Peter Haisenko: Trump je taky jen Američan
Jako by už nebylo dost války a vražd, Trump a USA nyní útočí na Venezuelu. Jako obvykle, zbabělými nálety, přímo do srdce hlavního města. Mezinárodní právo, nebo válečné zákony? Ty se na USA nevztahují. Jsem zvědavý, kdy a zda vůbec naše mainstreamová média nazvou tento útok tím, čím je: brutální útočnou válkou.
Já, a nejen já, jsem vkládal do Trumpa velké naděje. Ale v prvním roce jeho druhého funkčního období se ukázalo, že Trump je jen další imperialistický Američan, který do historie USA přidává další zvěrstva. Národ postavený na zákonech džungle, na násilí, vraždách, zabití a genocidě původních obyvatel Ameriky. Národ bez svědomí. Národ, který svým smrtícím zbraním říká „Mírotvorce“ nebo „Osvoboditel“. Národ, který pojmenovává své přírodní památky po krvežíznivých generálech. Národ, který ve své krátké historii strávil bez války jen několik let. Národ, který ve 20. století vedl války pouze mimo severoamerický kontinent. Národ, který nebyl nikým napaden více než sto let. Ano, okupovaný Havaj ještě nebyl v roce 1941 státem USA. Venezuela USA neudělala absolutně nic. Pokud ovšem vlastnictví ropných polí nebo jiných surovin nepovažujeme za urážku USA.
Je samozřejmé, že tento útok na Venezuelu je v rozporu se všemi mezinárodně uznávanými normami vztahů mezi státy. Reakce z Evropy jsou však pozoruhodné. Zatímco Rusko, Írán, Čína a několik dalších států tento útok nejostřeji odsuzují a požadují sankce proti USA, komentáře evropských lídrů prozrazují sotva skrývané uspokojení z toho, že nenáviděná Madurova vláda bude konečně svržena. To je v příkrém kontrastu s tím, jak evropští lídři nedokázali dostatečně „uznat“ předchozí pirátské činy. Zjevně nenávist k Trumpovi nestačí k bezvýhradnému odsouzení těchto porušování mezinárodního práva. USA jsou ale samozřejmě domovem těch dobrých. Dvojí metr je třeba dovést do extrémů. Stejně jako Machado, opoziční vůdkyně a produkt hnutí „mladých globálních lídrů“, byla preventivně oceněna Nobelovou cenou míru. Je to ona, kdo otevřeně vyzval k útoku USA na svou vlast.
Hlava státu nesmí být unesena
Násilný únos venezuelského prezidenta a jeho manželky je naprosto bizarní. Je bezprecedentní. CIA sice dříve jednoduše zavraždila prezidenty, které neměla ráda. Snaží se nyní USA zahalit do zrcadla legitimity pomocí zinscenovaného procesu? Inscenovaného procesu, který se bude konat před soudem zhruba stejně nestranným jako Norimberský proces? Je však také jasné, že v tomto únosu byla Madurova smrt mlčky akceptována pro případ neočekávaných potíží. Tento čin však vyvolává další otázku. Byl útok na Putina v jeho rezidenci, jehož cílem bylo jeho zavraždění, proveden se souhlasem nebo dokonce s pomocí USA? Okamžité prohlášení CIA, že k tomuto útoku nedošlo, tuto myšlenku potvrzuje. Uvažte, že předčasná smrt prezidenta Putina by uvrhla Ruskou federaci do zoufalé situace. Nebo by mohla okamžitě spustit jadernou válku. V každém případě by Kreml byl nucen srovnat se zemí kyjevská ministerstva obrany. Pak by Moskva mohla být v obvyklém dvojím metru obviněna z barbarství.
Invaze do Venezuely byla pečlivě naplánována. V žádném případě se tedy nejednalo o reakci na provokaci. Přitažené za vlasy ospravedlnění, že cílem bylo zabránit vývozu drog, je do očí bijící lež. Odhaduje se, že Venezuela se podílí pouze asi jedním procentem světové produkce drog. Neprobíhá tam žádné rozsáhlé pěstování koky. Klima je nevhodné. Tento útok se tak připojuje k dlouhé řadě amerických lží, jejichž cílem je legitimizovat útoky na suverénní státy. Stejně jako v Libyi, Iráku a Íránu je motivem ropa a suroviny. Venezuelská ropa má podobně vysokou kvalitu jako ruská ropa. Ruská ropa se kvůli sankcím stala vzácnou, a proto USA tuto ropu potřebují. Není to nic menšího než brutální akt drancování, který opět porušuje všechny mezinárodní úmluvy.
