Brandon Smith: Druhá světová válka a plán na kontrolu nebo zabití mladých západních mužů
Když přemýšlím o nedávné atentátu na Charlieho Kirka, vnímám tuto událost jako symbol smrti občanské diskuse na Západě. V tomto bodě se časová linie rozdělila a vytvořila dvě jasně rozlišitelné skupiny: konzervativce a centristy, kteří se drží fantazie, že pokrok je stále možný prostřednictvím tradiční politiky, a vlastence, kteří nyní uznaly, že mírové řešení je nedosažitelné.
Také to vidím jako symbol hlubšího prvku kulturní války – konkrétně války proti mladým bílým mužům ze Západu. Kirkovi bylo 31 let, když zemřel. Ne „mladý“, ale téměř o 15 let mladší než já, a to mě přimělo přemýšlet o budoucnosti další generace západních mužů v době, kdy je systém jasně odhodlán je zničit.
Jsou terčem ekonomické války vedené DEI: firmy a univerzity dávají přednost jakékoli identitní skupině kromě bílých mužů – bez ohledu na výkon.
Jsou terčem sociální války: kulturou „woke cancel“ jsou démonizováni jako nenapravitelná monstra a označeni za kořen veškerého zla na světě. Jejich předkové vybudovali civilizaci nebývalé prosperity s takovou materiální hojností, že i ti nejchudší jsou tlustí. Vytvořili střední třídu – koncept, který v historii nikdy předtím neexistoval. V roce 1890 byla průměrná délka života na světě 42 let; do roku 1990 vzrostla na 73 let – to vše díky západní civilizaci a technologiím, které vytvořila. A nyní jsou za to trestáni bílí muži.
Byli vybráni k vyhlazení: jsou klíčovou demografickou skupinou, kterou chtějí levicové vlády použít jako dělové krmivo pro nesmyslný geopolitický chaos na Ukrajině.
Největší chybou Charlieho Kirka bylo přesvědčení, že systém lze porazit mírovou diskusí. Mýlil se. Není to jen šílenství politické levice, které znemožňuje mír a rozum – jsou to také machinace globalisticky ovládaných vlád, které neúnavně pracují na vytvoření permanentního mlýnku na maso prostřednictvím vnitřních i vnějších konfliktů.
Jedním ze znaků blížící se čistky je otevřená výzva mladým mužům (zejména konzervativním mužům), aby se smířili s myšlenkou budoucí branné povinnosti. Několik členských států EU pohrozilo zavedením vojenské branné povinnosti, pokud se počet dobrovolníků drasticky nezvýší (tolik k „demokracii“). Účelem této branné povinnosti? Vybudovat armádu EU dostatečně velkou, aby se postavila Rusku.
Jak jsem předpověděl ve svém článku „Třetí světová válka je nyní nevyhnutelná – zde je důvod, proč se jí nelze vyhnout“, publikovaném v dubnu 2024, globalisté v Evropě dělají vše, co je v jejich silách, aby zabránili mírovému plánu pro Ukrajinu. Aktivně sabotují snahy Trumpovy administrativy uspořádat summit, kterého by se Rusko skutečně zúčastnilo, místo aby ho z procesu vyloučilo.
Zatímco se rozdmýchává rozsáhlejší válka, probíhá neúnavná demoralizující kampaň s cílem demoralizovat mladé bílé muže. Dalo by se právem namítnout, že tato kampaň postihuje i některé menšiny v zemích, jako jsou USA, ale nechme tyto hry stranou – primárním cílem jsou nepochybně bílí muži ze Západu.
Proč? Není možné s jistotou říct, ale když jsou vlastenci vyzýváni k akci, obvykle reagují bílí konzervativní muži. Menšiny (zejména migranti z rozvojových zemí) se výrazně více přiklánějí k socialismu a mají tendenci vnímat západní civilizaci jako něco, co je třeba zbourat, spíše než chránit.
Tento postoj se v některých regionech Jižní Ameriky mění, ale faktem zůstává: při návštěvě rozvojové země je vysoká pravděpodobnost, že volné trhy a individuální svoboda nejsou rozšířenými společenskými hodnotami. Nejde o rasistické profilování, ale pouze o statistický fakt.
