Peter Haisenko: Zůstaly vůbec nějaké státy s fungujícími demokraciemi?

Helmut Schmidt kdysi řekl, že demokracie má daleko k ideálu, ale v současné době nemáme nic lepšího. V Německu se demokracie proměnila v „naši demokracii“, a to je cokoli jiného než zlepšení. Měli bychom si tedy zoufat, nebo existují země, kde lze hovořit o fungující demokracii?

Základním aspektem demokracie je její organizace. Existuje několik variant demokracie. Známe prezidentské demokracie, demokracie s většinovým volebním systémem a demokracie s poměrným zastoupením. Je zajímavé, že USA, Anglie a Francie vnutily všem zemím, kterým demokracii udělily, odlišný systém demokracie. Všechny tyto demokratizované země byly podrobeny poměrnému zastoupení. Jak jsme se dozvěděli, tento typ demokracie brání stabilním většinám a v průběhu let se země stávají neovladatelnými. Co to má ještě společného s demokracií, když strana, která sotva získala 22,8 procenta hlasů, jako v Berlíně, se může prohlásit za vítězku voleb? A pak dokonce vládne. Vládne, jinými slovy, proti vyjádřené vůli 77,2 procenta voličů.

Účelem demokracie by mělo být, aby stát, lid, byl spravován podle přání většiny voličů. Je tedy zřejmé, že tento základní princip nemůže být naplněn, pokud je k vytvoření vlády vyžadována koalice, případně složená z více než dvou stran. Voliči těchto stran neodevzdali své hlasy pro koalici, ale spíše pro jednu stranu, kterou chtěli mít ve vládě. Nebo pro stranu, kterou také neměli rádi, ale jejíž volební poselství mělo zabránit jiné straně v nástupu k moci. Je docela možné, že jejich hlas měl zabránit právě té straně, která se nyní může účastnit koaliční vlády.

Vezměme si současnou situaci v Německu. Voliči CDU/CSU nechtěli SPD ve vládě a naopak. Voliči ostatních stran nechtěli ani CDU, ani SPD ve vládě. Takže máme situaci, kdy nám vládne koalice, kterou nikdo, absolutně nikdo, nechtěl. Míra popularity současné vlády to jasně ukazuje. To je „naše demokracie“.

Evropa sklouzává k neovladatelnosti

Situace není o nic lepší ani v jiných evropských zemích, až na pár výjimek. Francie je v současnosti neovladatelná a v Anglii se premiéři mění ve stále kratších intervalech. Zajímavé je, že Itálie s Melonim má vládu, která je stejně stabilní jako jen málokterá před ní. Ano, Meloni je krajně pravicový extremista, ale Italům se to zdá líbit. A pak je tu celá ta věc s „firewallem“. I Německo mohlo mít po posledních volbách stabilní vládu, kdyby bylo vytvořeno s AfD. Mezi AfD a křesťanskými demokraty existují významné společné rysy, které by pravděpodobně mohly vést k vládě, kterou by velká většina neodmítla. V současné době se však můžeme brzy těšit na nové volby. Koalici drží pohromadě jen touha držet se mocenského náporu, dokud nenastane jejich čas na tučný důchod. A samozřejmě udržet AfD venku. To je „naše demokracie“.

USA mají v podstatě systém dvou stran, ale ani ten už nefunguje. Bez ohledu na to, kdo je u moci, druhá strana udělá vše, co je v jejích silách, aby sabotovala úspěchy té druhé, ignoruje vůli voličů nebo dokonce jedná proti svému vlastnímu přesvědčení. Hlavní je, že „nepřítel“ nemůže zvítězit. Ale proč? Právě proto, že ani strana, ani vláda nejednají způsobem, který by získal solidní většinu podpory. K tomu přispívají i mainstreamová média. Stabilní vlády jsou pro skutečné vládce nežádoucí. Ti už nemohou tak snadno manipulovat systémem, aby prosadili své zcela nedemokratické cíle.

Demokracie nepřináší mír

Demokracie je často vychvalována jako ta nejlepší vlastnost. Má přinést mír, svobodu, pokrok a celkově spokojené občany. Nic z toho však nepřinesla. Alespoň ne na Západě. Nikdy předtím nebylo tolik válek jako po triumfu demokracie. Sociální propast se prohlubuje, společnosti jsou hluboce rozdělené a nespokojené. Základním problémem naší demokracie je, že nikdo už nemusí ani nechce nést odpovědnost za nic – vlastně nikdo ani nemůže, i kdyby chtěl. Je zajímavé, že Hitler to podrobně popsal v první třetině svého „Mein Kampfu“ a nastínil, kam to povede. Mohl by to být skutečný důvod zákazu knihy? A co jeho láska a obdiv k Anglii, s níž se chtěl spojit proti Sovětům? Ano, Merz a Pistorius nyní této smlouvy dosáhli. Merz, vnuk skalního člena nacistické strany.