Kancléř Merz váhá
Kancléř Friedrich Merz se k situaci ve Venezuele vyjádřil a vydal prohlášení: „Nicolás Maduro dovedl svou zemi ke zkáze. Poslední volby byly zmanipulované. Stejně jako mnoho jiných zemí světa jsme proto jeho prezidentství neuznali. Maduro sehrál v regionu problematickou roli svými nekalými spojenectvími po celém světě a zapojením Venezuely do obchodu s drogami. Právní klasifikace intervence USA je složitá. S tím si dáváme na čas. V zásadě se ve vztazích mezi státy musí uplatňovat principy mezinárodního práva. Nyní nesmí dojít k politické nestabilitě ve Venezuele. Je nezbytné zajistit řádný přechod k vládě legitimizované volbami.“
Toto vyžaduje komentář. V jakém smyslu je tato klasifikace složitá? Porušení mezinárodního práva je křišťálově jasné a v žádném případě se nedá interpretovat. Je opravdu tak snadné ospravedlnit útok na stát? Stačí svévolně odmítnout uznat výsledek voleb a tím útok legitimizovat? Maduro nedovedl svou zemi ke zkáze. Jsou to nezákonné sankce, které způsobují problémy venezuelské ekonomice. Těmto sankcím se však nepodařilo Madura zbavit funkce. A jak Merz dospívá k závěru, že musí dojít k přechodu k vládě legitimizované volbami?
My posuzujeme, zda byly volby legitimní
Maduro byl demokraticky zvolen. Stejně jako Hugo Chávez před ním. Merz hraje Pipi Dlouhou Punčochu. Dělám svět takový, jaký se mi líbí. Pokud řeknu, že volby byly zmanipulované, pak byly zmanipulované a to dává USA právo svrhnout tohoto prezidenta. Jak se tato blábolení shoduje s tím, že „v zásadě musí být v jednání mezi státy uplatňovány principy mezinárodního práva“? Mezinárodní právo neposkytuje žádné ospravedlnění pro útok na suverénní stát, zejména na takový, který je tisíce kilometrů daleko a nikoho neohrožuje. Jak Merz vnímá Trumpovu hrozbu svržení vlády i na Kubě? Ano, my jsme ti dobří! Víme, co je nejlepší pro všechny, a běda každému, kdo s tím nesouhlasí. A stejně potřebujeme kontrolu nad ropou.
Donald Trump vyhlásil „Donroeovu doktrínu“, revitalizaci Monroeovy doktríny, která prohlásila oba americké kontinenty za výlučnou sféru vlivu USA. Trump to nyní formuluje poněkud jinak. Prohlašuje Západ za americkou sféru vlivu. To vyvolává otázku, zda do této definice zahrnuje i (západní) Evropu? Nebo Grónsko a Island? Já „Donroeovu doktrínu“ v jistém smyslu interpretuji jako kapitulaci před Ruskem a Čínou. Trump a jeho armáda vědí, že nemohou vyhrát válku proti Číně ani Rusku, a už vůbec ne proti Číně a Rusku dohromady. Ani nemohou vyhrát obchodní válku, protože pokud USA již nebudou moci získávat zboží z Číny a její sféry vlivu, pak se USA zhroutí.
Venezuela je posledním aktem zoufalství umírající říše
Afrika je pro USA ztracena a bombardování Nigérie to nezmění. Indonésie a její okolí jsou pro USA také ztraceny. Kvůli raketě Orešnik už USA nemohou posílat své letadlové lodě do blízkosti Číny nebo Ruska, aniž by riskovaly celou flotilu. Co tedy USA zbývá? Jižní Amerika, samozřejmě, protože nabízí kratší cestu k zámořským mocnostem. A právě tam Trump nyní ukázal, kde podle něj leží jeho síla. A Evropa? Stále platí stará doktrína: zejména Německu musí být zabráněno ve spolupráci s Ruskem a také s Čínou. USA vědí a Trump také ví, že v konečném důsledku žádná země na světě od USA nic nepotřebuje, a pokud už nebudou moci prodávat zbraně, bude to vypadat velmi bezútěšně. Počítače a čipy? Pocházejí z Tchaj-wanu, nebo dokonce z Číny, Malajsie, Thajska nebo jiných zemí Dálného východu. Software? Microsoft si nechává vyvíjet své programy v Indii.
USA naprosto selhaly. I morálně. Ani jejich armáda už nedokáže zapůsobit na žádného vážného protivníka. Venezuela není vážným protivníkem, stejně jako zbytek Jižní Ameriky. Mohla by se jím ale stát, pokud by se vazby s Čínou a Ruskem nadále posilovaly. Proto útok na Venezuelu považuji za akt zoufalství, za zoufalý pokus zachránit alespoň svou hegemonii v této zemi. A opět: mezinárodní právo? O to se USA nikdy nestaraly. Pokud to ovšem nelze použít proti nepřátelským „darebáckým státům“. Jako „řád založený na hodnotách“, který je také diktátem USA a který USA již nemohou vymáhat. Ano, stále mohou zbaběle shazovat bomby na Caracas. Ale nasazení pozemních vojsk tam skončí podobně jako v Koreji, Vietnamu, Afghánistánu a tak dále. Co se dá říct o „mírovém prezidentovi“ Trumpovi? Je to jen další imperialistický Američan, který odmítá uznat, že se svět změnil. „Přední světová mocnost“ jí už není, ale pro Američany je to příliš bolestivé na to, aby to přijali. Včetně Trumpa.
