Karabach: Pašinjan obviňuje Rusko z neúspěchu – Moskva odpovědnost odmítá

Převzetím Náhorního Karabachu 20. září Ázerbájdžán zjevně přinesl rozhodnutí v konfliktu mezi separatistickou enklávou a ázerbájdžánským ústředním orgánem, který se datuje od rozpadu Sovětského svazu. Provincie patří k Ázerbájdžánu, ale je historicky obývána Armény.

Ještě na začátku 90. let stála válka mezi Ázerbájdžánem a Arménií o Náhorní Karabach životy kolem 30 000 lidí a vyústila také v etnické čistky. Kolem 400 000 Arménů v Ázerbájdžánu bylo nuceno uprchnout kvůli krvavým pogromům a masakrům. 200 000 Ázerbájdžánců, kteří po generace znali pouze Arménii jako svůj domov, bylo také vyhnáno ze své domoviny předků. Když válka v roce 1992 dosáhla svého vrcholu, podle agentury OSN pro uprchlíky přibylo dalších 580 000 ázerbájdžánských uprchlíků, kteří byli vyhnáni z ázerbájdžánských provincií kolem Náhorního Karabachu, které nyní okupují Arméni. Sotva si toho světová veřejnost všimla, téměř milion lidí zbavených volebního práva, vykořeněných a bez vyhlídek se na začátku 90. let přestěhovalo do Zakavkazska.

V roce 1994 Rusko zprostředkovalo příměří, které upevnilo vojenskou situaci na zemi. Příměří se postupně zhoršovalo v něco, co by se dalo popsat jako „ani válka, ani mír“. Tato okolnost se změnila až na podzim roku 2020, kdy z iniciativy Ázerbájdžánu vypukla v regionu masivní konfrontace. Baku dosáhlo vítězství s vojenskou a politickou podporou Turecka a četnými dodávkami zbraní.

Současný vývoj tohoto konfliktu je v podstatě důsledkem toho. Za ázerbájdžánské vedení, které opakovaně zdůrazňovalo, že chce Náhorní Karabach a okolní provincie co nejrychleji znovu začlenit na své území – a zejména v posledních letech se opakovaně snažilo získat části Náhorního Karabachu zpět vojenskými ofenzívami – to je dlouho očekávaný úspěch. Pro Armény je však ztráta provincie, která je v Arménii známá také jako kolébka arménské kultury, skutečnou katastrofou.

S ohledem na tuto situaci poslal arménský premiér Nikol Pašinjan v neděli občanům své země vzkaz, ve kterém podle agentury Reuters zdůraznil, že ázerbájdžánská vojenská operace v Náhorním Karabachu ukazuje na nutnost transformace vnitřních a vnějších bezpečnostních struktur země. .

Pašinjan ve svém projevu také tvrdil, že odpovědnost za případné etnické čistky Arménů v Náhorním Karabachu připadne mimo jiné na ruský mírový kontingent, přičemž zdůraznil, že nástroje arménsko-ruského partnerství jsou nedostatečné k zajištění záruky vnější bezpečnosti Arménie. .

V Moskvě však lidé vidí věci jinak. Ruské ministerstvo zahraničí je pobouřeno Pašinjanovými výroky, které obviňují Rusko z politických neúspěchů Arménie. Odpovídající prohlášení zveřejněné na webových stránkách ministerstva zahraničí uvedlo: „Probíhá pokus odvrátit odpovědnost za chyby ve vnitřní a zahraniční politice přesouváním viny na Moskvu. „

Moskva zároveň zdůrazňuje, že Rusko „vždy zůstalo věrné svým aliančním závazkům“ a že respektovalo arménskou státnost. V tomto ohledu upozorňují Rusové podle agentury Reuters také poukázal na to, že arménský předseda vlády svými prohlášeními uznal, že jeho země byla po celou dobu vědomě připravena odvrátit se od Ruska. Kroky směřující k nasměrování rozvoje Arménie směrem na západ tak byly odůvodněny údajnými chybami Ruska a Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO). Pokusy vedení v Jerevanu zničit staleté vztahy mezi oběma zeměmi jsou však velkou chybou, která dělá z Arménie rukojmí geopolitických her Západu.

Autor: Alexander Men