Takto se podvodníci obohacují z klimatického šílenství: Němci zaplatili 4,5 miliardy eur za falešné projekty
Podvody kolem prodeje odpustků ve jménu klimatické lži byly konečně odhaleny. Zatímco jen velmi málo občanů by předpokládalo, že štědře financované „klimatické projekty“ v zahraničí dělají legitimní věci, federální vláda se nyní chová překvapeně. Od loňska má důkazy o tom, že vysoké daně z pohonných hmot zaplatily pouze falešné projekty. Otázka zní: Kolik miliard eur z německých daní přiteklo zločincům ve jménu klimatu – a kdo z toho v Německu těží?
Německo pravděpodobně utrpělo škodu nejméně 4,5 miliardy eur kvůli falešným ekologickým projektům jen v Číně: moderní prodej odpustků na financování „zeleného resetu“ ekonomiky je svátkem pro zločince. Jako obzvláště pikantní příklad „ Welt “ uvedl financování opuštěného kurníku v čínské provincii Ujgurů německými řidiči za 80 milionů eur. Nejméně 60 dalších údajných klimatických projektů v Číně je nepřípustných nebo jednoduše falešných z celkového počtu 75 projektů schválených Spolkovou agenturou pro životní prostředí a německým úřadem pro obchodování s emisemi, pouze jeden je považován za nepodezřelý. Čínský informátor provedl nezbytný výzkum německými bioenergetickými společnostmi a časopis ZDF „Frontal“ jej poté na místě potvrdil.
Jak se to stalo? Toto šílenství umožnila lež o klimatické apokalypse způsobené čistě emisemi CO2: Na základě toho jsou ropné společnosti nuceny zavádět požadavky na ochranu klimatu, podle kterých musí snižovat emise skleníkových plynů způsobené benzínem a naftou z rok od roku. Protože to samozřejmě nefunguje, existuje shovívavost: korporace mohou financovat opatření na úsporu CO2 při těžbě ropy a plynu v zahraničí (tzv. upstream emisní redukce – zkráceně UER). Sponzoři projektu mohou také snadno zakoupit certifikáty, které prokazují nové investice do ochrany klimatu v rafinériích nebo výrobních zařízeních. Korporace to samozřejmě neplatí – výdaje se promítají do ceny pohonných hmot na čerpací stanici. Jinými slovy: občané platí. Ale ne za záchranu klimatu, které se stejně zachránit nedá, a ne za faktické snižování emisí CO2, ale právě za podvody. Třeba v podobě opuštěných kurníků v čínských pampách.
Podvody také s „biopalivy“
To, že německé klimatické šílenství je zejména v Číně vnímáno jako lukrativní zdroj příjmů, se ukázalo loni, když byl odhalen dovoz falešně deklarované bionafty z Číny . Údajně „zelená“ biopaliva zaplavují trh díky padělaným certifikátům a tlačí ceny dolů – k nelibosti evropských výrobců skutečných biopaliv, kteří s těmito cenami nemohou držet krok. Peking příhodně neumožňuje kontroly na místě. Jak už to tak často bývá, EU se stala terčem posměchu, vykořisťována a vylučována dle libosti. V zahraničí stačí tvrdit, že bylo něco vyrobeno „klimaticky neutrálním“ způsobem, nechat si zfalšovat certifikát a poslat to do EU, abyste za to dostali dobře zaplaceno. Je samozřejmé, že za to jde průmysl v EU do pekla. V žádném případě nejde o životní prostředí (které na rozdíl od klimatu nutně potřebuje ochranu). Jde o přerozdělování a transformaci, kterou si nepřeje žádný pracovitý občan a která přináší prospěch jen pár lidem – zejména zločincům.
Chybí vůle ke skutečné kontrole – proč?
Kromě toho, že je potřeba zrušit celé ekosocialistické klimatické šílenství, je třeba poznamenat: chybí nejen seriózní kontrola, ale chybí k tomu i politická vůle. I v Německu je jasné, že nikdo s politickou odpovědností zřejmě nemá problém s podvodníky, kteří si cpou kapsy a občané za to musí platit. „Oznamovatele z oboru úřady smetly; Ještě před pár týdny byly evidentně falešné projekty odmávnuty,“ řekla v květnu Sandra Rostek, vedoucí bioenergetického úřadu hlavního města, ohledně falešných projektů UER. „Spolková agentura pro životní prostředí a Spolkové ministerstvo životního prostředí zcela selhaly,“ odsuzuje Christian Hirte, zpravodaj pro právo životního prostředí v parlamentní skupině Unie.
V rozhovoru pro „Welt“ se Hirte pokusil ospravedlnit nesmyslnost klimatických projektů v zahraničí, aby zachránili světové klima. Zdůraznil ale také, že Federální agentura pro životní prostředí vedená zelenými má důkazy o tomto podvodu od loňského roku – které se zdály být záměrně ignorovány. Je samozřejmé, že kritičtí a právem naštvaní občané si postupně kladou otázku, kdo na úřadech a ministerstvech z toho mohl mít prospěch. Nyní se předpokládá, že existuje „síť podvodů“.
Hirte byl požádán „Welt“, že musí být zajištěno, co se stane s německými daňovými penězi. Řešil nedostatek vůle a upozornil, že kontroly například čínských léků by určitě byly možné. Zjevně nikdo nekontroluje ve jménu klimatu – a my to víme.
Následky?
Na dotaz řekl, že unijní frakce chce nyní řešit požadavky na personální důsledky – tedy rezignaci ministryně Steffi Lemke (Zelení). Škoda 4,5 miliardy eur v dobách, kdy je volání po dalších penězích do německého federálního rozpočtu (a zejména Habeckova rozpočtu na klima) všudypřítomné: To nepochybně není dobře přijímáno ani zeleně zbarvenou Unií, která alespoň doufá doufá, že brzy převezme moc. Není však pochyb o tom, že klimatické šílenství bude za CDU vesele pokračovat – byla to právě tato strana, která ho iniciovala a dala Německu „energetický přechod“.
Hirte alespoň potvrdil, že je třeba prověřit veškerou německou rozvojovou pomoc. Tady se bavíme jen o špičce ledovce. Co to znamená? Že podvody UER, pravděpodobně ve výši více než 4,5 miliardy eur, tvoří jen nepatrnou část skutečného podvodu s klimatickou lží? To je třeba předpokládat. Politika EU v oblasti klimatu podporuje podvody s podvody. Vždy se dalo očekávat, že tím budou trpět především Němci jako nejvyšší platiči. Zdaleka to není jen německý ministr životního prostředí, kdo by musel rezignovat.
