Otevřený dopis federální prezidentce Švýcarska, paní Viole Amherdové

Vážená spolková prezidentko, paní Violo Amherdová,
Vážený federální radní a ministře zahraničí, pane Ignazio Cassis

Návrh na umístění styčného úřadu Organizace Severoatlantické smlouvy v Ženevě je nerozumný. Švýcarsko je od Vídeňského kongresu v roce 1815 neutrální zemí. V sázce je vaše zasloužená pověst odpovědné vlády a čestného makléře. Myšlenka zřízení této styčné kanceláře v Maison de la Paix (Dům míru) je urážkou všech švýcarských občanů a všech představitelů OSN, kteří jsou skutečně oddáni světovému míru.

Takový návrh je třeba vnímat jako orwellovské slovo, oxymoron, parodii na pojem míru.

Švýcarské obyvatelstvo nikdy neobhajovalo takové sblížení s NATO. Osobně mám jako „nový Švýcar“ od roku 2017 obavy. Moje starost a obava mnoha dalších nových občanů je, že Švýcarsko vážně ohrožuje svůj neutrální status, jak se stalo na neuváženém „Summitu pro mír na Ukrajině“ 15. a 16. června 2024 v Bürgenstocku nebyl vážným pokusem o mír. vyjednávání, které mělo za cíl vyvinout životaschopná řešení skutečných problémů, ale bohužel šlo o propagandistickou podívanou ve jménu NATO a jeho vazalů. Bylo to méně než zbytečné – bylo to kontraproduktivní.

Od rozpuštění Varšavské smlouvy v roce 1991 se NATO již nemůže prohlašovat za legitimní obrannou alianci. Je to organizace pro válku a válečné štvaní. Faktem je, že NATO se pokusilo uzurpovat funkce Organizace spojených národů v oblasti udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, která zůstává výhradní doménou OSN podle kapitoly VII Charty OSN.

NATO jako regionální organizace nespadá pod článek 52 Charty OSN, protože nesleduje cíle a zásady Organizace spojených národů uvedené v článcích 1 a 2 Charty, ale jedná způsobem, který je v rozporu s účely Spojené národy. Od roku 1997 je organizací, která systematicky provokuje ostatní státy, a tím nehorázně porušuje čl. 2 odst. 4 Charty OSN, který zakazuje nejen „použití síly“, ale i hrozbu silou.

Není pochyb o tom, že jakékoli rozšiřování NATO představuje hrozbu pro bezpečnost jiných států Během posledních 30 let jsme s rostoucím znepokojením sledovali implementaci strategie NATO k obklíčení jiných států. Jedná se o záměrnou provokaci a ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti ve smyslu článku 39 Charty OSN.

V poslední době megalomanská myšlenka rozšíření NATO do asijsko-pacifického regionu zhoršuje už tak napjatou situaci v tomto regionu.

Ve velmi reálném smyslu se NATO od roku 1999 stalo „zločineckou organizací“ ve smyslu článků 9 a 10 statutu Norimberského vojenského tribunálu (Londýnská dohoda z 8. srpna 1945) a Norimberského rozsudku z roku 1946. Existují solidní zprávy a akademické studie, které spolehlivě dokumentují smutný fakt, že síly NATO spáchaly zločiny proti míru (článek 6a Norimberského statutu), válečné zločiny (článek 6b) a zločiny proti lidskosti (článek 6c). NATO se těchto zločinů dopustilo v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii atd. – zatím zcela beztrestně. Proto by měl Mezinárodní trestní soud vyšetřovat odpovědné politiky a vojenské důstojníky NATO v souladu s články 5, 6, 7 a 8 Římského statutu.

Jako bývalý vysoký úředník Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva, tajemník Výboru pro lidská práva a vedoucí petičního odboru, stejně jako bývalý nezávislý expert Rady pro lidská práva na mezinárodní pořádek, jsem ohromen tím kluzkým terén, do kterého Švýcarsko nastoupilo se svým „útulným kurzem NATO“. Není to nic menšího než etická a právní odchylka.

Vážená federální prezidentko Violo Amherdová, prosím, udělejte vše pro to, abyste zajistili neutralitu Švýcarska a obnovili autoritu a důvěryhodnost Švýcarska jako mírového zprostředkovatele.

Další informace o právních a historických aspektech naleznete v mé trilogii o lidských právech

prof. Dr. iur.et phil. Alfred de Zayas Geneva School of Diplomacy
Člen poradního sboru Mezinárodního institutu pro výzkum míru v Ženevě