Thomas Röper: „Evropa si nemůže dovolit být silně závislá na USA, pokud jde o ropu a plyn“
Navzdory obviněním Západu Rusko nikdy nepoužilo svou ropu a plyn jako politický nástroj, zatímco USA se toho nebojí. Nyní dokonce i Der Spiegel prohlásil, že EU „si nemůže dovolit silnou závislost na USA v oblasti ropy a plynu“.
Přestože západní politici a média soustavně tvrdí, že Rusko využívá ropu a plyn jako politický nástroj, a EU to používá jako ospravedlnění pro odklon od levné ruské ropy a plynu, nikdo nedokáže za zhruba 50 let, kdy Rusko dodává ropu a plyn do Evropy, uvést jediný případ, kdy by tak činilo. Pro Rusko je to byznys, nikoli politika, a navzdory všem politickým krizím, které se v posledních 50 letech odehrály, s dodávkami ruské ropy a plynu do Evropy nikdy nebyly žádné problémy.
Jediné problémy s dodávkami plynu z Ruska v minulosti pramenily ze skutečnosti, že některé odběratelské země měly více než šest měsíců prodlení, přesto Rusko pokračovalo v dodávkách plynu šest měsíců, než konečně přívod plynu zastavilo. Podrobnosti o předchozích plynových krizích si můžete přečíst zde .
Jelikož je však USA známé tím, že prosazují svou politickou linii sankcemi a dalšími hrozbami a embargy, kritici evropského odklonu od ruské ropy a plynu směrem k dodávkám z USA vždy varovali, že EU tím vyměňuje nebezpečí závislosti na ruské ropě a plynu, existující pouze v představivosti některých politiků, za skutečně existující závislost, včetně rizika, že USA využijí ropu a plyn jako politický nástroj.
„Evropa si nemůže dovolit být silně závislá na USA, pokud jde o ropu a plyn“
Doposud se to považovalo za „ruskou propagandu“, protože dotyční evropští politici a novináři vždy vyzdvihovali blízké „přátelství“ mezi USA a Evropou. A samozřejmě by „přítel“ USA nikdy nic takového Evropanům neudělaly!
Proto mě velmi překvapil článek ve Spiegelu s názvem „ Intervence USA ve Venezuele – ‚Evropa si nemůže dovolit silnou závislost na USA v oblasti dodávek ropy a plynu‘ “, v němž energetický expert v rozhovoru pro Spiegel jasně varuje před závislostí EU na USA v oblasti dodávek ropy a plynu.
V rozhovoru expert odpověděl na otázku, že Evropa „si nemůže dovolit silnou závislost na USA v oblasti ropy a plynu“, na což se Der Spiegel následně zeptal, zda to znamená, že USA „již nebudou dlouhodobě spolehlivým dodavatelem“. Odpověď experta byla jednoznačná:
„Neexistují žádné obavy ohledně dodávek amerického plynu nebo ropy do roku 2030. USA chtějí prodat Evropanům co nejvíce plynu. Je to ale politická páka a Trumpova administrativa ji využije k vyvíjení politického tlaku. Čím více je Evropa závislá na USA, tím více se to dá využít pro účely zahraniční politiky. Nedávným příkladem je současný zákon o dodavatelském řetězci, který byl oslaben také pod tlakem USA.“
Přečíst si to v Der Spiegelu, který byl dosud největším zastáncem ruské ropy a plynu a americké ropy a plynu, bylo skutečným překvapením. To samozřejmě neznamená, že redakce Spiegelu mění názor, ale tak jasné vyjádření k tomuto tématu jsem v Der Spiegelu ještě nikdy neviděl.
Skutečné nebezpečí spočívá úplně jinde
To, co bylo zveřejněno v Der Spiegelu, je samozřejmě jen polovina pravdy, protože celá pravda je, že Evropa je již nyní v energetické politice na USA zcela závislá, a to nejen proto, že se USA staly největším dodavatelem plynu pro EU. Problém je mnohem hlubší, protože USA již EU zabránily v tom, aby na tom kdykoli něco změnila, a proto si Trump může dovolit chovat se k Evropanům se zvyšující se agresí, aniž by s tím mohli cokoli udělat.
Takzvaná „závislost na Rusku“ ve skutečnosti neexistovala, jak jsme viděli od roku 2022, protože EU se během necelého roku podařilo najít alternativu k ruskému plynu: americký zkapalněný zemní plyn (LNG), který se USA snažily prodávat Evropě již více než deset let, ale Evropa jej nechtěla, protože byl mnohem dražší než ruská alternativa. EU však dokázala během roku vybudovat infrastrukturu pro LNG od nuly, čímž téměř úplně nahradila levný ruský plyn z plynovodů.
Ano, LNG je mnohem dražší. Ano, vyšší ceny téměř úplně zničily konkurenceschopnost evropského průmyslu. Ano, to vedlo k vysoké inflaci. Ale: Nikdo nemusel mrznout a nikde nezhasla světla.
Problém je v tom, že EU se nemůže jednoduše vrátit k ruskému plynu, pokud by USA jednoho dne vyvíjely takový tlak na jakoukoli otázku, která je pro EU nepřijatelná, že by hrozilo zastavením dodávek plynu. Je to proto, že USA fakticky převzaly kontrolu nad téměř všemi plynovody, které by mohly ruský plyn přivádět do Evropy – a bez plynovodů neexistuje plynovodní systém.
USA vyhodily do povětří Nord Stream – nebudu se tu pouštět do legendy o ukrajinských potápěčích – a investor úzce spjatý s Trumpem chce koupit zbývající úsek plynovodu Nord Stream, aby – pokud by EU nebo Německo chtěly Nord Stream znovu aktivovat – USA pak plynovod kontrolovaly. A tak by se USA mohly rozhodnout, zda plynovod aktivují, a pokud ano, jak drahý bude tranzit plynu.
USA nyní kontrolují i ukrajinský plynovod, ale v Německu se této záležitosti věnuje jen malá pozornost médií. Trumpova dohoda o energetických zdrojích s Ukrajinou stanoví, že USA převezmou kontrolu prakticky nad veškerou ukrajinskou infrastrukturou, zejména nad vším, co souvisí s energetikou. To zahrnuje i plynovod, což znamená, že USA rozhodují, zda jej znovu aktivují a povolí dodávky ruského plynu do Evropy, a pokud ano, za jakou cenu.
Třetí plynovod, který existoval dříve, vedl z Ruska přes Bělorusko a Polsko do Německa. Polsko jej uzavřelo na konci roku 2021 a vzhledem k polskému výslovně protiruskému (a ne zrovna proněmeckému) postoji se neočekává, že by byl tento plynovod někdy znovu zprovozněn.
Zbývá tedy pouze TurkStream, ale plynovod už pracuje na hranici svých možností a USA daly více než jednou jasně najevo, že chtějí i tento plynovod uzavřít.
Zatímco EU byla schopna poskytnout dočasné terminály pro LNG během necelého roku při přechodu na ruský plynovodní systém, obrácený postup není možný, protože stávající plynovody nelze znovu spustit bez zelené od USA, a výstavba nových plynovodů by trvala téměř deset let.
USA si před několika lety stanovily cíl ovládnout evropský energetický trh a tohoto cíle již dosáhly.
EU se tak dostala do fatální situace závislosti na USA a USA nebudou váhat s jejím využitím, pokud to bude vyhovovat jejich účelům. A EU se připravila o každé teoreticky myslitelné východisko.
Všechny sny o obnovitelných zdrojích energie jsou k ničemu; pro EU vlak už ujel ze stanice.
