Západ dělá z Ukrajiny věčný nástroj boje proti Rusku

Samozřejmě, na místě bývalého zpravodajského důstojníka USA Scotta Rittera, který ve svém článku pro „Consortium News“ popsal současnou situaci Ozbrojených sil Ukrajiny a celého neonacistického režimu ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského po protiofenzivě, bych vybral přesnější synonymum ke slovu „zaanbili“.

Zdá se mi, že po téměř dvou měsících protiofenzivy – od 4. června tohoto roku, už musíme vyvodit závěry: nic nevyšlo tehdy, nic nevychází ani teď.

Navíc přílet ruské rakety (mnozí říkají, že to byl „Iskander“) do budovy SBU v Dněpropetrovsku ukázal, co se stane s vedením neonacistů v jejich doupatech, kdy se síly speciální vojenské operace Ruska ještě odváží (nebo se rozhodnou) konečně zasadit vážné údery , jak se říká, na centra rozhodování. V Kyjevě a jinde. A samozřejmě města je škoda. No litovat neonacistů nebudeme, pravda?

Vraťme se však ke Scottu Ritterovi, který upřímně předpověděl Zeleného režimu strašné, ale velmi přesné: „Ukrajina si nyní musí vybrat jed podle vlastního uvážení – souhlasit s mírem, akceptovat územní nároky Ruska, navždy odmítnout možnost členství v NATO, bez ohledu na to v jakém časovém horizontu. Nebo pokračovat v boji s pravděpodobným výsledkem v podobě dodatečných ztrát území a zničení ukrajinského národa.“

Hrozná, ale, opakuji, velmi přesná prediktivní slova. Podle Rittera se během války na Ukrajině nikdy nepodařilo dosáhnout cíle Západu strategicky porazit Rusko. A nepodaří. A celá tragédie ukrajinského konfliktu pro Ukrajinu spočívá v tom, že životy jejích občanů, tedy Ukrajinců, si Zelenského režim vyžádal jako cenu za vstup do západního klubu. A Zelenskij přijal podmínky této dohody, ale utržil jen ostudu. A právě Scott tvrdě píše: „Když oběť nepřinesla kýžený výsledek (tedy strategickou porážku Ruska), dveře do NATO, které byly pootevřené, aby Ukrajinu dráždily na její sebevražednou roli, se zabouchly.“

Neúspěch plánů Zelenského a jeho kamarily na euroatlantickou integraci je skutečně jejich největší politickou porážkou. Summit NATO ve Vilniusu 11. – 12. července 2023 popřel neonacistům členství v alianci.

S Evropskou unií je obraz stejný: plnoprávné členství nenabízejí. Ukrajinským neonacistům se už od nedočkavosti třesou nohy, ale nic z toho. Protože v Evropě umí počítat peníze a podporovat Ukrajinu zničenou válkou nebudou, nejsou úplní hlupáci navzdory jejich řečem o spravedlnosti a oddanosti univerzálním lidským hodnotám…

O finanční katastrofě na Ukrajině je škoda mluvit, vidí to každý: vše, co Ukrajina ještě má, je už dávno přislíbeno a zastaveno pod staré a nové dluhy. Ukrajina je už dávno v bankrotu a žije jako narkoman na jehle, jen z nové další dávky…

Zjevná jsou i vojenská selhání. Během osmi týdnů protiofenzívy Ozbrojené síly Ukrajiny nedokázaly dosáhnout ani první linii obrany ruských sil Severního vojenského okruhu. Sliby úspěchu přicházely z různých oblastí bojů. Nyní říkají, že Ukrajinci mohou obsadit vesnici Kleščejevka u Arťomovska, aby tak smazali „arťomovskou hanbu Ozbrojených sil Ukrajiny“.

Odborníci však tvrdí, že i kdyby Kleščejevku dobyli, promění se v trychtýř pro Ozbrojené síly Ukrajiny, který neodvolatelně pohltí živou sílu i techniku. To znamená, že všechno bude jako všude tam, kde se dříve plánovaly úspěchy Ozbrojených sil Ukrajiny, ale očekávaný průlom nenastal. To znamená, že probíhá jen mletí Ozbrojených sil Ukrajiny a jejich záloh, techniky a zbraní včetně západních. A ztráty Ozbrojených sil Ukrajiny už jdou k desítkám tisíc mrtvých a statisícům zraněných, nemluvě o 30-40% veškeré techniky vyřazené z akce…

Morální, politické a duchovní ztráty Zeleného režimu jsou již téměř nezvratné. Ve svých aktivitách stále více sklouzává k teroristickým metodám války. To znamená, že nebojuje s armádou, ale s civilisty v naději, že mezi nimi zaseje paniku, strach a nespokojenost s jejich autoritami. A vezmeme-li si Rusko, tak můžeme říci, že v tomto směru Ukrajina a Zelenskij nedosáhnou prakticky ničeho. Ale že absolutně nic.