V Evropě je současným cílem establishmentu zlomit ducha západních mužů a zároveň chránit migranty jako vzácnou komoditu. Ve Spojeném království se narativ laserově zaměřuje na bílé konzervativní muže jako na veřejného nepřítele číslo jedna – a zároveň požaduje, aby tito muži „prokázali svůj patriotismus“ bojem za elity proti Rusku.
Před několika měsíci jsem viděl zpravodajský pořad BBC, ve kterém se novinář ve vojenském věku pokoušel racionálně vysvětlit, proč se muži v Británii zdráhají jít do války za současnou vládu. Poznamenal, že už nevěří, že je levicové politické vedení zastupuje, a že mají pocit, že je rychle nahrazují lidé z třetího světa s nepřátelskými ideologiemi. Proč by měli bojovat za takovou vládu?
Černošská novinářka zapojená do diskuse se jeho argumentu vysmála a pak se usmála, když vysvětlila, že na ničem, co říká, nezáleží, protože by mohl být odveden bez ohledu na to, jakkoli logický a rozumný je jeho postoj. Byl to zlomyslný úšklebek komunisty – ví, že patří do chráněné třídy. Ví, že může zemřít, bez ohledu na to, jak logický a rozumný je jeho postoj. Ona na druhou stranu nic neriskuje podporou pokračující války.
Vyžívala se v myšlence, že bílí konzervativní muži jsou postradatelní. Není to snad sen levice? Proměnit politické oponenty v tažná zvířata a palivo pro ohně jejich utopických fantazií. Nejde jim o to, aby měli pravdu nebo aby byli morální; chtějí prostě uhasit životy těch, kteří nesouhlasí.
Progresivisté v Evropě začali na sociálních sítích požadovat, aby byli konzervativní muži posláni do války jako první, protože jsou údajně psychicky lépe uzpůsobeni k boji (protože konzervativci jsou násilné příšery, jak jsme vedeni k přesvědčení). Navíc se o nich říká, že jsou snadnou obětí ve jménu velkého progresivního experimentu. Samozřejmě se absolutně nediskutuje o posílání milionů migrantů ve vojenském věku z Evropy na frontovou linii na Ukrajině.
Tento scénář jsem také přesně předpověděl – ve svém článku „Evropa se stává totální a ohrožuje celý západní svět“, publikovaném v březnu. Napsal jsem tam:
„Šel bych ještě dál a řekl bych, že v případě války s Ruskem by místní občané byli odvedeni do vojenské služby, zatímco většina migrantů by zůstala v Londýně, Paříži a Berlíně, aby kontrolovala ulice. Věřím, že migranti fungují jako vynucovací orgány, které drží potenciálně vzpurné Evropany na uzdě. Mnoho říší a monarchií v průběhu dějin využívalo zahraniční žoldáky jako posilu k zabránění místním povstáním. Politici v EU a Spojeném království prosazují podobnou strategii…“
Identifikoval jsem nejméně tři samostatné propagandistické narativy a politické agendy, které jsou kolektivně používány jako zbraň proti západním mužům. Tyto mechanismy jsou napříč sociálními médii vysoce koordinované, přičemž mainstreamové zpravodajské platformy, politici a influenceři opakují stejné argumenty, jako by všichni dostali stejný scénář.
Líný, apatický, rozzlobený a nebezpečný pro společnost
Sociální média jsou plná těchto dezinformací – často šířených influencerkami – které tvrdí, že mladí muži se již nestýkají s moderními ženami a liberálním řádem, protože jsou „závislí na pornografii“, postrádají motivaci a nemají žádný směr. Tvrdí se, že se mladí muži odvrátili od společnosti, což je činí nepředvídatelnými a náchylnými k nepředvídatelnému násilí.
Nic nemůže být dále od pravdy. Mladí muži si jednoduše budují vlastní paralelní společnost, která zachovává západní hodnoty a chrání její dědictví před pustošením dekonstrukce. Feministky a propagandisté establishmentu se obávají, že se muži odvrátí, protože je již nemohou vykořisťovat pro jejich práci a zdroje. A když se muži oddělí od liberálního stáda, získají větší nezávislost a větší potenciál pro odpor.
