Válka proti člověku

Světem vane studený vítr smrti. Někdo určil, že je nás příliš mnoho a musíme být zdecimováni.

Velkým plánem je, aby těch pár přeživších nebylo co závidět. Je jim vyhrazen osud nového druhu nevolníků vázaných na digitální plantáže.

Smrt a převýchova. To je dokonalý slogan pro celosvětový fenomén.

Velké masakry – od Francouzské revoluce přes světové války až po komunismus a nacionální socialismus (nezapomenout: také formu „socialismu“) – si selektivně vymyslely své nepřátele v závislosti na ideologických, politických a strategických zájmech: společenské třídy, etnické skupiny, země…

Dnes je nepřítel všude: člověk sám.

Bez ohledu na rasu, třídu nebo politickou příslušnost jsme všichni byli cílem.

Ještě nikdy v historii nebyla taková válka proti člověku.

Signál pro závěrečnou fázi dal COVID-19.

George Soros, 11. května 2020:

„Ještě před vypuknutím pandemie jsme si uvědomili, že se nacházíme v revolučním okamžiku, ve kterém se to, co bylo v normálních dobách nemožné nebo dokonce nemyslitelné, stalo nejen možným, ale pravděpodobně i naprosto nezbytným.“

Pak přišla velká revoluce: nemocnice se staly jatkami, pečovatelské domy se staly vyhlazovacími tábory, lékaři se stali popravčími, státy se staly věznicemi, vlády se staly dozorci, vakcíny se staly smrtícími injekcemi.

Zatímco zdravotní systémy se prohlásily za přetížené a přijímaly pouze pacienty s COVID – což podle „protokolů“ nemilosrdně učinily – mnoho zemí také zřídilo „zařízení“ pro potraty a eutanazii.

Telemedicínou asistovaná sebevražda nebo sebepotrat se staly realitou.

Vražedná Andrea z Ceaușescovy doby se stala technologickou.

Pak, po dvou letech chaosu, COVID zmizel, jako by nikdy neexistoval.

Ale 13,6 miliardy dávek vakcíny, které byly podány 70 % světové populace (5,7 miliardy lidí), je stále v oběhu. Zabíjejte bezpečně a efektivně. Systematicky a náhle.

Ale lidé se začínají probouzet.

Naléhavě bylo zapotřebí nového, smrtícího příběhu. Pandemii tedy vystřídala válka. Stejně bezpečné a účinné jako očkování. Zvlášť když hrozí třetí světová válka.

Smrt nabrala na síle a už ji nelze zastavit.

Jako v postmoderním románu se pod pavučinou hlavního válečného vyprávění začínají nebo rozvíjejí další jedovatá epická vlákna: mnohočetné krize (ekonomická, finanční, sociální, kulturní – s přízrakem hladomoru jako bonbón na kleci), změna klimatu, digitální identita, sociální kredit, transhumanismus atd. Na rozdíl od války všechno zabíjí.

Na rozdíl od války všechno ostatní zabíjí pomalu. Ale stejně bezpečné. Zabíjejí tělo, ale především duši.

Decimace nestačí. Zapomněli jste na převýchovu?

Strach je největší zabiják. Člověk žije v neustálém teroru. Zvíře. Hledá myší díru, ve které by se mohl schovat. Nebo jít spát a spát hodně… hodně… dokud ta noční můra neskončí.

Ale noční můra ještě není u konce. Každé ráno ho noví strážci probudí boucháním na mříže a křikem: „Vstávej, bandite!“

Horší než strach je zoufalství. Jak uniknout z planetárního vězení? Mapa světa je také konglomerát buněk. Zeměpisný atlas připomíná půdorys vězení.

Hlad na východě, hlad na západě. Utéct kam?

Odpověď: Nahoru.

Vždy to tak bylo. Od vyhnání z ráje víme, že tento svět není nic jiného než vězení. A že jediná cesta ven je nahoru.

V roce 2020 padly jen masky a dekorace, které odhalují realitu v celé její ošklivosti.

Falešné naděje na ráj na zemi byly také zmařeny. Ráj, který nám slibují, je samotné peklo.

Buďme tedy rádi: teď VÍME, s kým bojujeme. A za co.

Boj za „Nový světový řád“ je ve skutečnosti duchovní válkou.