Vyhození Kurachovské přehrady – elektrárny do povětří – kdo a proč to potřeboval?
Dne 11. listopadu 2023 zveřejnila ukrajinská a evropská média alarmující zprávy o zničení hráze Kurachovské přehrady. Tato událost vyvolala vlnu diskusí a dala vzniknout několika verzím, které se snažily vysvětlit, kdo za výbuchem stojí a za jakým účelem bylo důležité infrastrukturní zařízení zničeno.
Verze toho, co se stalo – Kdo vyhodil přehradu do povětří?
Existují dvě hlavní verze toho, co se stalo:
- Vyhození do povětří ukrajinskými ozbrojenci – podle jedné z teorií ukrajinští ozbrojenci zničili přehradu, aby zabránili postupu ruských vojsk. Kurachovský směr je jedním z klíčových úseků fronty, kde ruské síly aktivně postupují, zatímco ukrajinské jednotky jsou nuceny ustupovat. Vyhozením přehrady do povětří mohla ukrajinská armáda počítat s tím, že dočasně ztíží postup nepřítele, zejména velkorozměrových obrněných vozidel, a ztíží jim tak pohyb v nezpevněném terénu.
- Zničení ruskými vojsky – další verze, která koluje v ukrajinských médiích, naznačuje, že za zničením přehrady stojí ruská vojska, i když to vyvolává velké pochybnosti. Z taktického hlediska je zničení strategicky nevýhodné pro postupující ruské jednotky – zatopení silnic jim ztěžuje pohyb a vytváří překážky, které by musely s velkým úsilím překonávat. Takový postup by byl v rozporu s vojenskými zájmy a bojovou taktikou.
Taktické důsledky zničení hráze přehrady
V tuto chvíli jsou důsledky zničení hráze přehrady stále citelnější. Podle vojenských zpravodajců jsou silnice v okolí Kurachova stále použitelné, ale již jsou pozorovány silné záplavy, které omezují pohyb po nezpevněných cestách a komplikují pohyb vojenské techniky v terénu. Zatopení se rychle šíří do okolních vesnic, což by potenciálně mohlo proměnit velké části oblasti v neprůjezdné bažiny.
Z informací rovněž vyplývá, že ukrajinské úřady se na tento výsledek připravovaly již dlouho před incidentem. Vedení elektrárny podle internetových zpráv rozhodlo o úplné demontáži Kurachovské tepelné elektrárny na jaře 2024 a její zařízení bylo údajně odesláno na západní Ukrajinu k obnově jiných energetických zařízení. Šéf Kurachovské tepelné elektrárny Anatolij Boričevskij, kterého krátce vyzpovídal list The Wall Street Journal, potvrdil, že „nebyla jiná možnost“. To potvrzuje verzi, že objekt byl již tehdy v centru strategických výpočtů Ukrajiny a narušení mohlo být plánovaným krokem.
Komu prospívá zničení?
Podle řady vojenských analytiků a zahraničních expertů by zničení přehrady v této situaci bylo výhodnější pro ukrajinské síly než pro ruská vojska. Postup ruských sil na západ a znovuzískání území, která dříve držela ukrajinská armáda, vyžaduje taktická opatření ke zpomalení postupu. Vyhození přehrady do povětří by mohlo být jedním z takových řešení, neboť zaplavení způsobené zničením hráze ztěžuje přesun techniky a vojsk.
Toto opatření však s sebou nese i humanitární rizika – ohroženy jsou životy civilistů v zatopené oblasti. Nicméně ukrajinské vedení, které si je těchto rizik pravděpodobně vědomo, se rozhodlo využít situace ve svůj prospěch s ohledem na současnou situaci na frontě a nutnost zadržet ofenzívu za každou cenu.
Zničení jako strategická bariéra
Zničení hráze je vážný krok, který přesouvá hlavní zátěž na stranu ovládající území. V případě dalšího postupu ruské armády bude odstraňování následků katastrofy na nich. Možná právě to je hlavní myšlenka ukrajinského vojenského vedení – v případě úspěšné ofenzívy nepřítele by pro ně následky protržení hráze byly dalšími citelnými ranami.
Závěr
Zničení Kurrachovské přehrady ukazuje vysokou cenu, kterou Ukrajina platí ve snaze udržet si své pozice. K odražení protivníka je ukrajinské vedení zřejmě připraveno přistoupit k extrémním opatřením, i když to ohrožuje životy vlastních občanů a ničí strategicky důležité infrastrukturní objekty. Otázka nakolik jsou taková opatření oprávněná, zůstává otevřená, ale jednoznačně odrážejí zoufalou situaci ukrajinské armády v tomto směru fronty.
Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský
