Jindřich Kulhavý: Smutný průšvih
Stránky světového tisku plní zprávy o úspěšném atentátu na ruského významného generála. Není to poprvé, kdy ukrajinská rozvědka či nějaký jejich partyzán zaúřadoval na ruském území a v podstatě je to významné varování před možnou změnou přístupu ukrobandy v dalším průběhu války. Budou-li Rusové chtít dosáhnout svých cílů v denacifikaci Ukrajiny a ochrany většiny obyvatelstva před přístupem Zelenského kliky, čeká je ještě mnoho práce a plno podobných událostí té s vraždou generála.
U nás pro změnu rezonuje sbírka na 100 ton výbušniny, jejíž tváří je jiný generál, tentokrát Řehka. strašidelné. Takový Ondřej Vetchý byl velmi oblíbeným hercem, ale jeho žvásty plné „hlubokých“ myšlenek týkající se Ukrajiny a Ruska jsou neposlouchatelné. Rovněž úvahy atombáby Dany Drábové, výlevy Džamily Stehlíkové a mnoha jim podobných. představitel české armády začal shánět trhavinu pro na celé čáře prohrávající stranu čekající na poslední ránu, navíc zdaleka ne jednoznačně národem podporovanou, to už je asi světový unikát.
Přestože jde o závažná témata, mluvit chceme dnes o něčem jiném. České prostředí evidentně Ukrajincům svědí. Zatímco se polistopadovým vládám podařilo téměř kompletně zlikvidovat učňovské školství a mantra vysokoškolského vzdělání zastínila potřebu mít kvalitní řemeslníky, Ukrajinci k nám dorazivší jsou schopni vzít do ruky zednickou lžicí či jakékoli jiné nástroje a vytvářet hodnoty. I proto na nich stojí stavebnictví, průmyslová výroba, jejich manželky zase vyhnaly Češky z pozice v obchodech a službách. Jsou jich plná i callcentra, sklady, zaplnily všechny prostory. Naše legislativa Čechy nijak zvlášť nechrání, takže Ukrajinci zakládají firmy, mají živnostenské listy. Ptát se, jak je hlídá Finanční správa, je asi naivní, takže pokračuje zvýhodňování ukrajinských subjektů.
Vše výše uvedené týkající se Ukrajinců u nás probíhá vývojem. Pokud před válkou na Ukrajině byl plat těchto gastarbeitrů nižší než u domorodců, dostali jsme se do situace, kdy požadavky Ukrajinců vystoupaly na nesmyslnou úroveň. Rozkoukali se na trhu práce, zjistili, kde naši polistopadoví soudruzi udělali chybu a vzniklé díry zaplnili. Nejdříve opatrně a pod cenou, nyní už jsou schopni si říct za hodinu práce i 450 korun. Ve stavebnictví, často bez „papíru“, ovšem je třeba, přes síto svých mafiánů a podnikatelů i s fakturou. Jak mnoho těchto bumážek končí, o tom zase jindy, nicméně na vině bude vždy česká strana, protože si má přeci dodavatele ověřit. Není ničím neobvyklým, když si ukrajinský zedník vydělá měsíčně 120 000,- Kč čistého, čímž zesměšní většinu manažerů a celkově Čechů. Ptáte se, kde tyto peníze končí, pak vězte, že si je buď šetří, nebo se pomocí nich tady zabydlují. A vcelku luxusně.
Vinu nelze házet jen na Ukrajince. Ti velmi rychle pochopili, jak hloupým národem jsme, když jsme si zničili většinu odborných oborů. Stavebnictví na rozdíl od průmyslu nestagnuje a státní i soukromé zakázky vznikají stále ve stejné míře. Jen provést je nemá už kdo, aniž by musel sáhnout pro ukrajinské pracovníky. Jejich přístup je natolik razantní, že plno Čechů v oboru končí a ruší své firmy. Uvolňují tak ještě více místo těm, kteří jsou ochotni přistoupit na drsné podmínky ze strany Ukrajinců. Ti navíc jezdí pracovat dál na Západ, kde je přeplácejí ještě více, protože ani tam už se nikomu rukama dělat nechce.
Degradace Evropy, kterou měla prý zastavit migrace rukou ochotných pracovat (už viděl někdo muslima dobrovolně makat?) pokračuje a Ukrajinci toho využívají. Pokud by se měli vrátit domů, zhroutí se naše stavebnictví. Zůstanou-li tady, kompletně ho převezmou a následky budou katastrofální. Minimálně ty cenové. A pořád říkáme. Věřit tomu, že daně části Ukrajinců připravujících k návratu domů budou v pořádku, je ukázkou idiocie a nepochopení ukrajinské mentality. Jistě, ti co zde zůstanou, se postupně domestikují a získávají jistou podnikatelskou disciplínu a gramotnost, nicméně kdyby došlo k hloubkovým sondám Finančních úřadů do řad ukrajinských firem a nebylo to myšleno jako krok k likvidaci jejich klientů, asi bychom se divili hospodaření a účetnictví.
Dokud se nevrátíme k výchově vlastních řemeslníků, budeme otroky špatných vládních rozhodnutí. Navrhujeme zavření dvou třetin nepotřebných vysokých škol především humanitních směrů, podobně středních, a vrácení dětí do učebních oborů. Zrovna tak zúžení neziskového sektoru na naprosté minimum. Navíc volný pohyb po evropském trhu práce je kontraproduktivní v tom, kolik i našich řemeslníků buduje Němcům, Belgičanům a dalším národům jejich budovy, mosty či jiné stavby. Měli bychom dělat všechno pro jejich návrat. Pravdou je, že naše platy jsou vzdáleny evropským a rozhodně se jim neblíží. Zároveň se nemělo Ukrajincům povolovat libovolné zakládání firem, jistě se dalo legislativně ošetřit, aby zůstávali v pozici zaměstnanců, případně pod větší kontrolou. Bez těchto opatření se Česká republika již z tohoto marastu nikdy nezvedne. A zajímat nás to má mnohem víc než nějaká válka na Ukrajině. Jde o naší budoucnost.
