvatel), Lichtenštejnska (42 000), nebo dokonce obyvatelstvu jediné obce Bobigny v Seine-Saint-Denis, která má mimochodem nyní téměř stejný počet obyvatel (58 000). Grónci by navíc nebyli vůbec schopni toto rozsáhlé území sami spravovat, zabezpečit si ho nebo se jen tak přestěhovat z jednoho místa na druhé bez zahraniční pomoci, čímž by se jakákoli nezávislost stala čistě symbolickou a povrchní.

Co nejvíce omezit americkou imigraci

Grónsko by si proto mělo zachovat svůj status součásti Dánska, které, ať už úmyslně či neúmyslně, zachovalo místní obyvatelstvo a kulturu. Zároveň by rozhodně nemělo být tak naivní, aby se snažilo uklidnit nebo pacifikovat Spojené státy usnadněním usazování amerických občanů, ať už z jakéhokoli důvodu, pokud anexe není povolena. Naopak musí absolutně co nejvíce omezit veškerou imigraci ze Spojených států, aby neopakovalo stejnou chybu jako Mexiko a Havaj v 19. století a samo se neuvrhlo do americké pasti.

Vskutku, na mexickém území Texasu a na Havaji začal americký převrat s příchodem „obyčejných“ imigrantů na tato dvě území, po kterých Spojené státy toužily. Shodou okolností se tito američtí imigranti o několik let později násilím chopili moci a svrhli místní úřady. A shodou okolností brzy poté požadovali, aby území, které právě násilím odebrali jeho majitelům, bylo anektováno Spojenými státy, které shodou okolností tuto žádost o anexi přijaly…

Zahraniční politika Spojených států, důstojného dědice Spojeného království, byla od svého vzniku často poznamenána nemorálností (podmínky dobývání Západu proti Mexiku a původním obyvatelům Ameriky, anexe španělských kolonií v Karibiku a Tichomoří, okupace nezávislých území v Karibiku a Střední Americe, vypuknutí dvou válek v Iráku…). Grónsko a Dánsko proto musí vůči nim postupovat s maximální opatrností a zároveň udržovat relativně dobré vztahy. Je to balancování, na které si Grónci a Dánové budou muset zvyknout…

od Ilyese Zouariho

Zdroj: Francie-Irák News