Alexandr Dugin: Válka je před námi

Nový multipolární světový řád není vytesán do kamene a je nepravděpodobné, že bude přijat mírovou cestou, ale bude spíše formován eskalujícími konflikty – stejně jako se historické otřesy rozhodují v nepředvídatelném průběhu válek.

Změna světového řádu obvykle nastává válkou. Ti, kdo ovládají globální moc, jsou jen zřídka ochotni se jí dobrovolně vzdát. Lpí na ní až do hořkého konce – dokud nebudou zničeni a srovnáni s troskami. Totéž nepochybně platí i dnes.

V historii samozřejmě existují různé zvraty a obraty. Hypoteticky by se tedy dalo očekávat, doufat nebo si alespoň přát, aby se západní vůdci dobrovolně vzdali své hegemonie. Ale něco mi říká, že se to pravděpodobně nestane. A pokud se to nestane, bude válka. Tato válka už probíhá: válka na Ukrajině, války na Blízkém východě. Ale ještě nebyla rozpoutána v plné síle. Zatím je to jen předzvěst velké, zásadní války, která se bude vést o přerozdělení skutečné suverenity mezi mocnostmi, které se v současné době vymezují.

V dnešní době často slýcháme: Podívejte, multipolární svět je tady, svět už není unipolární, existuje BRICS, existuje „větší lidskost“ a tak dále. Přesto vidíme, že hegemonie unipolárního systému je stále silná. Navzdory skutečnosti, že je ve skutečnosti na ústupu, a navzdory skutečnosti, že se jasně rýsuje jeho kolosální vnitřní krize – spíše imploze než exploze západní společnosti a západní civilizace jako celku. Ale v jistém smyslu je i přes tento sestupný trend západní hegemonie stále silnější než multipolarita.

Přiznejme si to: Stále je schopna mimo jiné přetvářet situaci a rovnováhu sil v postsovětském prostoru. Víme, že globalisté operují na Ukrajině, v Moldavsku, na jižním Kavkaze a ve Střední Asii již tři desetiletí. Ale my jsme jim to dovolili. A nyní, i přes rozdělení Západu na dvě nebo dokonce tři síly – globalisty, EU, Trumpa a MAGA – se jim přesto podařilo zmanipulovat volby v Rumunsku, nahradit kandidáty, které globalisté nechtěli, zabít několik desítek kandidátů AfD a maskovat to jako „náhody“ a konečně se jim podařilo ovlivnit volby v Moldavsku. Zároveň válka na Ukrajině pokračuje. Západ neustupuje a je pro nás velmi těžké dosáhnout rozhodného vítězství.

Je příliš brzy na to, abychom tvrdili, že západní unipolární svět již neexistuje. Existuje, i když v agónii.

A samozřejmě je velmi pravděpodobné, že pokud se unipolární svět v blízké budoucnosti jednoduše nezhroutí, tak to všechno přeroste ve velkou válku.

Nejsem si jistý, kde se tato válka odehraje – jestli v Pacifiku proti Číně nebo proti Indii, na Blízkém východě, nebo jestli se nás přímo dotkne.

Je docela možné, že to začíná u nás. To, co se děje na Ukrajině, by proto mohlo být začátkem větší, masivní války.

S našimi jadernými zbraněmi, našimi územími, naší historickou identitou a naší schopností konceptualizovat světové procesy je Rusko o několik kroků napřed před Čínou. Čína se teprve nyní stává skutečnou světovou velmocí. To je pro zemi nová kvalita, nový stav. Neexistuje žádná záruka, že se s tím Číňané vypořádají. Byli jsme významnou světovou velmocí ve 20. století (jednou ze dvou) a v 19. století (jednou z několika). Velikost Číny spočívala ve starověku. Čína je nyní bezpochyby jedním z nejdůležitějších států prvního řádu, jedním ze dvou nebo tří, které dominují světu. Pro moderní Čínu je to však nová zkušenost. Stále se na ni musí připravit a zde se může udělat mnoho chyb. S tím máme velmi živé zkušenosti, a proto je Rusko hlavní překážkou pro globalisty a jejich hlavním nepřítelem. Proto jsme my, a nikdo jiný, hlavními aktéry této války, hlavními nositeli zářícího paprsku světových dějin. My budujeme multipolární svět.

Zda se za těchto okolností lze vyhnout třetí světové válce, je zásadní otázkou. V současné době je pro nás jedinou nabízenou možností kapitulace – tedy úmyslné předčasné ukončení války vztyčením bílé vlajky a kapitulací napospas lítosti vítězů. Vědomé uznání porážky však neznamená konec války. Stále jsme plní vůle a síly a směřujeme k vítězství, nikoli k porážce. Pokud se tedy velké válce lze vyhnout pouze porážkou, pak to není náš případ – a v takovém případě se válce vyhnout nelze. Ale to, zda k válce dojde, nezávisí na nás. Záleží na tom, jak se unipolární svět, který jej organizuje, rozhodne o nové fázi eskalace.

Celkově souhlasím s analýzou, že se velké světové válce nevyhneme. Taková válka zatáhne Čínu, s největší pravděpodobností Indii, celý Blízký východ a islámský svět. Zároveň se přirozeně odrazí v Africe a Latinské Americe, kde se také formují dvě koalice: ta, která upřednostňuje unipolaritu, a ta, která upřednostňuje multipolaritu.

Lidstvo tak čelí monstrózním zkouškám. Už probíhají; už jsme uprostřed nich. To, co nyní zažíváme, se bude zdát jako dětská hra ve srovnání s tím, co nás čeká. Samozřejmě z toho nejsem nadšený, jako žádný normální člověk. Ale války prakticky vždycky probíhají, když lidé říkají, že válku nechtějí. Války nezávisí na tom, jestli je lidé chtějí, nebo ne. V dějinách existuje určitá logika, které je prakticky nemožné uniknout.