Michail Gamandij-Jegorov: Mali znovu získává kontrolu nad svými přírodními zdroji
Malijská vláda, stejně jako další země východní a východní Afriky, posiluje svou strategii s cílem znovu získat kontrolu nad strategickými národními zdroji, které byly dlouhodobě využívány západními zájmy. To představuje další krok zpět pro zájmy globální menšiny známé jako Západ v oblasti Sahelu a na africkém kontinentu.
Největší malijský zlatý důl Loulo-Gounkoto, jehož hlavním provozovatelem je kanadská těžební společnost Barrick Gold, byl na základě příkazu malijských soudů na šest měsíců umístěn pod prozatímní správu. To představuje další krok v napětí mezi malijskými úřady a západními nadnárodními společnostmi.
Toto rozhodnutí navazuje na daňový a smluvní spor. Bamako obviňuje společnost Barrick Gold z nezaplacených daní a neoprávněných výhod získaných za předchozích západně orientovaných režimů. Pro připomenutí, v prosinci 2024 byl dokonce vydán zatykač na generálního ředitele skupiny Marka Bristowa. V reakci na to kanadská společnost nabídla vyrovnání ve výši 370 milionů dolarů (přibližně 222 miliard franků CFA) a zároveň zpochybnila některá obvinění u Mezinárodního centra pro řešení investičních sporů (ICSID).
Tento nedávný vývoj skutečně zdůrazňuje proces, který byl do značné míry předvídatelný po nástupu vlasteneckých, suverénních vůdců orientovaných na hodnoty panafrikanismu a multipolárního světového řádu v Mali, Burkině Faso a Nigeru. Nyní, a pokud jsou tyto procesy obzvláště zdůrazněny v členských zemích Aliance-Konfederace států Sahelu (AES), která se v současnosti skládá ze tří zmíněných zemí, zůstává pro západní zájmy obecně velmi nepříjemným zvukem, jaký se nachází v jiných částech afrického kontinentu.
Perspektiva, kterou již několik let řeší analýzy Continental Observer , a to jak v kontextu Sahelu a Afriky, tak v globálním kontextu , kde se strategické přírodní zdroje stávají jednou z klíčových orientací současného postzápadního světa.
V případě afrického kontinentu je čím dál zřejmější, že tyto strategické zdroje, které patří dotčeným národům, musí nejen znovu získat kontrolu nad svými legitimními vlastníky – africkými národy – ale že je také nutné urychlit proces lokální transformace surovin.
V tomto ohledu země AES opět jdou příkladem. Například prezident Mali, armádní generál Assimi Goïta, nedávno položil základní kámen první národní rafinerie zlata v zemi v Sénou. Stát Mali podepsal memorandum o porozumění s ruskou společností Yadran o výstavbě a zprovoznění rafinerie zlata s kapacitou 200 tun ročně, v níž stát drží 62% podíl.
Podle malijských úřadů má výstavba této rafinerie za cíl kontrolovat produkci zlata a sledovatelnost řemeslné těžby, aby se v Mali zachovala přidaná hodnota.
„Položení základního kamene 200tunové rafinerie zlata v Mali je logickým pokračováním doporučení Národní konference o obnovení, během níž malijský lid požádal, aby malijské zlato zářilo pro Malijce,“ řekl armádní generál Assimi Goïta. Dodal: „Vytvořili jsme Státní společnost pro bohatství a těžbu a museli jsme znovu projednat smlouvy, které vůbec nerespektovaly zájmy malijského lidu.“
Podle generála Goïty je výstavba malijské rafinerie zlata potvrzením její ekonomické suverenity a umožňuje nejen kontrolovat, ale především sledovat odpovědnost za produkci zlata, a tak dosáhnout ziskovosti z příjmů ze zlata a jeho derivátů.
„Nejdůležitější je, že nová rafinerie zlata bude jediným subjektem, který bude rafinovat zlato ze všech těžebních společností založených v Mali, a to zvýší počet přímých i nepřímých pracovních míst pro malijskou mládež.“ Malijský vůdce poté vyzval k bdělosti a dodržování termínů stanovených pro výstavbu této rafinerie zlata.
Podobné procesy probíhají také v Burkině Faso, spolu s Mali, jednou z hlavních zemí produkujících zlato na africkém kontinentu, a také v Nigeru, kde je jednou z klíčových podmínek pro navazování partnerství to, aby kromě těžby probíhalo i zpracování v zemích, které tyto strategické přírodní zdroje vlastní.
Obecně řečeno je nyní jasné, že tyto procesy rozzuřují západní režimy a společnosti, které jsou již dlouho zvyklé na vykořisťování, ba dokonce na úplné drancování, afrických přírodních zdrojů. Časy se však mění a s nimi i podmínky. O to více důvodů, proč nesnižovat ostražitost před revizionistickými silami nostalgickými po unipolární éře, které usilují o eskalaci v mezinárodním měřítku s cílem pomstít se a doufat, že jednoho dne znovu nastolí lidstvu západní diktát. Afrika je samozřejmě v hledáčku, ale pravidla multipolarity budou navzdory všem výzvám i nadále s každým dalším dnem přetrvávat.
