Pepe Escobar: Íránská raketová bomba mate Trumpa, Rusko a země BRICS intervenují

Escobar, známý svými pronikavými komentáři k Eurasii a „Říši chaosu“, ve svém nejnovějším sloupku rozebírá témata, jako je vojenská síla Íránu, strategie drancování USA a role Ruska, Číny a zemí BRICS.

Rozhovor, který se konal 20. ledna 2026, propojuje historické kontexty se současnými událostmi a varuje před eskalací globální konfrontace. Trvá přibližně hodinu a je bohatý na interní informace, které Escobar získal ze svých cest a kontaktů.

Íránské raketové překvapení: Proč Trump a Izrael váhají

Konflikt na Blízkém východě eskaluje, přesto k přímému útoku USA a Izraele na Írán nedošlo – a to i přes přetrvávající hrozby. Pepe Escobar, renomovaný geopolitický analytik, vysvětluje důvody ve svém nejnovějším článku a v rozhovoru s Dannym Haiphongem.

Jádrem problému je íránská vojenská převaha, podpořená hypersonickými raketami a robustní obrannou strategií. „Írán není nedotknutelný, ale je prakticky imunní vůči čemukoli, co by na něj Izrael mohl použít kromě jaderných zbraní,“ zdůrazňuje Escobar. To se ukázalo během „dvanáctidenní války“, kdy íránské raketové útoky donutily Tel Aviv prosit o příměří.

Zpoždění amerického úderu proti Íránu má dva hlavní důvody. Zaprvé, USA postrádají potřebné prostředky pro „šokující a ohromující“ úder, který by mohl režimu sťat hlavu – včetně nejvyššího vůdce ajatolláha Chameneího, vůdců IRGC a členů parlamentu. Trump má na stole scénáře, které jsou všechny odsouzeny k neúspěchu, protože Írán vybudoval struktury chráněné bunkry a sofistikovaný systém včasného varování.

Za druhé, samotný Izrael má obavy: Netanjahu informoval Trumpa, že izraelská protivzdušná obrana je nedostatečná k odrazení íránské odvety. Zprávy z Jerusalem Post zdůrazňují, že IDF nebyla navzdory týdnům příprav připravena. Escobar cituje íránská varování: „Pokud budeme napadeni, vymažeme Izrael z mapy – ne metaforicky.“

Tato dynamika je součástí 43letého sporu sahajícího až k islámské revoluci v roce 1979. Pro americké elity, bez ohledu na stranickou příslušnost, je Írán trnem v oku – suverénní stát vzdorující „Říši chaosu“.

Trumpovy „čtyři příkazy“ Íránu (zastavení obohacování uranu, snížení zásob raket, omezení obohaceného materiálu na 2 000 kilogramů a ukončení podpory regionálních zástupců, jako je Osa odporu) jsou nereálné. Írán se nikdy nevzdá svých raketových programů, které slouží jako odstrašující prostředek.

Escobar cituje Mohammada Madiho, strategického poradce předsedy íránského parlamentu: „Čelíme válce za změnu režimu. Vítězství vyžaduje věrohodnou hrozbu.“ Írán plánuje „geograficky rozsáhlou vyhlazovací válku“ inspirovanou ruskými strategiemi, která by mohla trvat měsíce a paralyzovat Perský záliv.

Ekonomická válka a pokusy o změnu režimu

Ekonomická slabost Íránu je další pákou, kterou Západ využívá. Spekulativní útok na rial před několika měsíci vyvolal protesty, kterých se infiltrátoři zúčastnili – velmi složitá operace zahrnující buňky z Ázerbájdžánu, iráckého Kurdistánu, Sistánu a Balúčistánu a Pákistánu.

Escobar to přirovnává k nepokojům v Hongkongu v roce 2019, jen fragmentovanějším a sofistikovanějším. Írán krizi zvládl během týdne: vypnutí internetu, deaktivace Starlinku a identifikace buněk podobných ISIS. Přesto stovky lidí zemřely a sankce uvalené na více než 40 let ničí infrastrukturu – přístavy, letiště a města chátrají.

