Co bude následovat po americko-izraelské válce proti Íránu?
Boje mezi Izraelem a Íránem, vyvolané nezákonným a zcela nevyprovokovaným útokem Izraele, na chvíli utichly. Poté, co Spojené státy udělaly to, v co izraelský premiér doufal, a bombardovaly íránská podzemní jaderná zařízení, včetně zařízení ve Fordow, zbraněmi proti bunkrům, americký prezident Donald Trump nařídil Izraeli, aby s útoky zastavil, a tento příkaz potvrdil, když Izrael krátce po uzavření příměří vyslal na Írán desítky bombardérů, které tvrdily, že jde o reakci na dvě íránské rakety.
Celá bitva, vedená na základě fiktivní hrozby , že Írán je blízko získání jaderné zbraně, ukázala, jak izraelský premiér Benjamin Netanjahu dokáže manipulovat s tajnými službami, politikou a nevědomostí v USA, aby vyprovokoval americkou akci. Zároveň však ukázala, že Spojené státy nemohou být nuceny jednat, pokud nejsou ochotny tak učinit, a co je důležitější, že když se rozhodnou stát pevně na zemi, mají absolutně žádnou moc Izrael držet na uzdě.
Dvanáct dní bombardování a raketových přestřelek mezi Íránem a Izraelem, stejně jako americká intervence, však situaci zcela změnily oproti situaci před začátkem eskalace. Můžeme nechat stranou tvrzení Donalda Trumpa, Benjamina Netanjahua a ajatolláha Alího Chameneího o vítězství, protože jsou to politické nezbytnosti, ale musíme se podívat, co se změnilo a co by to mohlo znamenat do budoucna.
Izrael
Nikdo neví lépe než izraelští představitelé, jakým čirým a strašidelným podvodem je celá „íránská jaderná otázka“. Velmi dobře vědí, že jakékoli íránské úvahy nebo přípravy na jadernou zbraň proběhly před více než dvěma desetiletími a nešlo jen o nic víc než o předběžné kroky, zatímco se o této otázce diskutovalo na nejvyšší úrovni íránské vlády.
Vědí také, že jediný způsob, jak zajistit, aby Írán nebo jakákoli jiná země nevyvinula jadernou zbraň, je diplomatická dohoda. Pokud by jim na tom záleželo, podpořili by íránskou jadernou dohodu z roku 2015, stejně jako mnoho izraelských vojenských a zpravodajských představitelů. Politici to samozřejmě neudělali.
Účelem této lsti je a vždy bylo vytvořit ve Washingtonu a Bruselu blok pro změnu režimů s cílem útoku na Írán, který by donutil Islámskou republiku k odchodu z moci.
S Donaldem Trumpem v Bílém domě, s nástupem éry zaměřené na bezpečnost v Evropě a s izraelským úspěchem v prosazování svých destruktivních schopností v Libanonu, Sýrii, Jemenu, Iráku a pásmu Gazy, se Netanjahu o této příležitosti zamýšlel od svého vstupu do politiky.
Ale to selhalo.
Netanjahu zjistil, že není schopen zatáhnout Spojené státy do války za změnu režimu v Íránu. Stejně jako v případě Gazy a Libanonu Izrael nade vší pochybnost prokázal, že je schopen a více než ochoten způsobit extrémní zkázu a ohavné množství úmrtí. Přesto navzdory veškerému krveprolití a troskám Hizballáh v Libanonu stále existuje, šíitské a další milice spojené s Íránem jsou stále rozesety po celém regionu, Ansar Allah zůstává na svých pozicích v Jemenu a Hamás nadále přetrvává v Gaze.
Politické změny, o které Netanjahu usiloval, se nepřinesly válkou, a to navzdory utrpení, které Izrael tak brutálně způsobil. Války zřídka podněcují změny, a když už ano, nejsou to změny, které očekávali váleční štváči (viz příklady v Iráku a Libyi).
Místo toho, alespoň prozatím, byl značný odpor vůči Islámské republice v Íránu utlumen, protože země se sjednocuje ve svém rozhořčení, zármutku a odporu vůči izraelským a americkým útokům. Nakonec se tento odpor znovu objeví, ale izraelské činy mu nijak nepomohly.
Pro ty v Izraeli a pro ty, kteří Izrael podporují a nadále věří, že se jednalo o íránskou jadernou zbraň, je úplné zhodnocení teprve před námi, ale je téměř jisté, že Trumpovo chvástání se „zcela zlikvidováním“ íránského jaderného programu je falešné.
Umístění íránských zásob obohaceného uranu není známo, ale první náznaky naznačují, že je Írán stále má, což znamená, že je přemístil před útokem USA. To je symbolické pro takzvaný „úspěch“ této mise.
