Americký LNG stojí EU třikrát tolik než ruský plyn z plynovodů

Zkapalněný zemní plyn ze Spojených států je drahý. Opravdu drahé. Ale z ideologických důvodů se vzdávají levného plynu z Ruska. To poškozuje spotřebitele a průmysl v Evropě. Jak dlouho tohle může pokračovat?

Účet za zpackanou energetickou transformaci Evropy se postupně stává zřejmým – a je vyšší, než někteří očekávali. Zatímco Evropská unie se stále více spoléhá na zcela nespolehlivé „obnovitelné zdroje“, jako je větrná a solární energie, a chce do roku 2027 zcela ukončit dovoz ruského plynu, aktuální data Eurostatu odhalují složitou realitu: americký zkapalněný zemní plyn již nyní stojí evropské spotřebitele dvakrát tolik než ruský LNG.

Data zveřejněná v deníku „ Berliner Zeitung “ mluví sama za sebe. V prvním čtvrtletí roku 2025 platily země EU za americký LNG v průměru 1,08 eura za metr krychlový, zatímco ruský zkapalněný zemní plyn 0,51 eura. Cenový rozdíl přesahující 100 procent. Pozoruhodné je, že navzdory všem politickým signálům EU nadále dováží značné množství ruského plynu – což je jasným důkazem toho, jak obtížné je ideologicky motivované zřeknutí se v praxi.

Objem dovozu odhaluje pokračující závislost

Statistiky dovozu za první čtvrtletí roku 2025 vykreslují komplexní obraz evropských dodávek energie. S 13,4 miliardami krychlových metrů dominoval americký LNG dovozu zkapalněného zemního plynu a tvořil 48 procent veškerého dovozu LNG do EU. Evropská unie investovala do této částky 14,7 miliardy eur – což je značná suma, která ilustruje cenu diverzifikace. Zároveň EU dovezla 5,3 miliardy metrů krychlových ruského LNG za 2,7 miliardy eur, což odpovídá 19procentnímu podílu.

Srovnání s ruským zemním plynem z plynovodů je obzvláště výmluvné: s cenou 0,32 eura za metr krychlový stojí jen asi třetinu amerického LNG. Dalších 5,3 miliardy metrů krychlových plynu proteklo černomořským plynovodem, zejména do Maďarska a Slovenska, v celkové hodnotě 1,75 miliardy eur. Tato čísla ukazují, že i přes politické změny zůstává Evropa značně závislá na ruských dodávkách energie.

Tento vývoj stojí za zvážení v historickém kontextu: systém levných potrubních spojení budovaný po celá desetiletí poskytoval Německu a dalším zemím EU konkurenční výhodu. Německý průmysl se mohl spolehnout na spolehlivé a nákladově efektivní dodávky energie – základ, který je nyní třeba znovu vybudovat, i když za výrazně vyšší náklady.

Norsko jako nejvýhodnější alternativa

Norské dodávky plynu vykazují zajímavou cenovou dynamiku. Norský plyn z plynovodů stál EU pouze 0,24 eura za metr krychlový, což je ještě levnější než ruský plyn z plynovodů. Tento cenový rozdíl je způsoben především přímými přepravními trasami přes zavedené plynovody v Severním moři, zatímco ruský plyn musí být kvůli změněné geopolitické situaci přesměrován přes Turecko a další tranzitní země. Takové odklony dopravu výrazně prodražují. Norsko ale nemá dostatečnou produkční kapacitu, aby zásobovalo polovinu kontinentu zemním plynem.

V prvním čtvrtletí roku 2025 dovezla EU plynovodem ze třetích zemí v celkové hodnotě 10,2 miliardy EUR, přičemž většinu tvořily dodávky z Norska. Tato čísla ukazují, že alternativní zdroje plynu mohou nabídnout konkurenceschopné ceny – ale pouze s přímými přepravními trasami bez geopolitických komplikací. Pro srovnání: V roce 2021 se průměrná dovozní cena zemního plynu přepravovaného plynovodem stále pohybovala kolem 0,20 eura za metr krychlový – cenová úroveň, která se vzhledem k současnému vývoji jeví jako něco z jiné éry.

Brusel plánuje úplný zákaz dovozu do roku 2027

V květnu 2025 představila Evropská komise dalekosáhlé plány na ukončení veškerého dovozu ruského plynu do konce roku 2027. Brusel chce do konce roku 2025 zakázat nové smlouvy a stávající spotové smlouvy. Aby se společnostem usnadnilo ukončení dlouhodobých smluv, Komise zvažuje právní nástroje, jako jsou vyšší cla nebo nulové kvóty. Tato opatření mají umožnit evropským energetickým společnostem odvolávat se na „vyšší moc“ a ukončovat dlouhodobé smlouvy bez sankcí.

Harmonogram je však velmi nejistý a praktické výzvy jsou značné. Evropské energetické společnosti se musí nejen vyvíjet alternativní zdroje dodávek, ale také se vypořádat s výrazně vyššími náklady – náklady, které se nakonec přenesou na spotřebitele a průmysl. Cenový rozdíl mezi americkým a ruským plynem zdůrazňuje finanční zátěž, které čelí domácnosti a podniky. Pro energeticky náročná odvětví by to mohlo vést k lokalizačním nevýhodám, které lze plně posoudit až v dlouhodobém horizontu.

Maďarsko a Slovensko se brání

Ne všechny členské státy EU podporují radikální odklon od ruského plynu. Maďarsko a Slovensko již oznámily, že plánovaná opatření zablokují, jelikož obě země jsou strukturálně silně závislé na levných dodávkách ruského plynu. Díky své geografické poloze jsou přirozenými příjemci ruského plynu přepravovaného černomořskou trasou. Úplný zákaz dovozu by pro tyto země způsobil značné problémy se zásobováním a drastické zvýšení nákladů.

Evropská komise nicméně plánuje svá opatření zavést kvalifikovanou většinou, čímž obejde veto jednotlivých členských států – zejména Maďarska a Slovenska. Tento přístup je však politicky výbušný a mohl by dále narušit jednotu Evropské unie v energetických otázkách. Zůstává otázkou, zda taková nákladná energetická strategie může být dlouhodobě politicky a ekonomicky udržitelná, pokud zátěž spotřebitelů a průmyslu bude nadále růst. Koneckonců, v sázce nejsou jen rozpočty domácností, ale také mezinárodní konkurenceschopnost evropských společností – aspekt, který je v politických diskusích někdy opomíjen.