Evropská unie: prohnilá až do morku kostí
- Původ a vývoj
Evropská unie (EU) má svůj původ v Evropském společenství uhlí a oceli a Evropském hospodářském společenství.
EU byla založena v roce 1958 6 zeměmi: Belgií, Německem, Francií, Itálií, Lucemburskem a Nizozemskem.
V následujících letech rostla moc a kontrola „EU“ přijímáním nových členských států.
Maastrichtská smlouva z roku 1992, která vstoupila v platnost v roce 1993, tvoří současnou Evropskou unii. Poslední úprava ústavního základu proběhla v roce 2009 Lisabonskou smlouvou (podepsanou v roce 2007).
V roce 2020 Spojené království opustilo EU, kterou nyní tvoří 27 členských států. - Operace
EU jedná prostřednictvím systému nezávislých nadnárodních institucí a mezivládních rozhodnutí členských států:
- Evropský parlament se skládá ze 750 demokraticky zvolených zástupců ze všech členských států a jedná jako národní vlády prostřednictvím demokratických hlasování. Jsou voleni každých 5 let.
- Evropská komise se skládá z předsedy jmenovaného Parlamentem, který zase jmenuje 12 soudních komisařů a který v zásadě provádí pouze přípravné práce pro legislativní iniciativy, které jsou předloženy Evropskému parlamentu k hlasování.
- Evropská rada se skládá z hlav států a vlád 27 členských států (1 na národ), vzájemně zvoleného předsedy a předsedy Evropské komise a společně s Evropským parlamentem dohlíží na legislativní a rozpočtové úkoly a zároveň jedná jako fórum pro diskuse se zeměmi mimo EU.
- Evropský soudní dvůr
- Evropská centrální banka
- Kompetence
EU vytvořila společný vnitřní trh prostřednictvím standardizovaného právního systému, který platí ve všech členských státech.
V schengenském prostoru (skládajícím se ze zemí EU a zemí mimo EU) byly zrušeny pasové kontroly.
Politiky EU mají za cíl umožnit volný pohyb práce, zboží, služeb a kapitálu, vytvářet právní předpisy v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a udržovat společné politiky v oblasti obchodu, zemědělství, rybolovu a regionálního rozvoje.
V roce 1999 EU také vytvořila měnovou unii neboli Eurozónu, která se od ledna 2023 skládá z 20 zemí.
EU má stálá diplomatická zastoupení po celém světě a je zastoupena v OSN, WTO, G8 a G20. - Financování
V zásadě jsou všechny nadnárodní instituce financovány výhradně členskými státy a také z vlastních příjmů z investic a portfolií aktiv.
V praxi však vidíme, že četné zájmové skupiny věnují Evropské komisi vysoké částky (ve formě grantů nebo dotací), aby na oplátku získaly konkrétní služby.
Například Gatesova nadace darovala v letech 2016 až 2020 Evropské komisi přes 45 milionů eur. Prezenční listiny ukazují, že Bill Gates měl také několik osobních setkání s Ursulou von der Leyen.
https://gatesfoundation.org/about/committed-grants?q=European%20commission - Překročení způsobilosti
4.1. Veřejné zdraví NENÍ odpovědností EU.
Je to národní odpovědnost každé země, která se často řídí doporučeními WHO (alespoň prozatím). WHO je nevládní organizace a oddělení OSN.
Co jsme však viděli během pandemie Corona? Ursula von der Leyen zavedla opatření omezující svobodu občanů ve všech členských státech, vyjednala všechny smlouvy o očkování a nakoupila 4,3 miliardy vakcín (počet se mezitím zvýšil o několik milionů).
Nejhorší ze všeho je, že EU přišla o 784 miliard eur z „Fondu pro obnovu korony“. Zřejmě nevědí, kam peníze zmizely.
Ursula von der Leyen, Charles Michel a většina v Evropském parlamentu vážně překročili své pravomoci.
4.2. Obrana NENÍ odpovědností EU.
Zatímco EU je odpovědná za vnitřní záležitosti, vnitřní obrana zůstává v národní kompetenci zemí, které mohou nanejvýš přijímat společná rozhodnutí o bezpečnosti a obraně v rámci Evropské unie (nikoli však o otázkách obrany mimo zónu EU). Pokud by skutečně došlo k ohrožení zóny EU zvenčí, spadala by do kompetence NATO. Ne EU.