Íránská jaderná zařízení byla těžce poškozena, to je jisté. Některá mohou být trvale nepoužitelná. Taková zařízení však lze opravit nebo přestavět. Izrael zavraždil, v tom nejzločinnějším slova smyslu, mnoho íránských jaderných vědců, ale jiní zůstali. Znalosti nelze vymazat noži, pistolemi ani bombami v autech.
Ať už o měsíce nebo o několik let, Izrael a USA posunuly teoretický časový rámec pro výrobu jaderné zbraně Íránem, ale nezničily ani neomezily íránskou schopnost tak učinit. Naopak, agresivita Spojených států a neomezené a rozsáhlé násilí Izraele již způsobily, že mnoho Íránců změnilo názor na snahu o získání jaderné zbraně, což vedlo k tomu, že tato snaha získala v zemi většinu podpory .
Tyto útoky na Írán, nejhorší od íránsko-irácké války, která skončila v roce 1988, nejen posílily podporu veřejnosti, ale také vyslaly Íránu signál , že by měl ukončit spolupráci s mezinárodními orgány pro jadernou regulaci a odstoupit od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) . Zda se Írán touto cestou vydá, se teprve uvidí, ale činy Izraele takové činy pouze podporují.
Stručně řečeno, izraelské útoky výrazně zvýšily pravděpodobnost íránské jaderné zbraně, nikoliv snížily, i když tím prodloužily potenciální časový rámec pro její vytvoření Íránem. Ve skutečnosti takový časový rámec dříve ani neexistoval. Nyní by klidně mohl existovat.
To vše se přidává k rostoucímu nepřátelství vůči Izraeli v celém regionu. Ačkoli toto nepřátelství je založeno především na izraelské genocidě v Gaze, bezuzdné násilí, které Izrael rozpoutal po celém Blízkém východě, hněv jen zhoršuje. Arabské diktatury drží tento vztek na uzdě masivními represemi , ale taková taktika může fungovat jen po určitou dobu.
Navíc s rostoucím vztekem roste i pravděpodobnost útoků na Izraelce. To je samozřejmě životodárná síla Netanjahuovy politické existence a existence jeho pravicových kohort. Není to však udržitelné a může to skončit bez varování. Izraelští občané se v posledních dvou týdnech nezlepšili v bezpečí, ale naopak byli vystaveni většímu nebezpečí.
Netanjahu však pravděpodobně sklidí velké výhody z toho, co je nyní vnímáno jako vítězství. Příliš mnoho Izraelců po jeho katastrofálním neúspěchu 7. října rychle zapomnělo na své vlastní zklamání z „pana Bezpečnosti“. Ale ve všech důležitých ohledech je Izrael nyní v horší pozici než před dvěma týdny.
Írán
Islámská republika se také jeví jako potlučená a zranitelná, i když má i několik pozitiv, na která lze poukázat.
Před americkým útokem na íránská jaderná zařízení se Írán připravoval na dlouhé střetnutí s Izraelem. Čekala ho však obtížná cesta.
Izraeli začínaly docházet zásoby stíhacích raket pro jeho různé obranné systémy a bylo to na něm vidět. Zásahy izraelských cílů íránskými raketami byly stále častější a měly větší dopad, a to i přes skutečnost, že Írán odpaloval méně raket.
To byla pro Írán výhoda, ale často byla přeceňována. Spojené státy měly několik možností, jak alespoň částečně doplnit izraelské raketové zásoby; nejpravděpodobnější bylo použít část vlastních amerických zásob.
Ale i kdyby Írán měl dočasnou výhodu v přemoci izraelské protivzdušné obrany, jeho dodávky raket by se nakonec zmenšily a Írán nemá žádného dobrodince, jako jsou Spojené státy, který by ho zachránil. Rusko je zaneprázdněno jinde.
To vyvolalo, alespoň ve Washingtonu, obavy, že Írán v tomto okamžiku přistoupí k destabilizaci států Perského zálivu útoky svých partnerských milicí, kterým do té doby řekl, aby nejednaly na jeho obranu. V kombinaci s uzavřením Hormuzského průlivu, kterým Írán hrozil ještě před příměřím, to znamenalo hrozbu regionální války, která vyděsila Spojené státy i Evropu.
Izraelští agenti dokázali ve velkém měřítku proniknout do Íránu a rozmístit tam nejen agenty, ale i zbraně, které ochromily íránskou obranu ještě předtím, než izraelské letouny shodily první bomby. Následné masové zatýkání v Íránu , které dosud čítalo přes 700 osob, včetně šesti poprav, je autoritářským znakem slabosti vlády.
Íránská protivzdušná obrana byla Izraelem během několika hodin zcela znefunkčněna. Chvíli potrvá, než se Írán bude moci vypořádat se svou novou zranitelností vůči útoku.
Írán může tvrdit, že přežil útoky sousedského tyrana, Izraele, ale realita je jasná pro všechny: Spojené státy zastavily boje, protože Trump neměl zájem o válku o změnu režimu a jeho přátelé v Perském zálivu nechtěli, aby se boje rozšířily i na ně.
