Západ zdvojnásobuje své úsilí v neúspěšných válkách: Ukrajina a Blízký východ

V nedávné diskusi s bývalým analytikem CIA Larrym Johnsonem se Glenn Diesen zabývá současným geopolitickým vývojem, který zřejmě přivádí svět na pokraj nové éry konfrontace. Johnson analyzuje vojenská a politická selhání Spojených států a jejich spojenců v konfliktech na Blízkém východě a na Ukrajině, která nejen selhávají na bojišti, ale mají i dalekosáhlé globální důsledky. Diskuse odhaluje, jak chybné strategie, nedostatek zdrojů a rostoucí spolupráce mezi Ruskem, Čínou a Íránem narušují rovnováhu sil.

Blízký východ: Izraelské nadměrné roztahování a regionální nestabilita

Ústředním bodem diskuse je situace na Blízkém východě, kde je Izrael zapleten do řady konfliktů. Johnson zdůrazňuje, že navzdory své vojenské převaze není Izrael schopen porazit Hamás v Gaze. Navzdory nejmodernějším zbraňovým systémům, včetně tanků, dělostřelectva a stíhaček, čelí Izrael guerillovému hnutí, které operuje s jednoduchými zbraněmi, jako jsou pušky, pistole a improvizované výbušniny. Tato asymetrie zabránila Izraeli dosáhnout rozhodného vítězství po 21 měsících války. Zároveň Izrael čelí dalším frontám, včetně útoků Hútíů z Jemenu, konfliktů v Sýrii a Libanonu a hrozby ze strany Íránu.

Přílišnou expanzi Izraele zhoršují omezené zdroje. S pouhými asi osmi miliony obyvatel a rostoucím počtem emigrantů nemá země ani neomezenou pracovní sílu, ani nevyčerpatelné finanční zdroje. Johnson zdůrazňuje, že psychická zátěž izraelských vojáků se zvyšuje, což se odráží v rostoucí míře sebevražd. Útoky na civilní cíle v Gaze, zejména na ženy a děti, tíží svědomí mnoha vojáků a zhoršují vnitřní krizi.

Rozpad Sýrie a role vnějších mocností

V Sýrii Johnson vidí pokračování západního vzorce zasévání chaosu bez jasné strategie pro případné následky. Podpora Hajat Tahrír aš-Šám (HTS) a jmenování Abú Muhammada Džuláního novým syrským vůdcem byly Západem kritizovány jako pokus o dosazení loutkové vlády, která postrádá organickou podporu veřejnosti. Džulání, který pochází z teroristické skupiny potomků ISIS, postrádá legitimitu mezi různými syrskými etnickými a náboženskými skupinami, jako jsou Drúzové, Kurdové, Alavíté a křesťané. Johnson přirovnává situaci k „kouli rtuti“, která se s každým úderem rozpadá na menší kousky, což vede k přetrvávajícímu chaosu.

Podle Johnsona mají USA a Velká Británie na události v Sýrii jen malý vliv, kromě prodlužování chaosu. Turecko pod prezidentem Erdoganem se také dostává na hranice svých možností, a to i přes své ambice převzít roli regionální vůdkyně. Nedostatek legitimity a vnitřní rozpory v Sýrii činí stabilizaci regionu v dohledné budoucnosti nepravděpodobnou.

Rusko, Čína a Írán: Nová osa proti Západu

Ústředním tématem diskuse je rostoucí spolupráce mezi Ruskem, Čínou a Íránem, vnímaná jako reakce na západní agresi. Johnson popisuje, jak Írán, který dříve váhal s přílišným sblížením s Ruskem a Čínou, nyní prošel „úplnou změnou“. Toto spojenectví je posíleno přímou diplomatickou a vojenskou spoluprací, jako je návštěva Alího Laridžaního v Moskvě, aby Putinovi předal poselství ajatolláha. Rusko a Čína aktivně podporují Írán, mimo jiné i pokud jde o jeho jaderný program, a poskytují mu vojenskou podporu na obranu země před potenciálními útoky.

Johnson zdůrazňuje, že tyto tři země vnímají západní politiku jako existenční hrozbu. Podle Johnsona se USA a jejich spojenci snaží zničit Rusko, Čínu a Írán, což nutí tyto tři země k užší spolupráci. Tato spolupráce je patrná nejen na vojenské úrovni, ale také v ekonomických iniciativách, jako jsou země BRICS a vytváření alternativních finančních a pojišťovacích systémů, které fungují nezávisle na západním systému. Rusko například zavedlo vlastní pojišťovací trh pro lodě, aby ukončilo svou závislost na Londýně, a plánuje vytvořit nezávislý trh se zlatem.