Ale… co jsme viděli v praxi? Ursula von der Leyen, Charles Michel a jeho většina v Evropském parlamentu zaplatili několik miliard údajné pomoci na účet nečlenské země EU (Ukrajina). V rámci EU navíc nehrozilo žádné ohrožení, a to ani ze strany Ukrajiny, ani ze země označené jako agresor.
Dary EU Ukrajině navíc žádným způsobem neprospěly EU jako jednotce ani jednotlivým členským státům. Naopak. EU se mnoha po sobě jdoucími ekonomickými a finančními sankcemi proti Rusku (a později i proti Bělorusku) řízla do masa a způsobila značné škody obyvatelstvu EU (vzpomeňte si na prudce rostoucí ceny, vysokou inflaci, překážky na trhu… ). Totéž platí pro současné dary Evropské komise Izraeli (a co mnozí nevědí, také Hamásu). Válka Izraele proti Palestině není záležitostí EU. Ona za to nemůže. - Ursula von der Leyen, Charles Michel a jeho většina v Evropském parlamentu neustále překračují své pravomoci a dopouštějí se závažných porušení jurisdikce.
- Rozvojová spolupráce nespadá do oblasti odpovědnosti EU. Tato oblast spadá pod jurisdikci OSN a několika dalších nevládních organizací, jako je UNICEF a UNESCO…
- Zásahy a dary EU, zejména od Ursuly von der Leyenové a Charlese Michela zemím mimo EU, jsou rovněž vážným překročením pravomocí.
- Vzdělávání, sexuální výchova dětí, práva dětí a rovnost pohlaví NEJSOU odpovědností EU. Co vidíme v praxi? Ursula von der Leyen uvaluje sankce na země – jako je Maďarsko – které se neúčastní „probuzeného“ šílenství a chtějí přijmout zákon o sexuální výchově pro děti v souladu s pokyny EU. Ursula von der Leyen a Charles Michel opět překračují své pravomoci a dopouštějí se zneužití pravomoci.
- Základní práva a svobody a další základní práva občanů NESPADÁ do kompetence EU v oblasti vnitřních záležitostí. https://commission.europa.eu/topics/home-affairs_nl. Jediným myslitelným důvodem, proč může Evropská komise stále vydávat pravidla, která platí pro všechny členské státy, je to, že tyto členské státy postoupily svou národní jurisdikci (a tedy i svou suverenitu) EU, což zase porušuje ústavu, která upravuje suverenitu vnímanou jako nejvyšší dobro. V tomto případě by naši národní politici měli nést odpovědnost, protože jsou to oni, kdo (také) překračuje své pravomoci. Nemají pravomoc činit taková rozhodnutí jménem lidí, které zastupují a kteří je demokraticky zvolili.
- Kdo ovládá nadnárodní instituce?
Nikdo. Neexistuje zde demokratická kontrola ze strany obyvatelstva, pro které jsou nadnárodní instituce daleko.
Neexistuje žádný nezávislý nadnárodní orgán, který by monitoroval a ověřoval práci a dodržování jurisdikčních hranic.
To je přesně ten problém!
V zásadě by jednotlivé členské státy měly sledovat práci a meze kompetencí nadnárodních institucí, ale nečiní to. Nechají prostě všechno, aby se stalo, a přiklonili se před Evropskou komisí, která má za každými dveřmi účinný klacek: Kdo dodrží pravidla, dostane odměnu v podobě několika set milionů dotací z EU a potřebných půjček od ECB (protože každý země EU jsou prakticky v úpadku, s výjimkou Německa a Francie); Kdo pravidla nedodrží, bude potrestán vysokými pokutami.
Závěr: Systém je prohnilý až do morku kostí, a to jak na úrovni národních členských států, které se vším ladí, tak na evropské úrovni.
EU již není hospodářským společenstvím, jak bylo původně zamýšleno, ale dlouhodobě zasahuje do nejrůznějších záležitostí, které podle jejích zakládajících a novelizovaných stanov nespadají do její působnosti. A co je horší, používá fondy EU k účelům, které nespadají do její kompetence a které znevýhodňují celou populaci EU, bez jakéhokoli zapojení těchto občanů.
EU nezastupuje zájmy obyvatel EU, ale jde svým vlastním směrem, který pouze slouží jiným zájmům a projevuje vážné pohrdání vlastním lidem.
Od národní politiky nic neočekáváme. Všichni jsou ve stejné posteli.
Dokud bude obyvatelstvo EU letargické, nic se nezmění. EU má 460 milionů obyvatel, kteří by společně mohli udělat vše, aby tuto podívanou zastavili. Než bude příliš pozdě…
