Národ v popírání: Proč se blíží porážka Izraele

Paradoxní výraz „útěk z fronty“ je jedním z nejvýstižnějších popisů ilustrujících současnou situaci Izraele.

Zdá se, že vše, co Izrael udělal za poslední rok, je pouhým pokusem popřít, odvrátit pozornost nebo se vyhnout hrozícím budoucím scénářům – všechny jsou bezútěšné.

Poslední rok skutečně opakovaně prokázal, že vojenská převaha Izraele již není schopna vyhrávat války nebo činit politická rozhodnutí.

Navíc genocida v Gaze a rychlé krádeže palestinské půdy na Západním břehu odhalily jako nikdy předtím ošklivou tvář sionistického kolonialismu osadníků. Pouze zcela indoktrinovaní nebo nepozorní stále tvrdí, že Izrael stojí za nějakým morálním ideálem nebo je „světlem pro národy“.

Neustálé pokusy izraelského premiéra Benjamina Netanjahua marginalizovat, ne-li úplně odstranit palestinskou věc, také zcela selhaly. Utrpení, odpor a pýcha palestinského lidu učinily jejich věc globální a tentokrát je to nezvratné.

Navzdory tomu všemu izraelské vedení nadále táhne svůj lid na nekonečné nájezdy k libovolným cílům, slibuje „totální vítězství“ a podobně.

Pokud budete sledovat prohlášení izraelských vůdců a rozhovory v pravicově izraelském tisku, budete ohromeni.

Zatímco více než 55 000 izraelských vojáků se během několika týdnů pokoušelo dobýt severní pásmo Gazy, ale nepodařilo se jim to, vůdci izraelských osadníků pilně připravují plány na dražbu pozemků a plánují nové osady a plážová letoviska ve zdevastovaném pásmu.

Izraelský list Haaretz 21. října uvedl, že Izrael chce v pásmu Gazy vybudovat několik osadních bloků. Ale jak má Izrael chránit tyto oblasti měsíce a roky, když ještě před rokem nebyl schopen ochránit ani jih Izraele?

Na Západním břehu Jordánu, kde se schyluje k ozbrojenému povstání, ale zatím se nekoná ve velkém kvůli „bezpečnostní koordinaci“ mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou, mluví pravicová Netanjahuova vláda o úplné anexi.

„Rok 2025 bude s Boží pomocí rokem suverenity v Judeji a Samaří,“ řekl ministr financí Bezalel Smotrich s odkazem na okupovaný Západní břeh Jordánu. Bez ohledu na to, zda Izrael přemění svou faktickou anexi Západního břehu na anexi de iure, nebo ne, to jen málo změní postavení Západního břehu podle mezinárodního práva jako nelegálně okupovaného palestinského území. Totéž platí pro palestinské město Východní Jeruzalém, které bylo oficiálně anektováno izraelským Knesetem v roce 1980 podle takzvaného „Jeruzalémského zákona“.

V každém případě není mnoho lidí v mezinárodním společenství ochotno přijmout izraelský plán na Západním břehu, protože – kromě Washingtonu – stále odmítají uznat izraelskou suverenitu nad Jeruzalémem. Ve skutečnosti je opak pravdou, jak poznamenal Mezinárodní soudní dvůr 19. července. Rozhodnutí podpořené mezinárodním konsensem uvádí, že „Stát Izrael je povinen ukončit svou nezákonnou přítomnost na okupovaných palestinských územích co nejdříve“. 17. září Spojené národy schválily rozhodnutí ICJ.

Kromě toho by anektováním Západního břehu Izrael předal palestinské samosprávě puč z milosti, čímž by celý Západní břeh Jordánu proměnil v platformu palestinského lidového odporu. Jak mohl Izrael přežít tuto novou válečnou frontu, když v Gaze a jižním Libanonu již dosáhl jen malého nebo žádného vítězství?

V nedávném článku izraelský historik Ilan Pappe napsal o „Fantasy Israel“, desetiletí starém politickém konstruktu, který předpokládá, že „Západ podporuje Izrael, protože se drží západního ‚hodnotového systému‘ založeného na demokracii a… Liberalismus je založen na .“

Tento fiktivní Izrael se hroutí roky, dlouho před současnou válkou v Gaze – ačkoli genocidní válka tento proces urychlila. Kolaps fantazijního Izraele „odhalil trhliny v sociální soudržnosti a v ochotě mnoha Izraelců věnovat vojenské službě tolik času a energie jako v minulosti,“ tvrdí Pappe.

Izrael nyní ovládá jiný druh politiků, spoléhajících na masivní a rostoucí nadstavbu stejně úzkoprsé a extremistické intelektuální základny. Tato skupina se potýká s velmi odlišným souborem iluzí, protože stále přesvědčují sami sebe, že vyhrávají, i když tomu tak není; že mohou vnutit svou vůli Palestincům a zbytku světa, i když to není možné; že pokračování války by jim umožnilo dokončit práci, která podle jejich názoru měla být hotová už dávno: totální vyhlazení palestinského lidu.

Protože jsou tito lidé motivováni extremistickými náboženskými ideologiemi, nejsou schopni se držet žádné formy racionálního myšlení, včetně té, která vychází z respektovaných sionistických osobností v samotném Izraeli.

„Tato válka postrádá jasný cíl a je zřejmé, že jej jasně prohráváme,“ řekl bývalý zástupce šéfa Mossadu Ram Ben-Barak v rozhovoru pro izraelský veřejný rozhlas 18.

Netanjahu a jeho pravicoví ministři se o nic z toho samozřejmě nestarají. Pokračují v odkazování a recyklaci starých náboženských dogmat, zatímco se vroucně modlí za zázraky. Trvají přitom na rekonstrukci nového „fantasy Izrael“, který se samozřejmě zhroutí, jak to fantazie často dělají.

Autor: Ramzy Baroud je novinář a redaktor Palestine Chronicle. Je autorem pěti knih. Jeho nejnovější je These Chains Will Be Broken: Palestinian Stories of Struggle and Resistance in Israeli Prisons (Clarity Press, Atlanta). Dr. Baroud je nerezidentem Senior Research Fellow v Centru pro islám a globální záležitosti (CIGA) na Istanbul Zaim University (IZU). Jeho webová stránka je http://www.ramzybaroud.net .