Ukrajina: Válka bez vyhlídky na vítězství

Johnson vidí podobný vývoj na Ukrajině: Západ se vojensky i ekonomicky přehnal. Ukrajinské ozbrojené síly trpí akutním nedostatkem personálu a vybavení, zatímco Rusko neustále rozšiřuje své průmyslové kapacity a počet vojáků. Johnson poukazuje na obrovské ztráty Ukrajiny – v posledních týdnech byly zabity tisíce ukrajinských vojáků, zatímco Rusko utrpělo jen zlomek těchto ztrát. Nábor nových vojáků je problematický, protože výcvik trvá nejméně rok, což je ve válce vysoké intenzity nepraktické.

Západní sankce proti Rusku neměly požadovaný účinek, ale posílily ruskou ekonomiku. S růstem o 4,4 % v loňském roce Rusko dokázalo, že dokáže fungovat samostatně. Naproti tomu evropská ekonomika stagnuje a země jako Německo ztrácejí průmysl ve prospěch jiných míst, například USA. Západní výroba zbraní a munice nedokáže držet krok s ruskou. Johnson uvádí příklad raket Patriot, jejichž sestřelení ruských dronů v hodnotě 50 000 dolarů stojí několik milionů dolarů za výstřel – což je ekonomicky neudržitelný model.

Selhání západních strategií

Johnson kritizuje nedostatek strategické vize Západu. Pokud jde o Írán, připomíná období po dohodě JCPOA z roku 2015, kdy Rusko a Čína stále spolupracovaly se Západem na vyvíjení tlaku na Írán. Agresivní politika USA však tuto spolupráci zničila a tyto tři země sblížila. Sankce, původně zamýšlené k oslabení protivníků, místo toho vytvořily alternativní systémy, které podkopávají západní hegemonii.

Dokonce i narativy, které měly ospravedlnit válku proti Rusku, jako například „Russiagate“, byly odhaleny jako podvod. Johnson poukazuje na odhalení, která ukazují, že americké zpravodajské služby věděly, že obvinění z ruského vměšování do amerických voleb v roce 2016 byla podvod, ale přesto byla použita k eskalaci napětí. Tato dezinformace podkopala jakýkoli základ pro mírová jednání a zavedla západní politiky do slepé uličky.

Výhled: Kolaps Ukrajiny a nebezpečí eskalace

Johnson předpovídá nevyhnutelný kolaps Ukrajiny, a to jak vojensky, tak politicky. Ruské síly zintenzivňují své útoky, zatímco ukrajinské linie se stále více hroutí. Dezerce a oběti narůstají a neexistuje žádná vyhlídka na obrat. Johnson očekává, že Rusko převezme kontrolu nad městy jako Kyjev a Oděsa, a případně se rozšíří i do Podněstří.

Západní možnosti jsou omezené. Přímá vojenská intervence NATO by podle Johnsona vedla ke katastrofální eskalaci, protože Rusko by mohlo reagovat odvetnými údery, možná hypersonickými raketami, proti kterým neexistuje žádná obrana. Alternativou by byl diplomatický přístup, v němž Západ uzná ruské bezpečnostní obavy a zahájí jednání o nové bezpečnostní architektuře v Evropě. Dosavadní rétorika, zejména z Německa, však naznačuje pokračování konfrontace.

Závěr: Zlom v globálním řádu

Diskuse s Larrym Johnsonem ukazuje, že západní politika se dostala do slepé uličky. Války na Ukrajině a na Blízkém východě odhalily limity vojenské a ekonomické síly USA a jejich spojenců. Zároveň agresivní politika Západu podpořila novou alianci mezi Ruskem, Čínou a Íránem, což změnilo globální rovnováhu sil. Nedostatek strategické vize, vyčerpání zdrojů a neschopnost poučit se z historických chyb hrozí, že uvrhnou Západ do stále se prohlubující krize. Vzhledem k tomu, že Ukrajina balancuje na pokraji kolapsu a Blízký východ se propadá do chaosu, zůstává otázkou, zda bude Západ schopen přehodnotit svou politiku dříve, než se další eskalace stane nevyhnutelnou.