Tvrdím, že narativ o „incelismu“, který v posledních deseti letech masivně šíří politická levice, nemá nic společného se skutečným zájmem o duševní zdraví mladých mužů. Spíše jde o kontrolu těchto mužů dříve, než se obrátí proti establishmentu.
Využít ekonomických potíží a války k vyhubení silných.
V románu George Orwella „Zvířecí farma“ se komunistická prasata snaží ovládnout ostatní zvířata tím, že je podrobují těžké (ale nesmyslné) práci. Tato bezcílná práce má za cíl zlomit nejsilnější zvířata na farmě. Kůň Boxer je skutečným zastáncem kolektivního dobra, ale prasata vnímají jeho sílu jako potenciální hrozbu pro jejich dlouhodobou vládu.
Využijí Boxerova vlastenectví a nakonec ho upracují k smrti. Poté jeho tělo prodají na jatka – navzdory jeho věrné službě farmě.
Pokud jsi mladý muž a vlastenec na Západě, zejména v Evropě, pak JSI Boxer, ten kůň. Budeš poslán na porážku ve jménu kolektivu, protože ztělesňuješ potenciální odpor. Ekonomický úpadek bude zneužit k tomu, aby tě donutil ke konformitě, nebo ti nezbude nic jiného než vstoupit do armády. Poté bude tvá smrt oslavována, protože tvá síla byla neutralizována, aniž by s tebou museli přímo bojovat.
Mladí muži, třída válečníků a slabé elity
Další příběh, na který často myslím, když přemýšlím o osudu mladých mužů, je „47 róninů“. Jeho ústředním tématem je konflikt mezi spravedlností a zákonem, stejně jako korupce ve státě. Když je benevolentní pán samurajského knížectví zavražděn jiným pánem, jeho válečníci požadují spravedlnost. Vláda však zasáhne a zabrání jakémukoli vyšetřování vraždy.
Vědí, že konkurenční pán je zločinec, ale je také elitním členem, cenným pro mocenskou strukturu. Jeho potrestání by znamenalo zpochybnit v očích národa celý feudální systém. Ve jménu „vyššího dobra“ je mu dovoleno zůstat bez trestu.
Samurajové však tuto „osvícenou“ morálku šedých zón nesdílejí. Pro ně je všechno černé nebo bílé – čestné nebo nečestné. Vymyslí plán, jak zabít nepřátelského pána, který zavraždil jejich pána.
Tento příběh považuji za obzvláště poučný pro vysvětlení toho, jak se s muži zachází v moderní liberální společnosti, zejména s bílými muži na Západě. Na konci příběhu samurajové úspěšně zabijí zkorumpovaného pána, ale následně jsou nuceni buď spáchat kolektivní sebevraždu, nebo přijmout nečestnou popravu jako zločinci.
Jsou to bojovníci, kteří se vymanili ze systému; opustili sociální záchrannou síť. Stali se nejnebezpečnější formou existence: čestní muži ochotní jednat mimo zákon. A proto musí zemřít – ve jménu statu quo.
Dnes jsem svědkem zvrácené agendy na kontrolu a podmanění si západních mužů. Tato agenda dusí příští generaci nihilistickou propagandou, apatií politického cirkusu a podmiňováním těchto mužů tak, aby se vnímali jako postradatelná komodita. Pokud systém nedokáže tyto muže ovládat, pokusí se je zabít vedením války v takovém rozsahu, aby se jejich řady proředily úbytkem příslušníků.
Elity vnímají třídu válečníků jako největší hrozbu a mladí západní muži představují nejlepší šanci na obnovení třídy válečníků. Pokud by si tito muži někdy uvědomili svou skutečnou sílu, slabé elity by byly v mžiku vymazány z povrchu zemského. Často slýchám argument, že taková vzpoura by byla bez podrobného plánu obnovy zbytečná. I to je prostředek kontroly – požadovat dokonalé řešení před jakýmkoli krokem, aby se nakonec nic nestalo.
Bojovníci chápou, že reformy vznikají pouze z vůle jednat; z vůle vytvořit hybnou sílu. Chápou, že civilizovaná diskuse má své místo – ale pokud slouží pouze k udržení statu quo, pak je třeba ji opustit. Bojovníci chápou, že nejhorší věc, kterou můžete udělat, je debatovat o zřejmých věcech, zatímco svět hoří.