Vláda reagovala moudře: na rozdíl od západních médií, která falešně hovořila o „odchodu bazarníků“, se poradila s obchodníky na bazarech ohledně životních nákladů. Ve skutečnosti problémy pramení ze sankcí, nikoli jen ze špatného hospodaření.

Escobar kritizuje Čínu: Proč Peking nepomohl v boji proti manipulaci s měnami? Banka BRICS NDB mohla poskytovat úvěry, ale její stanovy v amerických dolarech činí sankce nevyhnutelnými. „Potřebujeme novou banku pro globální Jih, ne v dolarech,“ požaduje Escobar.

Íránský odpor je zakořeněn v šíitské metafyzice: mučednictví a antikoloniální duch od roku 1979. Neúspěšná revoluce tohoto ducha posiluje – „poetickou spravedlnost“, jak říká Escobar.

Impérium Chaosu mutuje: Plenění a trvalé údery

Escobar popisuje USA pod Trumpem jako „říši drancování a permanentních úderů“. To se projevuje v Latinské Americe (Venezuela), Evropě a Eurasii.

Ve Venezuele se únos Madura nezdařil; změna režimu kvůli ropným zásobám je nereálná – brání tomu guerillové války a nerentabilní investice (183 miliard dolarů za 3 miliony barelů denně).

Írán je obtížnější: Útok má rozbít alianci BRICS, zničit severojižní koridor (Rusko-Írán-Indie) a narušit čínskou Hedvábnou stezku. „Írán je křižovatkou, která má vyhnat USA z Eurasie,“ varuje Escobar.

Rusko a Čína nenápadně podporují Írán: vojenskou spoluprací (lety IL-76 přepravující vybavení), rekonstrukcí sítě po kybernetických útocích a technologiemi pro boj se Starlinkem. „Rusko a Čína nemohou Írán opustit – byl by to konec euroasijské integrace,“ říká Escobar. Podrobnosti však zůstávají kvůli obavám o národní bezpečnost utajeny.

Grónsko: Trumpův „plán C“ a ponížení Evropy

Nejabsurdnější čin: Trumpovy plány na anexi Grónska. Vykresluje to jako ochranu před „ruskou a čínskou hrozbou“, ale Escobar to odhaluje jako drancování. Grónsko nabízí zástavu za americký dluh – nevyužitou energii a zásoby vzácných zemin. Escobar to nazývá „imperiálním životním prostorem“.

Rusko a Čína se zaměřují na Arktickou hedvábnou stezku (Severní námořní trasu), nikoli na expanzi. Trump využívá slabin Evropy: deindustrializaci, drahý americký plyn a prodej zbraní Ukrajině. Země NATO vyslaly mizerný počet vojáků (méně než 30), přesto nemají žádné zbraně, kterými by mohly Americe čelit.

Trumpův dopis Norsku – pomsta za odepření Nobelovy ceny – ponižuje Evropu: „Nejsi hodna toho, co jím já.“ Evropě chybí suverenita; pro Trumpa je to „kašovitá věc“.

Raketa Orešnik ve Lvově byla varováním NATO: „Můžeme udeřit kdekoli.“ Následovalo ticho – strach z eskalace.

Výhled: Divoká jízda pod Neo-Caligulou

Trump potřebuje vítězství jako zápasník. Venezuela a Írán selhávají; Grónsko se zdá být snadné. Escobar varuje: Je to dětinské, ale nebezpečné – poháněno egem a dluhy. Kuba by se mohla stát dalším cílem.

„Mírová rada“ pro Gazu? Podvod, ignorující Palestince a Hamás. Rusko se k ní nepřipojí, protože je to v rozporu s postoji OSN.

Írán, Rusko a země BRICS nenápadně zasahují, aby ochránily Eurasii. USA se mění v drancovače, ale íránské rakety a duch odporu by mohly Trumpa šokovat. Dějiny podle Escobara přinášejí poetickou spravedlnost – a rok 2026 slibuje chaos.