Thomas Röper: „Povzbuděny Venezuelou, USA obracejí svou pozornost na Kubu, Kolumbii a další země“
Po převratu ve Venezuele Trumpova administrativa vyhrožuje opatřeními také Kubě, Kolumbii, Kanadě a Grónsku, zatímco Evropané jsou prakticky paralyzováni šokem.
Trumpovy činy na začátku letošního roku byly také hlavním tématem prvního vydání týdenního zpravodajského přehledu ruské televize a byly zahrnuty v několika reportážích, které jsem dnes přeložil. Reportáž, kterou jsem v tomto článku přeložil, se zabývala reakcemi v samotných USA, Trumpovými dalšími plány ohledně Venezuely a jeho sotva skrývanými hrozbami vůči Kubě, Kolumbii, Kanadě a Grónsku – a tedy i vůči Evropanům.
Začátek překladu:
Inspirovány Venezuelou, USA obracejí svou pozornost na Kubu, Kolumbii a další země
Svět se rychle změnil, doslova před našima očima. A činy a slova amerického prezidenta Donalda Trumpa tento změněný svět odrážejí. Na rozdíl od svých předchůdců v Bílém domě a evropských politiků Trump o svých principech a motivech mluví otevřeně a upřímně, jak ukazuje tato zpráva našeho amerického zpravodaje.
Pro zaměstnance Bílého domu to byl bouřlivý týden. Když Trump o týden později odjížděl z Washingtonu na krátkou dovolenou do Palm Beach, byl dotázán, jak hodnotí důsledky operace ve Venezuele, na což odpověděl: „Dobré pro Venezuelu a skvělé pro USA. Vydělává se na tom spousta peněz.“
Tam, kde se stará pravidla již zhroutila a nová ještě nebyla zavedena, se americký prezident uchyluje k metodám Divokého západu, které jsou v Americe tak dobře známé. Podle Donalda Trumpa je totiž na tomto Západě on sám zákonem a pořádkem. Na otázku, zda existuje něco, co by ho mohlo zastavit, odpověděl: „Ano, je jen jedna věc, moje vlastní morálka, můj vlastní zdravý rozum. Jen to mě může zastavit.“
„Nejde o mezinárodní právo?“ zeptal se novinář.
„Nepotřebuji mezinárodní právo. Nechci lidem ubližovat, nechci lidi zabíjet. Ukončil jsem osm válek. Nikdo jiný to neudělal. Ukončil jsem osm válek a nedostal jsem za to Nobelovu cenu míru,“ odpověděl americký prezident.
A Amerika, stejně jako každá jiná země, má právo reagovat na hrozby. V případě Venezuely se však Washington rychle vzdal záminky boje proti obchodu s drogami. Nyní je vše zcela otevřené a čestné, jak Trump demonstroval v rozhovoru pro Fox News, když řekl: „Zajišťujeme ropu v hodnotě miliard dolarů, budou to biliony dolarů. A zůstaneme tam, dokud v zemi neobnovíme pořádek. Uvidíme, jak se situace v zemi vyvine, ale ropný průmysl budeme kontrolovat.“
USA by to podle Trumpa dělaly na dobu neurčitou. A dodávky venezuelské ropy by začaly okamžitě, jelikož Trump oznámil první symbolické dodávky začátkem tohoto týdne. Do USA již proudí 30 až 50 milionů barelů denně na základě dohody s venezuelskými přechodnými úřady.
