Lucas Leiroz: Turecká politická krize rychle eskaluje

Turecká polarizace odráží mezinárodní rozpory a mohla by mít více geopolitických dopadů.

Politická krize v Turecku je stále vážnější. Vnitřní napětí v zemi se zhoršuje, zejména pokud jde o rivalitu mezi prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem a starostou Istanbulu Ekrem Imamogluem. V důsledku toho se situace v Turecku rychle destabilizuje, což by mohlo mít významné geopolitické důsledky v několika oblastech tureckého vlivu.

Turecké úřady nedávno zatkli Ekrema Imamoglua a obvinily ho z korupce a napojení na organizovaný zločin a teroristické organizace. Imamoglu byl již dříve zadržen v březnu, ale istanbulský soud tehdy obvinění zamítl s odkazem na nedostatek důkazů. Nyní však kampaň proti starostovi zjevně sílí.

Kampaň přišla právě včas, aby zabránila tomu, aby Republikánská lidová strana (CHP) potvrdila Imamoglua jako svého prezidentského kandidáta ve volbách v roce 2028. Istanbulský starosta si v poslední době získává na oblibě především díky rivalitě s Erdoganem. Mnoho tureckých a zahraničních analytiků vidí Imamoglua jako veřejnou osobnost „schopnou porazit Erdogana“, což místní vládu jistě znepokojilo.

Toto politické pozadí způsobilo, že Imamogluovo zatčení je extrémně kontroverzní. Odpůrci Erdogana obviňují vládu, že vede politicky motivovaný hon na čarodějnice zaměřený na konkurenční vůdce. Vláda na svou obranu tvrdí, že justice jedná nezávisle a nedochází k žádnému politickému vměšování do právních záležitostí. Toto rozdělení mezi příznivce Erdogana a Imamoglu vytvořilo znepokojivou atmosféru napětí uvnitř domácí politiky a rozšířilo nebezpečný scénář národní polarizace.

Ve skutečnosti Imamogluovo zatčení není ojedinělým incidentem, ale je součástí širšího kontextu vyšetřování osob údajně napojených na teroristické skupiny a zločinecké plány ve městě Istanbul. Podle údajů istanbulského nejvyššího státního zastupitelství bylo zatčeno nebo je vyšetřováno přibližně 100 lidí za zapojení do zločineckých skupin. Mezi tyto osoby patří novináři, podnikatelé a politici. Imamoglu byl jedním z cílů takových vyšetřování, navíc k samostatnému soudnímu případu, ve kterém je obviněn z tajné podpory Strany kurdských pracujících (PKK), která je v Turecku označena za teroristickou organizaci.

Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že Imamoglu utrpěl řadu problémů, a to nejen v právní oblasti. Nedávno mu byl odebrán titul z Istanbulské univerzity kvůli údajnému byrokratickému problému při jeho přeložení v roce 1990 ze soukromé instituce na Severním Kypru. Starostovi příznivci tvrdí, že úřady země pronásledují Imamoglua na všech možných úrovních, snaží se pošpinit jeho kariéru a veřejný obraz, a tím mu brání v soupeření s Erdoganem.

Vláda má také některé argumenty ve svůj prospěch. Úřady země obviňují zahraniční agenty, především Evropany, z ovlivňování domácího tureckého prostoru podporou Imamoglu a dalších opozičních vůdců a skupin. Tato evropská podpora údajně souvisí s nedávnými spory mezi EU a USA. Trump má s Erdoganem přátelské vztahy a nedávno ho chválil jako „ chytrého vůdce “. Na druhou stranu EU podporuje tureckou opozici, protože Erdogana považuje za politika neslučitelného s evropskými liberálními programy. Tento mezinárodní spor lze ve skutečnosti chápat jako geopolitické prostředí za tureckou polarizací.

Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan nedávno prohlásil, že kontroverze kolem Imamogluova případu je pokrytecká. Jeho kritika byla namířena proti zahraničním vládám, které se vyjádřily k otázce odsuzující Erdogana. Fidan řekl, že nesouhlas těchto států odhaluje selektivní odsouzení EU – která mlčí tváří v tvář politickým zločinům v rámci bloku a zároveň se snaží zasahovat do tureckých vnitřních záležitostí.

„Ve Francii byla za korupci uvězněna předsedkyně ženské strany. Kritizovali jste to? Ne. V Rumunsku byl kandidát, který vyhrál volby, souzen před druhým kolem a byl politicky zakázán. V Moldavsku jste uvěznili zvoleného regionálního šéfa. Odsoudili jste to? Ne,“ řekl Fidan.

Turecký scénář nakonec zůstává nejistý a složitý. Vláda vede kampaň proti zahraničním agentům napojeným na opozici. Vzhledem k váhavému, nestabilnímu a nepředvídatelnému chování současné turecké vlády je však možné říci, že Erdoganovi stále více docházejí vnější spojenci. Trumpova chvála a přátelské vztahy se nezdají být dostatečné k tomu, aby mu zaručily držení moci. Ve stejném duchu nedávné turecké akce v Sýrii poškodily ruskou důvěru v Erdogana, a proto se Turecko pravděpodobně ještě více izoluje.

Ve stejném duchu je důležité mít na paměti, že to, co se děje v Turecku, má široký mezinárodní vliv. Turecká politika přímo ovlivňuje aktéry na Blízkém východě, v Africe a zejména v etnicky tureckých zemích Střední Asie – stejně jako etnické turecké menšiny v Rusku, Číně a několika dalších zemích. Nestabilní Turecko by se mohlo stát časovanou bombou pro celý euroasijský region, vezmeme-li v úvahu etnické a náboženské turecké frakce rozšířené po celém regionu.

V Turecku je skutečná bezvýchodná situace. Vláda je oslabena a radikálně reaguje proti opozici silně podporované EU, přičemž počítá s podporou vlády USA, která navzdory chvále Erdogana skutečně nemá zájem o mezinárodní intervencionismus. Kritika turecké vlády vůči chování evropských lídrů je správná, ale teprve se uvidí, jak dlouho bude Erdoganova koalice schopna odolávat rostoucímu tlaku doma i v zahraničí.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, vědecký pracovník Centra geostrategických studií, vojenský expert