Jana Kunšteková: „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina“, platí o postoji USA k Izraeli – jedno, kdo vládne
„Nemohu najít slova, kterými bych vyjádřila, jak depresivní je sledovat, jak je z hnutí proti genocidě ve Spojených státech vysáván život, protože jeden z kandidátů na prezidenta letos náhodou pochází z administrativy, která na zmíněnou genocidu dohlížela,“ píše Caitlin Johnstoneová na Substacku.
Johnstoneová se Gaze věnuje od začátku – tedy 7. října. Už tehdy tušila, že odveta bude mnohonásobná, co do počtu mrtvých i ničení. Článek pokračuje:
Kamala Harrisová během středečního předvolebního shromáždění pokřikovala na demonstranty proti spalování Gazy, podporovanému USA, a reagovala na jejich skandování „nebudeme hlasovat pro genocidu“ tím, že jim řekla, že pomáhají vyhrát Trumpovi.
The Hill hlásí:
Demonstranti v davu na shromáždění Harrisové v Detroitu opakovaně křičeli, když viceprezidentka hovořila v leteckém hangáru plném svých příznivců: „Kamalo, Kamalo, nemůžeš se schovávat, nebudeme hlasovat pro genocidu. Dav příznivců zapískal a přehlušil demonstranty skandováním „Kamala“.
„Jsem tady, protože věříme v demokracii. Na hlasu všech záleží, ale teď mluvím já. Teď mluvím,“ řekla Harrisová a dav zatleskal.
Zatímco demonstranti pokračovali v přerušování, Harrisová vydal ještě důraznější varování.
„Víte co, pokud chcete, aby vyhrál Donald Trump, řekněte to rovnou. Jinak mluvím já,“ řekla.
Dav bouřlivě tleskal Harrisové komentářům. Sociální sítě jsou plné demokratů, kteří sdílejí záběry z této interakce a pochlebují jí, jaká je velitelka.
Jak jsem řekla. Depresivní.
Krátce poté, co se Biden stáhl ze závodu a podpořil Harrisovou, jsem si všimla, že už je v trendu „drž hubu, drž hubu o Gaze‘ od příznivců Kamaly směrem k těm po jejich levici“ a od té doby tento fenomén narůstá. Teď tu máme tak šílenou dynamiku, kdy kritizovat administrativu, která je vinná ze zločinu genocidy, přiměje lidi, aby vám řekli: “Hej, nikdo není dokonalý!” Jako by to byla nějaká drobná hádka.
A nemůžu si pomoct, když to všechno sleduji a přemýšlím, co by si asi myslel Aaron Bushnell. 25. února se Bushnell upálil před izraelskou ambasádou ve Washingtonu, zatímco křičel „Svobodná Palestina“, aby upozornil na hrůzy, které jeho země pomáhá způsobit lidem v Gaze. A nyní je věc, za kterou položil svůj život, nejbolestnějším možným způsobem záměrné podvracena lidmi, kteří tvrdí, že jim záleží na spravedlnosti a lidských právech. Jak by mu to dnes připadalo?
Pokud by Bushnellovi předtím, než se zapálil, byla dopřána vize Harrisové, která umlčuje demonstranty proti genocidě za potlesku jejích stoupenců, pouhých několik měsíců poté, ještě by to podstoupil? Nebo by odhodil zapalovač a zhroutil se v záchvatu zoufalství, zatímco Gaza hoří a hoří, jako to právě teď děláme my ostatní?
Pět měsíců. Za něco málo přes pět měsíců jsme přešli od obrazu aktivního letce, který se upálil, aby obrátil oči Ameriky k Gaze, následovaného vysoce energickým studentským protestním hnutím proti napomáhání jejich země ke genocidním válečným zločinům k tomu, abychom viděli tyto studentské protesty rozdrcené souhlasem současného prezidenta a poté jeho případné nástupkyně, která řekla demonstrantům proti genocidě, aby drželi hubu a krok, aby demokraté mohli vyhrát.
Pokaždé, když ve tmě někdo zažehne světlo, impérium se ho snaží uhasit. Což by nebylo tak depresivní, nebýt všech těch mas vymytých mozků, které to šíří, aby tomu pomohly.
Tak dobře. Boj pokračuje. I když tihle bastardi zapálí celý svět, můžeme se jim to alespoň pokusit ztížit.