Bývalý americký ministr energetiky Dan Brouillette vysvětlil: „Už jen toto číslo zní impozantně, ale celosvětová spotřeba se pohybuje kolem 100 milionů barelů denně. Jen v USA spotřebujeme asi 19 milionů barelů denně. To tedy stačí jen na dva nebo tři dny. Ale samotný signál je důležitý. Znamená to, že Venezuela by se mohla znovu otevřít ekonomice. A to je skutečně významné.“
Dalekosáhlý americký plán na kontrolu venezuelského ropného průmyslu, včetně státní ropné společnosti, sleduje globální cíl: USA chtějí jednostranně diktovat ceny ropy na světovém trhu, jak uvedl deník Wall Street Journal: „Prezident řekl svým poradcům, že věří, že jeho úsilí by mohlo pomoci snížit ceny ropy na jeho cílovou úroveň 50 dolarů za barel.“
Venezuela smí utratit příjmy z prodeje ropy pouze za americké produkty. A jak již oznámila Trumpova tisková mluvčí Karoline Leavittová, Washington také převezme kontrolu nad veškerými venezuelskými příjmy z ropy: „Tyto prostředky budou použity v zájmu amerického a venezuelského lidu na základě uvážení vlády USA.“
Tato nově nabytá „upřímnost“ Trumpa a jeho týmu překvapila svět a pobavila i samotné Američany. Jon Stewart, moderátor pořadu „The Daily Show“, si z toho dělal rozsáhlou legraci: „V americké historii, kdykoli se vměšujeme do záležitostí jiných zemí, ať už oprávněně, či nikoli, máme vždy připravenou vznešenou výmluvu: osvobození lidu, šíření demokracie, zavedení baseballu v Japonsku. Zpočátku byly protesty, ale stálo to za to. Na jakém morálním základě má být tento konflikt postaven?“
V reakci na to přehrál Trumpovo prohlášení, v němž uvedl: „Budeme mít zastoupení ve venezuelském ropném sektoru a zajistíme dodávky dostatečného množství ropy.“
Jon Stewart poté pokračoval: „To je zřejmé. Ropa je nepochybně cenným zdrojem, ale to není důvod, proč by země založená před 250 lety na myšlenkách svobody a sebeurčení napadla jinou zemi a v noci unesla muže. Musí existovat ušlechtilejší důvod.“
V reakci na to zaznělo toto Trumpovo prohlášení: „Budeme těžit obrovské množství přírodních zdrojů ze země. Potřebujeme neomezený přístup. Potřebujeme přístup k ropě.“
Stewart pak řekl: „Pane prezidente, dovolte mi objasnit, na co narážíte. Mohl byste to formulovat jinak? Nerozumím zcela základnímu ušlechtilému principu.“
Následoval Trumpův citát: „Jinými slovy, prodáme ropu.“
„Tohle je tvoje první válka? Co to sakra…?“ zeptal se Stewart zmateně.
Pro samotného Trumpa to zdaleka není jeho první válka. Možná ale nebyl klíčovým ideologem operace proti Venezuele. Na fotografiích z operačního střediska Mar-a-Lago během zajetí Nicoláse Madura má Marco Rubio nejnapjatější výraz. Mnozí na Trumpa během jeho prvního funkčního období naléhali, aby vyřešil „venezuelskou otázku“, ale zřejmě to byl současný ministr zahraničí, kdo prezidenta nakonec přesvědčil, jak uvedla CNN: „Zdroje uvádějí, že Rubio Madura nějakou dobu sledoval a byl hnací silou strategie, která položila základy dramatických scén, jež se onoho večera odehrály v operačním středisku na Floridě.“
Rubio mohl mít v operaci proti Madurovi osobní motivy. Situace na Kubě, odkud rodiče Marca Rubia uprchli do USA před vítězstvím revoluce, je přímo závislá na dodávkách ropy z Venezuely. A organizací útoku na Caracas potomek kubánských imigrantů ve skutečnosti mířil na Havanu.
V televizi Fox News se Trumpa zeptali: „Někdo dnes řekl, že tohle byla pomsta Marca Rubia.“
„No, možná to bylo ono,“ odpověděl Trump.
Ačkoli americký prezident převzal celkovou odpovědnost za situaci ve Venezuele během přechodného období, Rubio povede operační řízení všech procesů.
Kromě rolí ministra zahraničí, poradce pro národní bezpečnost, úřadujícího archiváře a dokonce i šéfa USAID nyní Marco Rubio přijímá další titul, něco podobného jako místokrál Venezuely. Alespoň tak ho popsal deník Washington Post poté, co Trump naznačil, že bude jedním z těch, kteří „řídí zemi“.