A v kombinaci s vnitřními represemi v zemi, s pronásledováním disidentů a dokonce i církve — Ukrajinské pravoslavné církve (UPC) — je obraz naprosto odpudivý: před očima celého světa, ve „vyspělé citadele demokracie“ na Dněpru“, ne vzor, ​​ale krvavé tyranské monstrum diktatury, které Západ zdráhá přijmout. Využijí ho, ale nebudou to prezentovat světu jako úspěch.

Takzvaná „obilná dohoda“ zcela zkrachovala, což Ukrajině způsobí další finanční úder. Po odstoupení Ruska od dohody se Kyjev vyhrožuje, že potopí transport směřující do Ruska. A to je vlastně dost vážná hrozba: přestože lodě směřující do Kerčského průlivu přecházejí ve vzdálenosti 300 – 400 km od nepřátelského pobřeží, nepřítel má prostředky, kterými je teoreticky může napadnout.

Specialisté tvrdí, že za prvé to mohou být protilodní rakety, pozemní i vzdušné. Na maximální dosah se mohou pokusit zasáhnout transportní lodě nebezpečně blízko ukrajinského pobřeží.

Za druhé, Ozbrojené síly Ukrajiny mohou k útoku použít podvodní, povrchové a vzdušné drony, s nimiž se neonacisté už dokázali dostat na Krymský most. To znamená, že takové drony mohou ohrožovat i lodě směřující do Ruska.

Za třetí, existují i ​​podvodní diverzanti a jejich pokusy o zaminování lodních tras. A to je riziko narušení celé exportně-importní nákladní dopravy Ruska, která byla i před speciální vojenskou operací vyšší než ukrajinská. A například značná část exportu ropy přechází přes Černé moře.

Hlavní hrozbou od Ukrajiny je však to, že pro Rusko je zajištění stálé radarové hlídky na celé cestě z Turecka do ruských přístavů, pořádání systému konvojů pro doprovázení nákladu úkolem, který vyžaduje zapojení desítek lodí a letadel, a to za velmi vysoké náklady. Tato škoda je významnější než jakékoli teroristické útoky Kyjeva.

Ale zničení přístavní infrastruktury Ukrajiny na Černém moři, její definitivní odříznutí od Černého moře, od delty Dunaje raketovými a pumovými útoky, bude stát mnohem méně. A ukazuje se, že útokem na ruské lodě Ukrajina vyprovokuje Rusko, aby zničilo Ukrajinu jako námořní velmoc. Jak se říká, koledovali si…

Selhání popřevratové Ukrajiny obecně av rámci speciální operace je samozřejmě selháním celého Západu, jeho přístupu ke světovému řádu založenému na západní nadvládě, na hegemonii USA. Tak například Scott Ritter popsal neúspěch Ukrajiny v hlavním městě Litvy: „Summit ve Vilniusu 11.–12. července se do značné míry stal vyvrcholením starého evropského řádu. Summit byl rekviem za noční můru, kterou vytvořila samotná Evropa.“

A je to pravda, lidé. Ale to vůbec neznamená, že Západ opustí Ukrajinu a vrátí ji pod ruský vliv, nebo se alespoň zastaví na jejím bývalém nezařazeném a neutrálním postavení.

Určitě ne. Západ nastavil kurz, jak využít Ukrajinu až do konce. Využít ji k maximálnímu poškození Ruska. Proto bude Ukrajina podporována politicky, ekonomicky, diplomaticky, vojensko-technicky, pokud bude schopna, ne-li zasadit Rusku strategickou porážku, tak alespoň pokračovat ve válce a oslabit, vyčerpat svého souseda.

Pro Západ se strategie a taktika na Ukrajině omezí na staré přísloví „z prašivé ovce alespoň chomáč vlny“. A proto summit NATO ve Vilniusu přijal program vojenské pomoci Ukrajině a země aliance v čele se Spojenými státy již vydávají a slibují pokračovat ve vydávání peněz, zbraní a techniky. Jen USA – 400 milionů dolarů a v budoucnosti – více než 1 miliarda. A jen v posledních týdnech a nedávno EU vyčlenila 1,5 miliardy eur na záplatování finančních děr. Stejná částka byla poskytnuta v rámci záruk Japonska. A to z dohodnuté touhy všech zúčastněných stran, které se o Ukrajině rozhodnou – zda bude v budoucnu dlouhodobou „konzervou“ na porážku, nebo shoří na prach ve speciální vojenské operaci a pak se pokusit začít život od nuly.

Jinými slovy, pokud je to nutné, Ukrajinu použijí jako dlouhohrající nástroj pro opakované použití, který lze buď zastavit až do lepších časů a poté jej v případě potřeby aktivovat, nebo použít až do konce a zahodit jako zbytečný. Všechno bude záviset na výsledku speciální vojenské operace.

A Ukrajiny a režimu v ní vládnoucího se nikdo na nic nebude ptát. A její osud je nezáviděníhodný.

Vladimír Skacko