ICJ právě odebral Izraeli monopol na holocaust
Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora o genocidě ukazuje, že Izrael již není považován za věčnou oběť a holocaust ho již neštítí před zkoumáním nejzávažnějších zločinů proti lidskosti.
Příkaz Mezinárodního soudního dvora z minulého pátku Izraeli, aby zabránil genocidním činům v Gaze a potrestal podněcování ke genocidě, ve své podstatě akceptuje možnost, že Izrael bude pachatelem genocidy, a nikoli pouze její historickou obětí. Vzhledem k tomu, že pokračuje ve vyšetřování věrohodného tvrzení o genocidě předložené Jihoafrickou republikou a usiluje o konečné rozhodnutí, jehož dokončení může trvat měsíce (doufejme, že ne roky), již se v tomto bodě zapsala do historie.
Mouin Rabbani ve svém analytickém vláknu na X výmluvně poznamenal :
„Historie – s velkým H – se psala dnes. Od 26. ledna 2024 již Izrael a jeho západní sponzoři nemohou mobilizovat holocaust, aby se chránili před odpovědností za své zločiny proti palestinskému lidu.
Není překvapením, že izraelský soudce ad hoc Aharon Barak se zoufale snažil zachránit monopol na to, být navždy obětí.
Barakovo dlouhé nesouhlasné stanovisko k nařízení ICJ se skládá ze 49 bodů, včetně celé části nazvané „GENOCIDA: AUTOBIOGRAFICKÁ POZNÁMKA“, kde popisuje svou vlastní zkušenost s holocaustem jako dítě v Litvě. Dodává emoce o tom, jak „nacistům se podařilo zavraždit mnoho našich lidí, ale nedokázali nám vzít lidskost“.
Barak prochází únavnými tvrzeními hasbara, že „Izrael je demokracií se silným právním systémem a nezávislým soudním systémem“ (což je stát apartheidu s nejvyšším soudem, který legalizoval jeho nejdůležitější aspekty, v neposlední řadě za jeho předsednictví), bizarně. tvrdí, že chybí důkazy pro izraelský „záměr“ genocidy (zřídkakdy byl případ genocidy v této věci tak explicitní), a ve svém posledním bodě se vrací k holocaustu:
„Genocida je stínem nad historií židovského národa a prolíná se s mou vlastní osobní zkušeností. Myšlenka, že Izrael je nyní obviňován ze spáchání genocidy, je pro mě osobně velmi těžká, jako pro člověka, který genocidu přežil a hluboce si uvědomuje oddanost Izraele vládě zákona jako židovskému a demokratickému státu“.
Že je pro Baraka těžké to přijmout, je pochopitelné. Nikdo neřekl, že to mělo být snadné. Uvědomit si, že jste se stali pachatelem genocidy poté, co jste prožili celoživotní vyprávění o jedinečné oběti, je skutečně obtížný obrat.
Ale Barak je soudce. Voskování emocionálně a osobně v tomto kontextu je prostě narcistické a naznačuje to, že Barak je prostě příliš emocionálně zapojený, než aby takový případ soudil.
Ale nemyslím si, že mnoho lidí očekávalo, že Barak bude nestranný – byl, jak se očekávalo, zaujatý vůči sionistické ideologii a izraelskému státu.
Proto také nepřekvapuje, že hlasoval proti většině ze šesti prozatímních opatření – kromě bodů 3 a 4 týkajících se podněcování genocidy a humanitární pomoci. To nebylo jasné – Barak chce být vnímán jako liberál, a tak hlasoval pro zamezení řečí o genocidě 1 , a kdo by mohl být tak nedůvěřivý, aby doslova hlasoval proti základní humanitární pomoci? 2
Převážná jednomyslnost hlasování v 17členné porotě – bylo to buď 15-2 nebo 16-1 ve všech hlasech – ukázala, jak izolovaný je Izrael mezi jednoznačným světovým právním konsensem, že Izrael věrohodně páchá genocidu.
Karta holocaustu již neslouží k ochraně Izraele před kontrolou nejzávažnějších zločinů proti lidskosti. To, že Izrael páchá zločin apartheidu, je již konsensem v mezinárodním společenství pro lidská práva. ICJ právě nedávno prohlásil, že je nejen schopen genocidy, ale také se zdá, že ji aktivně páchá a musí od genocidních činů upustit.
Pro Izraelce je to zjevně šok. Nejenže očekávali, že budou žít dlouhý život beztrestně za svůj počáteční a zásadní zločin etnické čistky Palestinců, ale také očekávali, že si zachovají roli historické oběti, oběti jedinečné genocidy, která si navždy udrží status oběti. Ale genocida Palestinců, která tu ve skutečnosti vždy byla jako součást eliminačního, osadnicko-kolonialistického sionistického projektu, se nyní vysílá po celém světě.
Stát Izrael byl tak rozmazlený beztrestností, že jeho vůdci neměli žádné obavy z přímého podněcování ke genocidě; jeho vojáci jsou tak zvyklí dělat si, co chtějí, že se nafilmovali při páchání těžkých válečných zločinů. Už je to nezajímá.
Golda Meirová jednou řekla Shulamit Aloni, že „po holocaustu si Židé mohou dělat, co chtějí“. Zdá se však, že snad nadešel soudný den. Svět nezapomněl na holocaust. Ukazuje se, že „nikdy více“ platí pro všechny.
Poznámky
1 To mi připomíná, jak řekla Golda Meir: „prostě mluv a nemluv [o tom]… hlavní věcí, pokud je to možné, je méně mluvit“ – když nařídila otrávit palestinskou vesnici během etnické čistky. úkon.
2 Ano, dobře, ugandská soudkyně Julia Sabutinde hlasovala proti všem šesti prozatímním opatřením. Uganda zjistila, že je nutné se od svého hlasování distancovat , a lidé si kladou otázku, co by člověka mohlo přivést k takovému hlasování.
Úvodní fotografie: PALESTINCI TRUCHLÍ NAD SVÝMI BLÍZKÝMI, KDYŽ JSOU VYNÁŠENI Z MÁRNICE NEMOCNICE AL-AKSÁ K POHŘBU V DEIR EL-BALAH V GAZE 26. LEDNA 2024. (FOTO: OMAR ASHTAWY/APA IMAGES)
AUTOR: JONATHAN OFIR