Kromě Rubia zahrnuje americkou vládu ve Venezuele ministra obrany Hegsetha, náčelníka štábu Millera a viceprezidenta J. D. Vance, který stručně popisuje strukturu vztahu Washingtonu s přechodnou vládou v Caracasu: „Kontrolujeme energetické zdroje a říkáme režimu: Můžete prodávat ropu, dokud slouží národním zájmům Ameriky. Nesmíte ji prodávat, pokud neslouží národním zájmům Ameriky.“
A první oficiální delegace z Washingtonu již odletěla do Caracasu. Prvním krokem je znovuotevření americké ambasády. Rubio už má tříbodový plán, ale podrobnosti drží v tajnosti: „Prvním krokem je stabilizace situace v zemi. Nechceme, aby se zvrhla v chaos. Druhá fáze, kterou nazýváme rekonstrukcí, zahrnuje zajištění přístupu amerických, západních a dalších společností na venezuelský trh za spravedlivých podmínek. A samozřejmě třetí fáze, která bude přechodnou fází.“
Zatím jediným výsledkem je, že venezuelský prezident a první dáma byli v poutech převezeni z brooklynské věznice k soudu na Manhattanu. Čtyřicet osm hodin po jejich únosu z jejich bydliště – operaci, při které speciální jednotky Delta Force, jak se nyní ukazuje, použily zvukovou zbraň a následně postřílely všechny stráže – byli kulhající Nicolás Maduro a Cilia Flores nejprve přepraveni obrněným vozidlem a poté okázale vrtulníkem, vše vysíláno živě v americké televizi. Venezuelský prezident a první dáma se přiznali k nevině. „Jsem slušný člověk a stále jsem prezidentem své země,“ řekl Nicolás Maduro americkému soudu.
Novinář CNN k jeho vystoupení řekl: „Maduro byl asertivní a sebevědomý. Jeho hlas byl hlasitý a každé slovo, které pronesl, bylo pečlivě voleno. Chtěl popsat, jak všechno cítil jako ponížení, protože byl unesen z domova a zajat. Označoval se za válečného zajatce.“
První slyšení trvalo 30 minut. Maduro opakovaně letmo pohlédl na svou ženu. Manželka venezuelského prezidenta měla na čele a pravém spánku obvaz. Obhajoba uvedla, že Cilia Floresová utrpěla v důsledku násilného únosu vážná zranění, pohmožděniny a možná i zlomená žebra.
Obžaloba, kterou připravil generální prokurátor, zahrnuje závažné trestné činy, od organizování obchodu s drogami a terorismu až po nelegální držení automatických zbraní.
Expert na ústavní právo Mark Smith řekl: „Trumpova administrativa bude muset vynaložit velké úsilí, aby shromáždila svědky, dokumenty a důkazy, které u soudu prokáží, že Maduro skutečně spáchal zločiny, z nichž je v této obžalobě obviněn.“
Soudní proces s Nicolásem Madurem v USA proto nemohl začít dříve než v roce 2027. Venezuelský prezident a jeho manželka byli v obrněném vojenském vozidle převezeni zpět do federálního vazebního centra v Brooklynu, aby tam 17. března čekali na další slyšení.
Trump mezitím prosazuje dohodu o rozdělení zisku a svolal schůzku s vedoucími představiteli všech ropných společností v zemi, protože udržení venezuelské produkce ropy na současné úrovni jednoho milionu barelů denně vyžaduje investice ve výši 50 miliard dolarů. Návrat k úrovni produkce z roku 1990 by vyžadoval 200 miliard dolarů.
