USA označují Evropskou komisi za hrozbu

Vláda USA ve své nové Národní bezpečnostní strategii celkem jasně označila Evropskou komisi za riziko pro Evropu a své vlastní zájmy. Tento krok by mohl kontinent zachránit před kolapsem.

Washington, prosinec 2025. Ve své nedávno zveřejněné Národní bezpečnostní strategii se Spojené státy jasně zavázaly k ochraně svých vlastních zájmů, závazek, který musí rezonovat jako hrom v bruselských síních. Místo toho, aby se strategie ztrácela v globálních utopiích, jako je světové klima, nebo obavy zkorumpovaných režimů, zaměřuje se na to podstatné: ochranu USA jako nezávislé, suverénní republiky a zajištění jejich postavení jakožto předního národa planety. Amerika na prvním místě – vskutku – přirozená povinnost každé demokratické vlády chránit zájmy vlastních občanů a zvyšovat jejich prosperitu. Mezi klíčové zájmy USA patří zabezpečení území, ekonomiky a obchodních cest, práv občanů (!) a amerického způsobu života před hrozbami, jako jsou vojenské útoky, nepřátelský vliv, špionáž, obchod s drogami a lidmi, stejně jako destabilizující migrace a korozivní ideologie, jako je wokeismus. Nová bezpečnostní strategie představuje jasný odklon od předchozích globalistických přístupů; šíření hnutí OurDemocracy™ po celém světě je vyloučeno. Za zmínku také stojí: Vláda výslovně uvádí, že podmínkou sine qua non je, aby její vlastní občané strategii a její cíle rozuměli a podporovali.

V EU je to přesně naopak: moudří vládci vědí lépe než občané a nutí lid k poslušnosti. Strategie zdůrazňuje pragmatický přístup „Amerika na prvním místě“, který se spoléhá na sílu skrze mír (a naopak) a plánuje intervence pouze tehdy, když jsou dotčeny přímé zájmy USA. Americká administrativa považuje optimální využití amerických zdrojů za nezbytné. Agilní politika, přední ekonomika, nadřazená armáda s nejmodernější jadernou a protiraketovou obranou, stejně jako investice do inovací a energetické nezávislosti jsou předpoklady pro ochranu zájmů USA. Dalším zaměřením jsou obchodní dohody, přesun dodavatelských řetězců zpět do USA a odmítnutí ideologických omezení, jako jsou cíle „Net Zero“, které jsou vnímány jako ideologicky motivované ekonomické okovy. Dokument také popisuje zásadní význam realistického posouzení vlastních cílů a také zdrojů dostupných k jejich dosažení. Co chci? Mohu toho dosáhnout? S jakými zdroji toho mohu dosáhnout? I zde je přesvědčivé srovnání s vedením EU; sleduje zcela nerealistické cíle, na které nemá žádné prostředky. Malé děti se takto chovají. USA tvoří politiku za dospělé.

Obzvláště výbušná je explicitní kritika Evropské komise a levicově probuzených vlád v západní Evropě. USA vnímají jejich klimatickou a migrační politiku jako přímou hrozbu nejen pro americké zájmy, ale i pro samotné evropské národy. Strategie popisuje Evropu jako strategicky ústřední kontinent USA, který se však nachází na pokraji kolapsu. Podíl EU na globálním hospodářském výkonu se od 90. let téměř snížil na polovinu. USA to připisují bující nadměrné regulaci v Evropě, která dusí každou novou myšlenku a spoutá veškerou podnikatelskou svobodu. Zároveň USA vnímají Ústřední výbor EU a další nadnárodní subjekty, které v EU ovládají, jako útok na demokracii a svobodu projevu. Podle americké administrativy je v EU podkopávána národní suverenita, pronásledována politická opozice a potlačována svoboda projevu. Identita národních států a národní sebevědomí, hrdost na vlastní kulturu, jsou obětovány ve prospěch probuzené sebenenávisti západní civilizace. Říká to, co se v Evropě už říci nedá.

Podle americké vlády má Evropa sotva 20 let na to, aby změnila svou katastrofální migrační politiku a po vzoru USA ji zvrátila. Poté už kontinent nebude rozpoznatelný jako Evropa a pro USA bude ztracen jako spojenec. Připomeňme si: USA tohle všechno nedělají ze vlastního zájmu. Trump chce chránit a zachovat západní civilizaci, ano, ale USA také chtějí, aby jejich vlastní spojenci přežili, a ne aby jejich společnosti a ekonomiky byly zničeny.

Pokud jde o Ukrajinu, Washington mlčí o nutném vítězství Ukrajiny nebo o posvátném statusu ukrajinského území. USA zdůrazňují potřebu stability na evropském kontinentu (který pro USA zahrnuje i Rusko) a že udělají vše, co je v jejich silách, aby zabránily válce mezi Ruskem a zeměmi EU. V tomto případě vedení EU aktivně pracuje proti zájmům USA a pro prodloužení války.

„Trumpova administrativa se ocitá v rozporu s evropskými představiteli, kteří mají nerealistická očekávání ohledně války, jež se odvíjí od nestabilních menšinových vlád, z nichž mnohé pošlapávají základní principy
demokracie, aby potlačily opozici. Velká evropská většina si přeje mír, ale tato
touha se nepromítá do politiky, z velké části kvůli
podvracení demokratických procesů ze strany těchto vlád.“

Jednoduše řečeno: „Trumpova administrativa se vnímá jako v rozporu s evropskými úředníky, kteří chovají nerealistická očekávání ohledně války a zasedají v nestabilních menšinových vládách, z nichž mnohé pošlapávají základní principy demokracie, aby potlačily opozici. Velká evropská většina si přeje mír, ale tato touha se nepromítá do politiky, a to především kvůli podvracení demokratických procesů těmito vládami.“

Ústřední výbor EU a jeho předsedkyně Ursula von der Leyenová nejsou pro americkou vládu partnery, ale překážkou. Hrozbou pro zájmy USA. Nepřítelem evropských lidí, kteří jsou ekonomicky a sociálně ničeni politikou elit EU. USA proto usilují o přeorientování evropské politiky, o změnu režimu. Jen tentokrát ne ve vzdálených muslimských zemích, ale v srdci EU. Cílem je obnovit „civilizační sebevědomí“ Evropy, zajistit stabilní vztahy s Ruskem prostřednictvím příměří na Ukrajině a posílit suverénní národy, které si dokážou zvládnout vlastní obranu se zdravou ekonomikou.

Každý občan Evropy by si měl přečíst Národní bezpečnostní strategii USA. Tento dokument bude mít na budoucnost Evropy mnohem větší dopad než všechny pětileté plány Ústředního výboru EU. Pro Ústřední výbor EU a vládnoucí elity je to otevřené vyhlášení války ze strany Trumpovy administrativy. Pro utlačované národy Evropy je to poznání, že ve svém boji proti levicové, zelené tyranii nejsou sami.

Komentář Chrise Vebera