Miroslav Kelnar: Dospěje český občan prostřednictvím zlatých záchodů k nějakému poznání?

Tématem mého článku je kritický pohled na stav korupce v těchto českých banánových krajích ve vztahu k činnosti nevládních protikorupčních nadací, protože čelíme stavu, kdy nevládní protikorupční nadace tu bují a korupce v tomto státě dále vzkvétá.

Tato nepřímá úměra vede k otázce, zdali nám jsou vůbec k něčemu ty „slavné“ neziskové organizace. Na sektor nevládních neziskových organizací vynakládají různá česká ministerstva a další státní orgány spousty peněz a řekl bych, že si určitá skupina lidí v České republice díky těmto penězům zajišťuje snadný život, řekl bych, že přímo ráj na zemi.

Neuspokojivý stav korupce v naších zemích je zajisté i důsledkem lidské neodvahy se tomu nešvaru rázně postavit, a tak je na místě si položit otázku, zdali je možno očekávat posun v náhledu české společnosti na korupci po odhalení informací o zlatém záchodu / zlatých záchodech na Ukrajině. Nazvěme si ten zlatý záchod pracovně – DANA. Zlatý záchod obvykle nechodí jen tak sám bez doprovodu a ze života víme, že existuje taková ta sousedská řevnivost, tudíž, dovedete si představit, že by paní Zelenská unesla, aby u Mindičů měly zlaté záchody a u Zelenských jen porcelánové? Tak někde ty další DANY na Ukrajině musí být, jen lépe zapátrat. Možná, že je to jako u toho ukrytého Rembrandta pod nějakou mazaninou, zkrátka, že už se ty zlaté záchody na Ukrajině z obavy ze skandálu přemalovávají na jiné barvy.

Napadlo mě, jestli ten náš Blyštivý Péťa nezářil tou svatozáří kolem svého obličeje díky nějakému tomu odlesku od blýskavého zlatého záchodu. Tedy, jestli si náš Blyštivý Péťa také nepřivezl z Ukrajiny nějakou tu výslužku v podobě zářící záchodové mísy neboli „zlatého hajzlu“. Vždyť se těch naších peněz na Ukrajinu navozil až hanba, tak snad by nebyli ti Mindičové takoví škrti a nenechali by Fialu vyměšovat jen do obyčejného porcelánu.

Možná, že si někteří vzpomenou na ten starý český film: „Jak se krade milion“. Ta pointa filmu byla v tom, že ten náš hrdina přišel na metodu, jak okrádat svůj podnik, kde pracoval, ale ta metoda měla jednu nevýhodu, že s tím okrádáním své firmy nemohl nikdy přestat, jinak by byl odhalen. A český občan dostal varování v dalším českém kultovním filmu: „Jáchyme, hoď ho do stroje“, a ten náš filmový hrdina odsouzený k tomu, aby celý život kradl, opravdu nakonec se z těch peněz zbláznil. On ty prachy měl doma ulitý po všech možných koutech a nevěděl, kam je dát. A nakonec ten náš zlodějíček ztratil nervy, vylezl na věž kostela a ty peníze začal rozhazovat po okolí.

A tak mě napadá, není tato sbírka na zbraně pro Ukrajinu, kterou teď prošetřuje vojenská policie, také takovou cestou, jak se zbavovat nakradených peněz, kdy ti skrytí dárci nemohu se zlodějinou přestat, jinak by je dostali? Tak se ty vycpané strožochy penězi zkrátka převrátí na nějaké ty zbraně pro Ukrajinu a kryje se to dobrovolným dárcovstvím. Jenom pozor, dříve nebo později ty jména dárců prosáknou na povrch a pak začne možná mediální tóčo.