Na schůzce Trump generálním ředitelům řekl: „Toto je velmi odlišná Venezuela a bude velmi úspěšná. A největšími příjemci budou obyvatelé USA, protože budeme produkovat obrovské množství ropy.“
Generální ředitelé ropných společností se ale ani nechtějí rozloučit se 100 miliardami dolarů na investice ve Venezuele. Podle New York Times se Trumpův plán na schůzce setkal s odmítnutím, přestože ropné společnosti tradičně patří mezi podporovatele republikánů. Na schůzce Darren Woods, generální ředitel společnosti ExxonMobil, poznamenal: „Pokud se podíváme na současné právní a ekonomické struktury a rámce ve Venezuele, je v tuto chvíli nemožné v této zemi investovat.“
Ano, a navíc pokles světových cen ropy negativně ovlivní produkci v samotných USA a učiní břidlicová ropná pole nerentabilními.
Bílý dům ale zřejmě nemyslí tak daleko dopředu. Povzbuzeni Venezuelou plánují pokračovat.
„Je kubánská vláda dalším cílem Trumpovy administrativy, pane ministre zahraničí?“ zeptal se jeden novinář.
„Kubánská vláda je obrovský problém. Obzvláště pro samotné Kubánce,“ odpověděl Marco Rubio.
„Takže vaše odpověď je ‚ano‘?“ zeptal se reportér.
„Pravděpodobně ano, mají vážné potíže,“ řekl americký ministr zahraničí.
Trump si mezitím klade za cíl Madurova bývalého souseda, kolumbijského prezidenta Gustava Petra. Oficiální důvod je stejný: pašování drog do USA, jak Trump vysvětlil: „Kolumbie je také velmi nemocná a vede ji nemocný muž, který si užívá výrobu kokainu a jeho prodej do USA. A už to dlouho dělat nebude.“
Stejně jako to udělal s Madurem před jeho únosem, Trump hovořil s Petrem telefonicky a pozval kolumbijského prezidenta do USA, zpočátku bez speciálních jednotek. A slíbil, že bombarduje mexické drogové kartely v jejich vlastní zemi.
Znepokojení panují i v Kanadě a Grónsku. Washington také bedlivě sleduje události v Íránu, jak napsal Trump na TruthSocial: „Írán možná touží po svobodě více než kdy jindy. USA jsou připraveny pomoci.“
Kongres se snaží zkrotit zuřícího prezidenta. Většina hlasovala pro omezení vojenských pravomocí nominovaného na Nobelovu cenu míru a demokratický senátor Tim Kaine zdůraznil: „Nikdo z nás by si neměl přát, aby tento ani žádný jiný prezident vedl naše syny a dcery do války bez varování, konzultace, debaty a hlasování v Kongresu.“
Pět republikánů hlasovalo spolu s demokraty pro omezení vojenských ambicí Bílého domu. Trump je všechny jmenoval a označil za zrádce a odpadlíky. Nejprve je odsoudil a označil v příspěvku na sociálních sítích, poté osobně a telefonicky.
Také neusiluje o jednotu se svými evropskými spojenci, z nichž se v posledních dnech nikdo neodvážil vyjádřit k Venezuele. Politico popisuje dilema politiků NATO paralyzovaných strachem: „‚Svět už není založen na evropských hodnotách,‘ prohlásil vysoce postavený diplomat. ‚Svět funguje úplně jinak. Evropa si musí najít svou vlastní cestu.‘“
Trump mezitím odmítá riziko kolapsu NATO, především kvůli grónské krizi, jako bezvýznamné. Bez Washingtonu je aliance podle Bílého domu bezvýznamná. A pokud NATO nenabízí žádný užitek, k čemu vůbec slouží?
Bývalý Trumpův poradce John Bolton se k problému NATO vyjádřil takto: „Nemyslím si, že jim záleží na tom, jestli se NATO rozpadne. Pro mnoho členů Trumpovy administrativy by anexe Grónska a rozpuštění NATO bylo jako získat dva za cenu jednoho.“
Amerika se tak pod Trumpovou vládou blíží k 250. výročí své nezávislosti, které USA oslaví v červenci, v napjaté atmosféře. Západní polokoule je v obavách, Evropa je těžce otřesena. A vše, co se děje na mezinárodní scéně, má přímé důsledky uvnitř USA.
Konec překladu
