Jiří Vyvadil: Vsadili na podporu Ukrajiny proti Rusku, žalostně prohrávají
I když mainstreamová média, naše i evropská neustále burcují ve prospěch zbrojení a podpory Ukrajiny až do vítězné porážky Ruska a dokonce i když jejich aktivisti jsou nápadnější, známější, často herci, novináři, zpěváci, výsledný politický obraz ukazuje, jak prováleční politici ve výsledku u voleb masivně prohrávají.
Samozřejmě, že začnu naší maličkostí. Petr Fiala byl doslova prototypem nejnadšenějšího ukrajinofila. Jistě si vzpomínáme, jak jako jeden z prvních evropských premiérů vyrazil vlakem podpořit ukrajinského prezidenta a celá jeho kampaň byla ve znamení Na Západ nebo do Ruska. A jeho výživné glosy o Rusech na Václavském náměstí a Putinově telefonátu Babišovi obkroužili Česko a ukázali Fialovu směšnost.
Žalostně prohrál, a co navíc, žalostně prohrál i jeho – upřímně politologicky vymakaný – konstrukt pospojování pravicových subjektu v jeden zastřešovací „SPOLU“
Když vidíme dnešní průzkumy, je jasné, že bývalé SPOLU roztřepené i do dvouprocentních lidovců a TOP 09 a ani celá dnešní opozice by absolutně nedala hlasy pro většinu.
Všechny ovšem spojuje proválečná politika a až fanatická víra, že je třeba Rusko porazit.
Ale to je pro začátek jenom náš pohled.
Daleko zajímavější a sympaticky třeskutější je pohled do evropské krajiny.
Jistě si vzpomeneme, kolik povyku se udělalo kolem tzv. Koalice ochotných, která byla vydávaná za rozhodující uskupení, které porazí Rusko na hlavu.
Francie (Macron), Německo (Merz), Velká Británie (Starmer).
Trojlístek mužů vydávaných za jasné vítěze.
Politická realita po roce nemůže být pro tyto pány horší.
Proukrajinský Macron přivedl Francii do politického kolapsu. A opoziční síly zejména Národní sdružení s alternativními kandidáty Marine Le Pen či Jordan Bardella mají podle analýz šanci ve druhém kole zvítězit, což by znamenalo největší průlom v historii Francie, protože až doposud kolem Národního sdružení byl vybudován cordon sanitaire, daný dvoukolovým hlasováním.
Rozhodně se na francouzské volby těšme.
Proukrajinský Friedrich Merz chová jako revanšista, který odmítá přiznat, že rozhodující podíl na porážce nacistického Německa mělo Rusko fanatický militarista, který chce, aby Německo mělo nejsilnější armádu v Evropě, vášnivý podporovatel Ukrajiny, za jehož vlády nastává prohlubující ekonomický kolaps a který byl předstižen opoziční AFD o cca 5 % a kterého čeká v brzké době série zemských voleb, kde může utrpět těžké porážky…
A mimochodem, když vyrazí na předvolební turné, voliči chtějí ukončení války na Ukrajině, návrat levného ruského plynu a nafty a normalizaci vztahů s Ruskem.
Může to být jízda.
A konečně v minulém týdnu jsme zaznamenali v místních volbách snad největší volební porážku proukrajinského britského premiéra Keira Starmera, který poztrácel na polovinu místních poslanců. Nevídané. Nejsilnější politická strana země, která před rokem zvítězila taje jako sníh.
Ukrajina je samozřejmě mezi probruselskými západními elitami uctívána a Rusko nenáviděno.
Takové už elity jsou.
Ale z hlediska většiny voličů nejen u nás, ale zdá se, že i v Evropě je rozhodující, jak se politici starají své vlastní voliče a o zájmy své země
Proto u nás absolutně dominuje pro všechny vrstvy realisticky jednající ANO a proto i koalice s SPD i Motoristy má spolehlivě zaručeno, že bude vládnout do konce tohoto volebního období.
Uprostřed blížících se útoků Petra Pavla na vládu a tuto koalici nás to může uklidnit.
