Orly Noy: Naše lidskost je testována

Pokud jde o útok na Gazu, izraelská politika je v současnosti více o škodách než o přesnosti.

Žijeme v pekelné realitě poháněné touhou po pomstě a projevující se válečnými zločiny. Cílem Izraele není zasáhnout vojenské cíle nebo teroristickou infrastrukturu. Jde o setkání s více než dvěma miliony lidí – jejich dětmi, jejich starými lidmi. Rozsah katastrofy, která nás čeká, lze jen stěží změřit.

V posledních dnech v Izraeli hlasy jinak rozumných lidí – lidí spojených s humanistickými hodnotami a lidskými právy – vyjádřily tuto touhu po pomstě. Ospravedlnili vyhlazení Gazy pod bezpečnostní nebo dokonce humanitární záminkou. Slyšel jsem, jak ostatní přejímají rétoriku pravicových extremistů, kteří trvají na tom, že každý Gazan je krvežíznivý antisemita, který podporuje zvěrstva spáchaná o víkendu Hamasem.

Ale je to právě naše lidskost, která je testována. Každý obrázek a každý výrok z pekla v jižním Izraeli, každá zoufalá a srdcervoucí prosba těch, kteří stále hledají své milované, každá nová zpráva o rostoucím počtu obětí – to vše hrozí, že vytáhne koberec zpod nás a voláme po pomstě.

Zločinný útok Hamasu naplnil mnoho Izraelců existenčním strachem, jaký jsme nikdy předtím nezažili – alespoň ne v této generaci. Nyní hrozí, že strach, hněv, nenávist a bolest způsobí zkázu nejen v Gaze, ale také v nás jako jednotlivcích a jako společnosti.

Morálka není nikdy výsadou, luxusem, doplňkem, který si můžeme obléct, když se nám to hodí, nebo sundat, když se nám to hodí méně. Morálka není luxus, který si nemůžeme dovolit během katastrofy.

Trvání na morálce je trvání na kontextu, bez něhož toto hrozné násilí ztrácí smysl a je redukováno na „lidská zvířata, která nás chtějí bezdůvodně zničit“. Trvání na morálce a kontextu neznamená ospravedlňování trestného činu. Naopak jde o to zajistit, aby naše chápání reality zahrnovalo všechny faktory, které k ní přispívají, abychom ji mohli efektivněji měnit.

Jestliže zločiny Hamásu ospravedlňují nezmírněné zničení prostřednictvím kolektivního potrestání lidu Gazy, jakou morálku můžeme tvrdit, že odsuzujeme Hamás, zvláště s ohledem na škody, které tam Izrael za ta léta způsobil? Jestliže zvolení Hamasu v Gaze před všemi těmi lety ospravedlňuje vyhlazování obyvatelstva, jak by měla být izraelská veřejnost potrestána za zvolení fašistických vůdců a válečných zločinců, kteří běžně způsobují ničení a smrt Palestincům?

Náš závazek k zásadám morálky a lidských práv nemůže záviset na našich subjektivních pocitech. Jde o nakreslení červených čar, které se nesmí překračovat ani v době války. Neexistuje žádný hněv, který by ospravedlnil válečné zločiny.

Potřeba ustoupit a lpět na izraelském tribalismu je pochopitelná. Ale ne na úkor naší politické komunity. Židovsko-arabské solidarity, kterou jsme v této zemi dokázali vybudovat, je těžké dosáhnout. Je malá a křehká a čeká ji hrozná zkouška. Nesmíme selhat.

Žádný civilista není tzv. „vedlejší škoda“. Válečné zločiny jsou ohavností, kterou nelze nikdy ospravedlnit. Nezbývá než doufat, že jednoho dne, až se toxický prach usadí, se na sebe takzvaný „lidskoprávní“ tábor bude moci podívat do zrcadla.