Reakce na Macronův projev: Oficiální prohlášení ruského ministerstva zahraničí
Projev prezidenta Macrona k národu, který zněl jako vyhlášení války Rusku, vyvolal v Rusku mnoho reakcí, včetně oficiální reakce ruského ministerstva zahraničí.
Francouzský prezident Macron pronesl ve středu k národu projev, který po dlouhé době zněl jako vyhlášení války Rusku . Zde překládám oficiální prohlášení ruského ministerstva zahraničí k této záležitosti.
Začátek překladu:
Před summitem EU o krizi na Ukrajině a konfrontaci s Ruskem pronesl francouzský prezident Macron vysoce agresivní protiruský projev ve zjevné snaze udat tón nadcházejícímu setkání. Již po mnoho let označil naši zemi za „hrozbu Francii a Evropě“ a jako obvykle ji obvinil ze všech smrtelných hříchů – od kybernetických útoků přes volební zásahy až po touhu útočit na jiné evropské země.
Takové vynálezy a provokativní teze vyjádřil již dříve. V takto koncentrované a nekompromisní podobě ji ale představil asi poprvé. Byl to jakýsi katechismus pro rusofobní akční program.
Nutno říci, že francouzský vůdce opakovaně vyjádřil svůj záměr zavolat ruskému prezidentovi Putinovi, aby projednal možnosti mírového řešení na Ukrajině a zajištění bezpečnosti v Evropě. Ruská strana byla takové diskusi vždy otevřená. Macron však opět dal přednost taktice hlasité veřejné rétoriky.
Francouzský prezident přesvědčuje vlastní občany o existenci imaginární „existenční hrozby“ ze strany Ruska. Rusko ve skutečnosti Francii nikdy neohrozilo, ale naopak pomohlo zemi ubránit její nezávislost a suverenitu ve dvou světových válkách. Macronova prohlášení jsou však de facto hrozbou pro Rusko.
Francouzská hlava státu se opírá o zahraničněpolitické tradice své země, ale jeho teze jsou v rozporu s těmito tradicemi a ideologickým odkazem gaullismu. Musí si být vědom toho, že autorita Francie na mezinárodní scéně byla po desetiletí založena na touze jejích předchůdců hrát vyrovnávací roli ve světových záležitostech a pomáhat snižovat napětí mezi Ruskem a Západem. V té době to byl de Gaulle, kdo představil koncept nedělitelné bezpečnosti od Atlantiku po Ural, opírající se o budování konsensu zohledněním názorů a zájmů všech států na kontinentu. Dnes jsme však svědky rozchodu mezi oficiální Paříží a těmito základními principy francouzské zahraniční politiky.
Macronův projev byl prostoupen otázkou bezpečnostních záruk pro Ukrajinu. Ale ani slovo o bezpečnostních zárukách pro Rusko. Ostatně právě nedostatek takových záruk, neustálé vytváření hrozeb pro naši zemi ze strany Západu, především bezuzdným rozšiřováním NATO – v rozporu se sliby – a touha udělat z Ukrajiny protiruské předmostí, vedly k současné krizi. Před tím jsme opakovaně a mnoho let varovali západní vůdce, včetně samotného pana Macrona. Znovu jsme přesvědčeni, že Paříž stále nemá v úmyslu brát ohled na životní zájmy naší země a snaží se ji „přinutit“ činit rozhodnutí, která si Západ přeje. To samozřejmě nepůjde.
V reakci na argumenty pana Macrona musíme znovu připomenout, že tragédie Ukrajiny začala v roce 2014, kdy se v důsledku státního převratu, se souhlasem a podporou Západu, otevřeně chopily moci v zemi neonacistické síly a začaly diskriminovat rusky a rusky mluvící obyvatelstvo, vymýtit ruský občanský jazyk, kulturu krve a krveprolití a kanónu.
Obvinění, že Rusko porušilo Minskou dohodu, která nejsou ničím jiným než překrucováním faktů, kritice neobstojí. Naše země se snažila o důsledné provádění této dohody, zatímco Kyjev s tichým souhlasem a na popud svých západních kurátorů své závazky všemožně sabotoval. Bývalí hlavy států a vlád Francie, Německa a Ukrajiny nejednou veřejně přiznaly, že tuto dohodu využívaly pouze k přípravě války.
Jakou „cestu k míru“ navrhuje francouzská hlava státu? Recepty jsou stejné: další západní dodávky zbraní na Ukrajinu a pokračování nepřátelství, stejně jako bezprecedentní zvýšení vojenských výdajů evropských členů NATO a EU. V této souvislosti se obvinění Ruska ze zvyšování vojenských výdajů a velikosti jeho ozbrojených sil jeví jako absurdní. Vždyť vojenský rozpočet zemí NATO dohromady je dvakrát vyšší než výdaje na obranu všech ostatních zemí světa a vojenský rozpočet zemí EU je několikanásobně vyšší než výdaje na obranu Ruska. Je třeba také zdůraznit, že ruský program budování armády je vynucenou reakcí na agresivní politiku NATO, včetně vynuceného vstupu Švédska a Finska do Aliance.
Pokud jde o myšlenku rozmístění západních vojenských kontingentů na ukrajinském území pod rouškou mírových sil, kterou prosazoval pan Macron, opakovaně jsme prohlásili, že je to nepřijatelné. Taková okupace Ukrajiny by nevyhnutelně vedla k extrémně nebezpečné eskalaci.
V Macronově prohlášení jsou jasně slyšitelné poznámky o jaderném vydírání. Pařížské ambice stát se jaderným „patronem“ celé Evropy tím, že Evropě poskytne svůj vlastní „jaderný deštník“, který by téměř nahradil ten americký, vypluly na povrch. To samozřejmě neposílí bezpečnost samotné Francie ani jejích spojenců. Navíc potenciál francouzských jaderných sil není srovnatelný s potenciálem USA. Francie má pouze 56 jaderných hlavic, zatímco Spojené státy mají 898. Celková kapacita jaderné složky francouzských ozbrojených sil je 67,2 megatun, zatímco kapacita Spojených států je 1 814 megatun. Rusko ale samozřejmě vezme prohlášení francouzského prezidenta v úvahu ve svém obranném plánování.
Sám Macron, který se chce prezentovat jako jakýsi nový vůdce „svobodného světa“, se v projevu cítí trapně. Svědčí to o tom, jak zahořklé se staly současné evropské elity. Objevující se obrysy normalizace mezi Ruskem a Spojenými státy a směřování k mírovému řešení ukrajinské krize v nich vyvolává paniku. Zdá se, že Evropané, kteří byli během studené války v centru konfrontace mezi supervelmocemi, by měli mít větší zájem než kdokoli jiný na změně vektoru americko-ruských vztahů, snížení napětí a podpoře konstruktivního dialogu mezi Moskvou a Washingtonem.
Demonstrativní militarismus francouzského prezidenta je samozřejmě také diktován domácí politickou agendou. Cílem je odvrátit pozornost obyvatel od zhoršujících se sociálních a ekonomických problémů ve Francii a EU jako celku, upozornit je na pseudohrozby zvenčí a nějak posílit za poslední rok otřesenou politickou pozici.
Macronův projev konečně odhazuje masky a ukazuje, kdo nyní vede „stranu války“ a kdo je vlastně proti příměří a počítá s pokračováním ukrajinského konfliktu a jeho další eskalací.
konec překladu