Proč se já ujímám tohoto tématu korupce? Protože se cítím k tomuto nejpovolanější, abych se fenoménem korupce zabýval právě já. Od roku 2017 vedu boj se českým státem o prokorupčených 14 miliardách korun na projektu elektrárny Adularya, které vynaložil český daňový poplatník, aby pomohl rakouskému dodavateli kotlů se vyhnout bankrotu s tím, že to přece ten český daňový poplatník rád za ty Rakušáky zaplatí. Samozřejmě že ta službička pro rakouskou firmu nebyla zdarma, jak už to v českých krajích chodívá. A já se s tímto pro českého občana nevýhodným obchodem obrátil na české neziskové organizace, aby mi pomohly věc posunout do hledáčku české policie, oslovil jsem 4 protikorupční nadace operujícím na českém trhu a výsledek této „spolupráce“ byla nula. Abych byl úplně přesný, výsledek nebyla úplná nula, ale moje odsouzení na rok podmínky s odkladem na 15 měsíců za to, že jsem měl tu drzost a té vysoce postavené korupci jsem se postavil. A musím dodat, že podíl na tom mém odsouzení nesly morálně i ty neziskové organizace, protože tyto neziskovky absolutně ignorovaly nejen rozkrádačku za 14 miliard korun, ale ony ignorovaly i to mé odsouzení.

Že jste o této aféře dosud nikdy neslyšeli? Ten důvod je, že doposud jsem o této skandální kauze psal většinou jen já. Bývá zde zvykem, že většina autorů na alternativním webových portálech bere svá témata pro články z pořadu Václava Moravce a pak k tomu shlédne zprávy na ČT, CNN Prima News, Nova atd., a tím si vymezí svůj celkový rozhled po českém politickém poli. A takto se tu na alternativě vlastně jen přežvýkávají ta samá témata, která před nimi předžvýkali v těchto mainstreamových televizních stanicích. Takže, pokud se dané téma neobjeví na těchto mainstreamových televizních obrazovkách, tak jako by se daný příběh nikdy nestal. A buďte si jistí, že téma elektrárny Adularya se v mainstreamu nikdy neobjeví, protože až příliš surově odhaluje, jak se dá zakrýt korupce, pokud tato sahá do vysokých politických pater.

Názorným příkladem, jak si tematicky vodí mainstream alternativní autory na provázku, je zabavení ruských aktiv držených v Belgii. Copak jsme tu neměli také takový skandální případ v podobě politického okradení 90 tisíc českých střadatelů ve Sberbance? Já byl jedním z těch okradených a přišlo mě tato zlodějina na cca milion korun. A věnuje se tomuto tématu zde někdo? Nevěnuje, mainstream toto téma vědomě zamlčuje, a není-li toto téma na mainstreamu, není ani na alternativě. S tou mojí elektrárnou Adularya je to to samé.

Ale zpět ke zlatým záchodům. Řada lidí se dnes diví, jak velký rozsah korupce je na Ukrajině, ale nediví se, jak velký rozsah korupce existuje u nás v českých zemích. Dnes i takový diktátor jako Zelenský je donucen obětovat svoje korupční kamarády a nechat je vyšetřovat, ale zde na mém případu je vidět, že v naší banánové kotlině se pořád žije postaru a korupční kauzy se nevyšetřují, a navíc se zde k tomu ještě i kriminalizují lidé, kteří se proti korupci postavili. Takže, kdo je vlastně na tom hůře? Ukrajina a nebo tato banánová kotlina? Řekl bych, že tato naše banánová kotlina.

Ta soudkyně, co mě odsoudila na Městském soudu Praha, několikrát během své řeči vyjádřila podiv nad tím, že je mi 71 let, že mám úplně čistý rejstřík trestů a že tedy jsem začal s kriminalitou tak pozdě. Vždy jsem přece tu kriminální náturu v sobě musel nést od narození? Už mě pak nepustili ke komentování výše trestu, ale já bych tomu soudnímu senátu tam vysvětlil, a víte v čem je schovaná ta moje kriminální nátura? Že se mi dosud nikdo v životě nepokusil před mýma očima drze rozkrást 14 miliard korun. Kdyby se o to někdo pokusil před 20 roky, býval bych už mohl sedět před 20 roky.

