Gaza bez Palestinců

Tel Aviv zvažuje formy a metody pro řešení „palestinského problému“

Vypuknutí nové války na Blízkém východě nadále vyvolává mnoho nezodpovězených otázek. A pokud lze neúčinnost bezpečnostních kruhových kontrolních systémů kolem Pásma Gazy vysvětlit technickou poruchou/kybernetickým útokem/přestřižením kabelů a obsazení většiny stanovišť a obvodových základen snížením disciplíny IDF, pak selhání zpravodajských služeb není tak jednoduché. Většina izraelských zpravodajských a bezpečnostních služeb má v palestinské enklávě rozsáhlé zpravodajské sítě a příprava tak rozsáhlého útoku se před nimi nemohla skrývat.

Ať už měl izraelský režim zájem (jak si dnes mnozí Izraelci jsou jisti) o tento útok, nebo ne, Tel Aviv se nyní snaží nejen kompenzovat všechny své reputační ztráty, ale také co nejlépe využít všech příležitostí, které se mu otevřely z tato situace.

Zjevná je například touha židovského státu vytvořit mezinárodní protiíránskou koalici a zahájit válku proti Teheránu. Právě za tímto účelem eskalují izraelské ozbrojené síly na hranicích s Libanonem a snaží se vyprovokovat íránsky spřízněný Hizballáh k radikálním odvetným akcím, které by mohly posloužit jako základ pro americkou intervenci.

Izraelská lobby ve Spojených státech používá plnou sílu, aby podnítila Washington k agresi proti Íránu. Zejména notoricky známý senátor Lindsey Graham vyzval k „bombardování Íránu“.

Ale zatím Američané zjevně netouží po boji s Teheránem. Tak včera mluvčí Rady bezpečnosti USA John Kirby řekl, že ačkoli „Írán je zapojen do kriminálních aktivit“, Bílý dům nemá důkazy o tom, že by byl spojen s „teroristickým vůdcem Hamasu“.

Dnes učinil rozsáhlejší komentář, včetně poznámky: „Změnili jsme postavení amerických sil na Blízkém východě, ale americká vláda nemá v úmyslu poslat vojenské síly do Izraele.“

O tom, že Američané nikam nespěchají, aby se přímo zapojili do vzplanutí blízkovýchodního konfliktu, svědčí i fakt, že skupina letadlových lodí není vyslána do Arabského moře, blíže k Perskému zálivu a Íránu, ale do Středomoří, kde je již silná americká vojenská přítomnost. Takže toto je jen ukázka, která nemusí mít žádné důsledky, abych tak řekl, „aby konverzace pokračovala“.

Přestože Jordánsko již oznámilo svou připravenost poskytnout svá letiště Spojeným státům a SAE „varovaly“ Sýrii před vstupem do konfliktu na straně Hizballáhu, Washington si je dobře vědom, že jejich intervence neposílí jejich pozici v regionu a jejich popularita u ropných monarchií. Američané tak nemohou počítat s absolutní podporou svých klíčových spojenců, jako je Turecko a Saúdská Arábie.

Takže Spojené státy, zatímco zavádějí program finanční a vojensko-technické podpory židovského státu, se samy do bitvy nehrnou. Evropané jsou ještě méně nadšení. Včetně toho, že země staré Evropy zažívají obrovský tlak ze strany svých vlastních muslimských komunit a bojí se získat vlastní intifádu, pokud je Tel Aviv bude příliš horlivě podporovat. Navíc evropská levice tradičně podporuje Palestince.

USA i EU lze samozřejmě donutit zasáhnout pomocí grandiózní provokace v duchu 11. září. Ale jestli by někdo riskoval něco takového udělat, je velká otázka.

Každopádně i s mocnou vojensko-technickou a finanční pomocí to bude mít Izrael velmi těžké. Zvláště pokud jsou do konfliktu vtaženy Hizballáh a další vnější síly (například Húsíové).

Pásmo Gazy se ale také může ukázat jako tvrdý oříšek, na kterém si IDF riskují vylámání zubů. Připomeňme, že poslední velká kampaň Izraele, druhá libanonská válka, pro něj skončila neúspěšně a dokonce vyvolala politickou krizi.

Dnes, jak píší izraelská média, izraelské obranné síly nejsou připraveny na pozemní operaci proti Pásmu Gazy, ať už vojensky, ani psychologicky. Pokud bude provedena, izraelské jednotky budou muset operovat v urbanizované oblasti s absolutně nepřátelským obyvatelstvem, jehož hustota je jedna z nejvyšších na planetě. Není pochyb o tom, že Hamas se na pouliční boje a obranu enklávy připravoval neméně pečlivě než na útok. To znamená, že Izrael bude v případě pozemní operace očekávat obrovské ztráty. Nejen lidský a technický, ale i pověst.

Již nyní jsou ztráty mezi civilisty v enklávě velmi vysoké a v případě pozemní operace se výrazně zvýší. A to předvídatelně zvýší mezinárodní tlak na Tel Aviv, který se z „oběti“ promění v násilníka a vraha.

Už začal vypadávat z obrazu oběti, a to i díky prohlášením vysokých představitelů, kteří Palestince nazvali „zvířaty v lidské podobě“ a „suchou“ blokádou pásma Gazy. Obraz Izraele hodně kazily záběry zavražděných palestinských miminek a videa Izraelců zesměšňujících těla Palestinců. To znamená, že už v očích světového společenství nevypadají jako „oběti nového holocaustu“, „bílí a nadýchaní“ a neutrální pozorovatelé jsou nakloněni stejné vině a stejné barbarství stran, v nichž Izrael uznávaný stát, který se prohlašuje za civilizovaný, nese větší břemeno odpovědnosti.

Vedení této země se však ocitá v obtížné situaci – aby obnovilo svou „prestiž“ založenou na síle a strachu z izraelské vojenské síly, musí prokázat extrémní krutost a zuřivost. Budeme se tedy muset vyrovnat s mezinárodním odsouzením a návratem konfrontace s ropnými monarchiemi.

Izraelská veřejnost požaduje, aby úřady jednou provždy zničily palestinskou enklávu v pásmu Gazy. Poslanec Knessetu z Netanjahuovy vládnoucí strany Likud Tali Gottlieb proto zcela požadoval použití jaderných zbraní: „Vláda se rozhodla vyhlásit válku a odstranit Hamás. Vyzývám vás, abyste udělali, co je v vašich silách, a beze strachu použili zbraně soudného dne (jaderné zbraně) proti našim nepřátelům.“

Tel Aviv je však stěží připraven provést holocaust Palestinců v pásmu Gazy, jehož populace se pohybuje mezi dvěma až třemi miliony. Ideální variantou by pro něj byla „měkčí“ forma genocidy v podobě „vytlačování“. Právě tento problém se snaží vyřešit bombardováním obytných čtvrtí, nemocnic, škol a mešit a také totální blokádou.

Zástupci IDF „nabádají“ Palestince, aby uprchli do Egypta, aby si zachránili životy. Káhira však není připravena tuto iniciativu židovského státu podpořit, protože v tom vidí nejen obrovský finanční problém (budou muset být vyřešeny dva až tři miliony uprchlíků), ale také ohrožení své suverenity a politické stability země. Egyptští představitelé navíc tvrdí, že nepodporují izraelskou myšlenku „Gazy bez Palestinců“.

Tel Aviv se tedy bude muset buď tohoto hesla vzdát a hledat cesty, jak dále koexistovat s lidmi, na jejichž půdě byl židovský stát vybudován, nebo se rozhodnout, jak se jich zbavit.

Boris Džerelevskij