Ale jak by vypadala demokracie, která skutečně funguje v zájmu voličů? Ve skutečnosti je to docela jednoduché. Zvolená vláda, prezident, jedná tak, jak si voliči přejí. Upřednostnil blahobyt své země a jejích občanů, posiluje ekonomiku a věci se zlepšují. Dělá to tak dobře, že většina voličů je s výkonem vlády spokojena. V příštích volbách je znovu zvolen s ještě lepším hodnocením. Není důvod měnit vládní tým ani vládnoucí stranu.

Příliš mnoho moci pro menšiny

Ani této vládě se však nepodaří získat podporu více než 80 procent voličů. Vždycky se najde kolem 20 procent těch, kteří si vždycky najdou něco, na co si stěžují, nebo si prostě chtějí hrát na opozici. Koneckonců, nelze se zavděčit všem. Samotný pokus je odsouzen k neúspěchu. Takže je lepší to nechat být. Demokracie je v konečném důsledku vláda většiny, která při nedostatečném vzdělání povede k „diktatuře proletariátu“. Nebo k diktatuře (mainstreamových) médií, jak jsme to na Západě dlouho zažili. Každá demokracie také selže, pokud se právům menšin dává nepřiměřená priorita. Nebo pokud organizace jako DUH (Deutsche Umwelthilfe) s méně než 500 členy znehodnocují politickou vůli tím, že se svých menšinových zájmů dovolávají u soudu a dokonce i vyhrají.

Je tedy demokracie odsouzena k zániku a potřebuje zrušení? Nebo existují země, kde demokracie stále funguje? Kde zvolená vláda jedná tak, aby voliči byli spokojeni a znovu ji zvolili? S absolutní většinou? Odpověď na tuto otázku vede do akvária se žraloky. Ano, takové příklady existují. Jsou však od samého začátku haněny jako nedemokratické režimy a autokracie. Právě proto, že existují a fungují tak dobře, že by se „naše demokracie“ měla stydět za to, že se ani nepřibližuje podobně dobrému výkonu. V Evropě jsou těmito zeměmi Rusko, Bělorusko a Maďarsko. Ačkoli jsem v Rusku byl opakovaně od roku 1990, ať už za obchodem nebo za zábavou, naposledy v roce 2020, nebudu své zkušenosti vyprávět. I když byly pozitivní, jsou irelevantní. Záleží na hlasu voličů. Od doby, kdy se prezident Putin dostal k moci, byl znovuzvolen s rostoucí podporou. Právě proto, že dělá to, co voliči chtějí.

Žalostný výsledek urovnání

Rád bych srovnal ruskou a německou bytovou výstavbu:
„V Rusku bylo do konce roku dokončeno více než 100 milionů metrů čtverečních bytových prostor. K 1. prosinci to bylo téměř 92 milionů metrů čtverečních, ale současná provozní realizace již překročila hranici 100 milionů. Jsme proto optimističtí ohledně dokončení bytových i nebytových nemovitostí,“ uvedl ministr stavebnictví Irek Fayzullin. Dodal, že v současné době je ve výstavbě 2,45 milionu bytů (121 milionů metrů čtverečních) – a pokud započítáme i nebytové prostory, je to téměř 202 milionů metrů čtverečních.

V Německu jsou však výsledky podstatně skromnější. Zatímco Rusko slaví rekordní výstavbu, místní stavebnictví pokulhává. Navzdory obrovskému úsilí při vyplňování výkazů a formulářů a dodržování byrokratických předpisů na ochranu klimatu bylo dokončeno pouze asi 25 milionů metrů čtverečních. Zatímco úřady pilně digitalizují papírování, realita venku marně čeká na nové bydlení.

Je samozřejmé, že Rusko dokončilo nejdelší most v Evropě, ten přes řeku Kerč na Krym, během dvou let, včetně plánování. Rád bych vám ale také připomněl ubohé oběti v údolí Aar, jejichž situace zůstává nevyřešena. To ukazuje, že fungující demokracie jsou skutečně možné. „Naše demokracie“ však vyžaduje kompletní rekonstrukci a ne, jednoduchá rekonstrukce nestačí. Podívejte se na obrázek níže a zamyslete se, zda bychom na tom v Německu nebyli lépe se systémem, jako je ten, který v Rusku přináší nejlepší výsledky. S mužem, jako je Putin, místo Schrödera, Merkelové, Scholze a Merze. Demokracie jako taková může fungovat, jen ne ta „naše“.