Samozřejmě, že by mohl někdo namítnout, že se tato aféra se zlatými záchody DANA na Ukrajině rozmázla jen kvůli tomu, že do věci začala zasahovat americká NABU, která se chtěla podívat, kde končí peníze amerických daňových poplatníků. Tak se ptám, a kdy se u nás najde někdo, kdo se bude chtít podívat, kde v jaké korupční díře končí peníze českých daňových poplatníků? A to má jako ta netečnost českých občanů ke korupci zde vesele pokračovat i po odkrytí těch zlatých záchodů DANA? To si my Češi neumíme zde sami udělat pořádek s korupcí bez těch, co nás tu za Klause v 90. létech minulého století tenkrát té korupci učili? Míním ty Klausovy poradce ze západu, které sem Klaus pozval s tím, aby nám tu nainstalovali ten samý kapitalismus, jako tam mají oni. A tak ho tu máme i s tou korupcí a těmi protikorupčními nadacemi, které korupci pouze z velkého povzdáli monitorují, ale nepomáhají jejímu omezování. Máme tu kapitalismus, který nezná špinavé peníz a kde nejúspěšnějším podnikatelem je Viktor Kožený, který tu snad nejvíce nakradl a s prachy zmizel na Bahamách. To jsem prosím jen tak volně citoval Klause z 90. let minulého století, kdy se Klaus vyjádřil: „Jen více takových podnikatelů, jako je Viktor Kožený“. A jeho přání se vyplnilo, přišli Krejčířové, Bakalové, Pitrové a další.

Nedávno tu Jindřich Rajchl vyslovil jednu teorii, že ty prachy, co se posílaly na Ukrajinu na zbraně vlivem přičinění Fialovy vlády, tak se vlastně vratka z nich propírala přes Fialovu Podnikatelskou kampeličku. To mi připadá velice reálné. Takže možná, že kus toho zlatého „hajzlu“ u Mindičů by měl nést cedulku: „Financováno z fondu českých daňových poplatníků“. A pokud si někdo myslí, že se dozví, jak to skutečně bylo s českými penězi na zbraně na Ukrajinu, tak ten utře nos. Po svých zkušenostech z projektu Adularya bych se spíše divil, kdyby se ten penězovod zde opravdu odhalil.

Je zde nezvratným faktem, že politici mají plně pod svým úchopem policii i justici, takže představa, že občané budou sedět doma v křesle a budou čekat na odhalení, kdo ukradl kde jaké peníze z českého státního balíku pro Ukrajinu, tak ti občané jen čekají na Godota. Tak to zde nefunguje. Oni si totiž lidé myslí, že si ta svoje práva vysedí doma v křesle. Na Ukrajině si také ty lepší zítřky v roce 2014 nevyseděli doma ve fotelích, a čekali, až se prach usadí, a on se tak nějak neusadil a dnes tam za tuto svoji ignoranci sklízejí plody v podobě rozbité země.

Dovolte mi jeden odvážný závěr, že za celou tou korupční bonanzou, která tu existuje po dobu 36 let, je totální degradace morálních zásad občanů této země.

Když si vzpomenu, jak jsme si v době socialismu zde mysleli, jací jsme to my korupčníci, když jsme odnesli sestřičce u doktora bonboniéru za to, že k nám byla ochotná, a jak jsem třeba měl za socialismu pocit, že jsem zloděj, když jsem si vzal z práce 10 kancelářských papírů, abych si na ně o víkendu mohl psát anglická slovíčka, tak si dnes připadám směšný. Dnes se tady rozkradlo na Adularyi 14 miliard korun a jediným, kdo by z toho měl výčitky, kdyby k tomu zůstal mlčet, bych byl já. Ale taková to byla tenkrát doba. Měli jsme nastavena morální pravidla, která jsme jen málokdo z nás dodržoval na 100 %, ale měli jsem přitom alespoň ten pocit viny. A z tohoto pocitu viny někoho okrást zde tuto společnost vyléčila dvojice Havel a Klaus.

Problém je jednak v systému, který umožnuje krást a pak celou věc politicky zamáznout, ale druhou podmínkou pro rozsáhlou korupci v této zemi je i neodvaha lidu českého, který si na tu korupci zde tak nějak zvykl a dívá se na ni a mlčí.

Ing. Miroslav Kelnar, člen Národní demokracie