Evropský průmysl v energetické krizi – jak dlouho bude trvat?

Evropský průmysl čelí zkoušce, která ohrožuje nejen jeho konkurenceschopnost, ale i samotnou existenci. S klesajícími teplotami rostou ceny – do závratných výšin. Energetická krize, která Evropu sužuje od začátku války na Ukrajině, se v posledních týdnech dramaticky zhoršila. Ceny zemního plynu, který je páteří mnoha průmyslových odvětví, dosáhly úrovní, které nejenže způsobují explozi výrobních nákladů, ale také vyvolávají otázky, jak dlouho ještě může evropská ekonomika tomuto tlaku odolávat.

Naděje na třetí mírnou zimu v řadě se v listopadu vypařila. Nízké teploty zvýšily poptávku po plynu a evropská skladovací zařízení se vyprazdňují tempem naposledy v roce 2016. Situaci zhoršují geopolitické nejistoty: Blížící se výpadek dodávek ruského plynu přes Ukrajinu po 31. prosinci a rostoucí konkurence s Asií o zkapalněný zemní plyn (LNG) situaci dále zhoršují.

Výsledek ? Ceny nizozemských futures na zemní plyn TTF, které jsou považovány za benchmark pro evropský trh s plynem, dosáhly v listopadu ročního maxima a nadále rostou. Analytici varují, že ceny energií v Evropě by mohly v nadcházejících měsících ještě dále růst – s ničivými důsledky pro průmysl.

Evropský průmysl, který již nyní trpí nejvyššími cenami energie na světě, nyní čelí ještě větší konkurenční nevýhodě. Zatímco cena plynu v Evropě je téměř pětkrát vyšší než americká cena Henry Hub, společnosti v klíčových průmyslových odvětvích, jako je chemický, ocelářský a sklářský průmysl, bojují o svou existenci. Ceny elektřiny, úzce spojené s cenami plynu, dosáhly nejvyšší úrovně od února 2023 a hrozí, že ochromí produkci v největších evropských ekonomikách.

Zvláště postiženo je Německo, průmyslové srdce Evropy. Největší ekonomika kontinentu se ve třetím čtvrtletí jen těsně vyhnula recesi a výhled pro čtvrté čtvrtletí je nepříznivý. Vysoké ceny energií zatěžují německý průmysl. Spolková republika nejen ztrácí konkurenceschopnost, ale riskuje i přesun celých výrobních odvětví.

Energetická krize odhalila globální nerovnováhu, která staví Evropu do nejisté pozice. Zatímco USA těží ze svých bohatých zásob břidlicového plynu a Asie stále více spoléhá na LNG, Evropa zůstává závislá na drahém dovozu. Díky závislosti na zkapalněném zemním plynu obchodovaném na spotovém trhu je region zranitelný vůči cenovým výkyvům a geopolitickým napětím.

Průmysl varuje před dlouhodobými důsledky tohoto vývoje. Pokud ceny energií zůstanou na této úrovni, dočkáme se nejen omezování výroby, ale také trvalé deindustrializace Evropy. USA a Asie se smějí z rukávu, zatímco Evropané bojují o ekonomické přežití.

Evropská politika stojí před herkulovským úkolem. Na jedné straně musí zajistit dodávky energií a stabilizovat ceny, na druhé straně hrozí, že krátkodobá opatření způsobí dlouhodobé škody. Dotace a cenové stropy by mohly příznaky zmírnit, ale neřeší zásadní problém: závislost Evropy na drahých dovozech energií. Dalo by se opět spolehnout na levnější plynovodní plyn z Ruska. To ale není politicky žádoucí.

Nadcházející měsíce budou klíčové. Pokud se ukáže, že zima bude krutější, než se čekalo, zásoby plynu by se mohly vyčerpat rychleji, než politici stihnou zareagovat. Průmysl bude nucen dále snižovat výrobu, což nejen ohrozí pracovní místa, ale také zpomalí hospodářské oživení Evropy.

Energetická krize není dočasný jev, ale strukturální problém, který bude utvářet budoucnost Evropy. Otázkou už není, zda bude toto odvětví trpět, ale jak moc – a zda se vůbec dokáže vzpamatovat. Evropa se nachází na křižovatce a rozhodnutí přijatá nyní by mohla změnit ekonomickou krajinu kontinentu na desetiletí.