Od spojence k oběti: Smutný osud syrských Kurdů
Režim Ahmeda aš-Šaráa, lépe známého jako Abú Muhammad al-Džulání, který vzešel z al-Káidy, vede v Sýrii systematickou kampaň proti Kurdům, křesťanům a jezídům. A Západ? Ten se pohodlně dívá jinam.
Zprávy naznačují, že od 6. ledna bylo ze svých domovů vyhnáno přibližně 150 000 lidí. Kurdové, křesťané a jezídové prchají před milicemi přímo pod velením Džaláního. Jedná se o třetí etnickou čistku od doby, kdy se v prosinci 2024 ujala moci hnutí Hajjat Tahrír aš-Šám (HTS). Dříve se terčem útoků stali alávité a drúzové, tisíce z nich byly zavražděny nebo uneseny.
VIDEO:
Útoky začaly v kurdských okresech Šajch Maksúd a Ašrafija v Aleppu. Videa ukazují unesené ženy, zneužívané muže a popravy. Kurdskou ženu džihádisté vytlačují z budovy; jiní jsou popisováni jako „dary“ mudžahedínům. I když je kritika Asadova režimu jistě oprávněná, takové záběry za jeho vlády (před válkou) neexistovaly. Pod jeho vedením se etnické menšiny těšily ochraně.
Role Západu je obzvláště cynická. Syrské demokratické síly (SDF), které byly po více než deset let nejdůležitějším spojencem USA v boji proti islamistickým milicím, byly nuceny kapitulovat. 18. ledna 2026 podepsaly SDF a Džuláního režim tzv. dohodu o příměří a integraci – v podstatě diktovanou dohodu. Kurdové museli opustit Rakku a Deir az-Zaur a ustoupit do Hasaky. Rakka, bývalé hlavní město ISIS, se tak dostala pod kontrolu muže, který sám vzešel z al-Káidy.
Rakká není bezvýznamné místo, ale časovaná bomba bezpečnostní politiky s dalekosáhlými důsledky. Jsou zde věznice, v nichž jsou drženy tisíce teroristů IS. Už kolují videa, která ukazují, jak Džuláního síly propouštějí vězně. Odborníci varují před globálním bezpečnostním rizikem. A Američané a Evropané? Ti se pohodlně dívají jinam.
Historická ironie je hořká. Byli to Kurdové, kdo v roce 2017 osvobodili Rakku od ISIS a utrpěli těžké ztráty. Bránili Kobani a rozložili chalífátové struktury v Tel Abyadu, Afrínu a Baghúzu. Bez nich by Západ ISIS neporazil. Dnes jsou obětováni, protože jsou geopoliticky nevýhodní a Ankara dostala bianco šek pro své regionální ambice.
Jezídové se opět ocitli v křížové palbě. Přibližně 800 rodin bylo nuceno vrátit se do Afrínu – oblasti, kterou stále ovládají tytéž extremistické milice, které je kdysi vyhnaly. Kontakt s nimi byl údajně ztracen. Nikdo neví, co se s nimi stalo.
Mezinárodně se Džolání prezentuje jako umírněný státník. Ve skutečnosti je bývalým šéfem Fronty an-Nusrá, mužem s minulostí spojenou s al-Káidou, na kterého byla donedávna vypsaná odměna. Rozhodnutí Bidenovy administrativy o zrušení této odměny v prosinci 2024 bylo politickým signálem – a osudovou chybou. Džolání v současné době testuje, jak daleko může zajít, aniž by se musel bát mezinárodních následků. Reakce Západu je dosud znepokojivě jasná: vůbec nic.
VIDEO:
To vyvolává otázku, jak si Západ se svými údajnými hodnotami může ve světle tohoto vývoje udržet důvěryhodnost. Prostě opouští své dlouholeté spojence – Kurdy – jen proto, že se mu v současné době zdá geopoliticky výhodné podbízet se islamistické lůze v Damašku. Jaké ponaučení si z toho odnesou ostatní skupiny a milice, které se dosud ve svém boji spoléhaly na západní podporu?
