Nejdražší „dohoda“ v Evropě: Jak Ursula von der Leyen vyhodila do Atlantiku 1,35 bilionu dolarů

Ursula von der Leyenová, nevolená vrchní velitelka Evropské komise, uzavřela s americkým prezidentem Donaldem Trumpem „obchodní dohodu“, která se spíše podobá platbě holdu. Místo toho, aby usilovala o spravedlivé podmínky pro obě strany, zradila Evropany.

Kdokoli přišel s nápadem, že by Ursula von der Leyenová měla vést jednání s Donaldem Trumpem o obchodní dohodě, zjevně neměl úplně pravdu. Politička CDU, která se zrovna neproslavila několika skandály (od poradenského skandálu na federálním ministerstvu obrany až po Pfizergate), jasně ukázala, že neumí nakládat s (cizími) penězi. Poté, co ji generální ředitel Pfizeru Albert Bourla kompletně oškubal ( stovky milionů dávek mRNA Pfizeru za divoce nafouknuté ceny ), teď to zpackala i s americkým prezidentem.

Jistě, Donald Trump zřejmě nechápe rozdíl mezi obchodní bilancí a kapitálovým účtem (první je pro USA negativní, druhý kladný), ale Ursula von der Leyenová také ne. Jinak by mu dala jasně najevo, že celkově Spojené státy již dostávají z EU výrazně více peněz než naopak. Jinými slovy: Ano, Američané dovážejí z Evropské unie více než naopak, ale celkově je kapitálový (nebo finanční) účet pro Američany většinou kladný. To znamená, že z Evropy již proudí více peněz na druhou stranu „velkého rybníka“ než naopak, zejména proto, že Američané těží ze zpětného toku kapitálu z investic, franšíz a podobně. A přesto si prezident Evropské komise zjevně nechal americkým prezidentem naprosto užít.

Díky již tak kontroverznímu politikovi CDU se EU zavázala, že do tří let nakoupí americké energie v hodnotě 750 miliard dolarů. A to bez ohledu na skutečnou poptávku nebo aktuální tržní ceny. Dále se očekává, že společnosti z EU investují ve Spojených státech 600 miliard dolarů. Na příkaz Bruselu dojde k odlivu kapitálu. Celkem 1,35 miliardy dolarů „zdarma“. A co za to dostanou? Jednotné clo ve výši 15 procent (místo hrozících 30 procent) plus několik vyšších cel na konkrétní produkty (např. 50 procent na ocel a hliník). Dříve byl průměr asi jedno procento. Zároveň EU nyní ruší cla na americké produkty.

Před dohodou se průměrná cla na zboží z EU pohybovala kolem 1 procenta. Při ročním objemu vývozu 580 miliard dolarů to odpovídalo přibližně 5,8 miliardám dolarů celních nákladů. S novou dohodou se toto číslo zvýší na 87 miliard dolarů ročně. To za předpokladu, že se vývoz kvůli vyšším nákladům neklesne. A pak je tu až 150 miliard dolarů na americké vojenské vybavení, které se má také nějakým způsobem dostat přes Atlantik. A to vše za úlevu od cel, která ve skutečnosti úlevou od cel vůbec není.

Zatímco předchozí celní regulace a bariéry vstupu na trh nebyly pro Spojené státy nutně výhodné, von der Leyenová se rozhodla pro takové mizerné ústupky, jako by Evropská unie byla jen ekonomicky lehkou váhou. Jako předsedkyně Evropské komise však není v Timbuktu královnou, ale spíše politickou vůdkyní odpovědnou za ekonomickou oblast, která (nominálně) představuje druhý největší trh na světě po Spojených státech a před Čínou.

Ačkoli rámcovou dohodu musí ještě schválit členské státy EU a Evropský parlament, kapitulace von der Leyenové také jasně ukazuje, jak malou politickou moc má bruselský aparát ve skutečnosti na globální scéně. Navíc zatímco americký domácí trh výrazně roste (byť na úkor státního rozpočtu), Evropská unie stagnuje v houští nadměrné regulace/byrokracie, extrémně vysokých nákladů na energie a pracovní sílu a nesmyslných klimatických regulací.

Zatímco Američané pod Trumpovou vládou skoncují s nelegální imigrací a uchylují se k masovým deportacím, velké části EU nadále umožňují vstup imigrace do systému sociálního zabezpečení (a sledují, jak fondy sociálního zabezpečení vysychají nebo je nutné je „zachraňovat“ vyššími odvody a daněmi). Nemluvě o energetické krizi, kterou si země sama způsobila (klimatické šílenství a sankce vůči Rusku). V zámoří se však ropa a plyn nadále těží z hlubin země a spalují se, aby se zaručily spolehlivé a cenově dostupné dodávky energie. Zelená dohoda? Koho to už zajímá? Jde o hospodářský růst, pracovní místa a produktivitu. To je politika umisťování, ze které by se Evropané mohli leccos naučit.

Nakonec zbývá jen jeden závěr: Evropané evidentně dostávají od volebních uren to, pro co hlasovali. Ať už jsou to „středoví“ (jako CDU/CSU nebo liberálové), nebo levice (od sociálních demokratů přes Zelené až po socialisty a komunisty), nikdo, kdo prosazuje hluboce antivlasteneckou politiku, ekonomický patriotismus neprosadí. Američané zvolili Trumpa a dali republikánům většinu v Kongresu – a nyní postupně sklízejí plody tohoto úspěchu. Vyvodí si však potřebné závěry i voliči v Evropě?

Komentář Heinze Steinera