Írán přesto dokázal, že je schopen se velmi dobře bránit, i když jen do určité míry. Pravda, USA a Izrael by pravděpodobně musely za obrovské náklady napadnout Írán, aby dosáhly izraelského a neokonzervativního snu o změně režimu. Snadnost, s jakou byla íránská protivzdušná obrana ohrožena, je však trvalým strategickým obrazem z tohoto střetnutí.
Spojené státy
Posouzení výsledku z pohledu USA je o něco složitější.
Pro Donalda Trumpa to bylo vítězství. Podařilo se mu „oslovit“ strašáka v podobě íránské jaderné zbraně způsobem, který uspokojil většinu Američanů a který nakonec nepotvrdil obavy jeho základny v MAGA.
Ačkoli mnoho lidí v Trumpworldu odmítalo jakékoli kroky USA proti Íránu, nebylo to celkově způsobeno láskou k míru ani obavami z nebezpečí pro civilisty v Íránu. Bylo to založeno na izolacionistické touze vyhnout se zapletení Ameriky do nové blízkovýchodní války.
Protože to byl kořen obav, Trump měl možnost, kterou si zvolil, zaútočit na íránská jaderná zařízení a poté ukončit boje. Aby toho dosáhl, předem Íránu oznámil své záměry a umožnil mu přesunout alespoň část vybavení, zásoby uranu a, co je nejdůležitější, aby se zabránilo rozšíření války, i svůj personál mimo linii palby. Írán reagoval stejnou odpovědí a varoval USA před odvetným útokem na leteckou základnu Al-Udeid v Kataru.
Debata o škodách na jaderných zařízeních pokračuje, ale Trump si uklidnil svou izolacionistickou základnu z hnutí MAGA a zároveň oslovil ty ze svých stoupenců, kteří uctívají jeho údajnou „sílu“ a „houževnatost“.
Neokonzervativci jsou samozřejmě dost frustrovaní, ale vzhledem k tomu, že velkou část své argumentace soustředili na hrozbu íránské jaderné zbraně, budou se muset znovu seskupit, než budou moci tuto operaci, která nebyla zaměřena na změnu režimu, skutečně kritizovat.
Trump pokračoval ve své dlouhodobé praxi, sdílené s dalšími prezidenty, kdy prezentoval Spojené státy jako nezávislého, darebáckého aktéra, který úmyslně ignoruje mezinárodní normy a zákony. To rozzlobilo Organizaci spojených národů a země globálního Jihu. Trumpovi to samozřejmě nevadí.
Co ho zajímá, je fakt, že se NATO a Evropa za ním postavily , což se během jeho prvního funkčního období nestalo. Nový šéf NATO, Mark Rutte, předvedl během summitu NATO trapné podlézání Trumpovi u nohou. Trump ale nyní přesvědčil evropské lídry, aby souhlasili s nákupem zbraní v hodnotě miliard dolarů od převážně amerických výrobců zbraní a souhlasili s tím, že na bezpečnost vynaloží 5 % HDP svých zemí. Tohoto cíle nepochybně zdaleka nedosáhnou, ale prodeje se i tak znatelně zvýší.
Neokonzervativci a jejich kolegové, váleční jestřábi v Demokratické straně, nedosáhli války za změnu režimu, kterou si přáli. Budou čekat, až bude existovat definitivní důkaz, že Írán je stále schopen znovu sestavit svůj jaderný program, a pokusí se to využít k tomu, aby v případě neokonzervativců tlačili na Trumpa a vyvolali novou válku, a také k získání politických bodů pro demokraty.
Mezitím již tak pošramocené postavení USA mezi lidmi nejen na globálním Jihu, ale i ve velké části Evropy – kde se veřejné mínění, stejně jako v USA, ostře liší od mínění volených zástupců – utrpělo další ránu. Většina lidí chápe, že Trump zcela zničil důvěryhodnost mezinárodních smluv, zejména Smlouvy o nešíření jaderných zbraní , a posílil americkou pověst podvodníka a nedůvěryhodného člověka.
Na druhou stranu, pokud se Trump skutečně pokusí o nějaké uvolnění s Íránem , mohl by to být smysluplný krok. Vzhledem k naprostému nedostatku důvěry mezi Trumpem a kýmkoli v Íránu je těžké si to představit. Trump ale Netanjahua zavázal a Íránci to vědí.
Tato epizoda by měla odstranit výmluvu jakéhokoli prezidenta, že je nějakým způsobem bezmocný postavit se touhám Izraele. Žádný izraelský premiér si nikdy nepřál od USA nic víc, než si Netanjahu přál od Trumpa válku za změnu režimu. Řekl ne a dokonce Izraeli zabránil v obnovení bojů. Totéž by mohl udělat v Gaze. Stačí jen vůle to udělat.
