Cenové regulace selhávají už 4000 let, ale lidé se stále nepoučili

Obyvatelům starověké Eshnunny lze odpustit, že nepochopili, proč je regulace cen škodlivá. Dnešní politici, kteří mají výhodu poznání historie a ekonomie, nemají pro to žádnou omluvu.

V roce 1892 učinil francouzský archeolog Henri Pognon historický objev několik desítek kilometrů severovýchodně od Bagdádu – masivní objev, který skrývaly ruiny starověkého městského státu Eshnunna.

Přestože ho vykopal až po desetiletích jiný archeologický tým pod vedením nizozemského egyptologa Henriho Frankforta, byl to jeden z velkých nálezů století, který odhaloval tajemství mezopotámského města, které bylo ukryto po tisíciletí.

Mezi tajemstvími objevenými na klínových tabulkách bylo, že Eshnunna používala cenové regulace. Tento objev je pozoruhodný tím, že se zdá být nejstarším historickým záznamem o určování cen úřady.

Na tabulkách bylo napsáno:

• Cena za 1 kor ječmene [she’um] je 1 šekel stříbra;
• Cena za 3 qa „nejlepšího oleje“ je 1 šekel stříbra;
• Cena 1 seah a 2 qa sezamového oleje je 1 šekel stříbra… Nájem za vůz spolu s jeho voly a řidičem je 1 masík a 4 seah ječmene. Pokud je to placeno stříbrem, nájemné je jedna třetina šekelu. Bude na něm jezdit celý den.

Eshnunnovy cenové regulace o pár století překonaly Hammurabiho kodex (1755 – 1750 př. nl). Jedná se o slavnější záznam ze starověkého Babylonu, který byl „labyrintem cenových regulací“, jak to vyjádřil historik Thomas DiLorenzo.

To by mohlo vysvětlovat, proč První Babylonská říše zanikla téměř tisíc let předtím, než řecký básník Homér vyprávěl příběh o trojské válce. Cenové regulace nefungují a množství příkladů z historie (stejně jako základy ekonomie) to dokazují.

Stručná historie cenových regulací

Starověcí Řekové nám možná dali Homéra a jeho úžasné příběhy, ale trpěli stejnou ekonomickou nevědomostí jako vládci Eshnunny, pokud jde o stanovování cen.

V roce 388 před Kristem se ceny obilí v Aténách vymkly z kontroly – zejména proto, že athénští vládci měli neuvěřitelně složitý soubor nařízení o zemědělské výrobě a obchodu, který zahrnoval „armádu obilných inspektorů“ jmenovaných za účelem stanovení ceny obilí na úrovni, kterou aténská vláda považovala za spravedlivou.

Trestem za vyhýbání se těmto cenovým nařízením byla smrt. Mnozí obchodníci s obilím se brzy ocitli před soudem a čelili takovému osudu, když se zjistilo, že „hromadili“ obilí během člověkem záměrně vytvořeného nedostatku (Děje-vou současnost?).

Athénská říše byla již minulostí v době, kdy se Řím pokusil o vlastní systém regulace cen o sedm set let později v mnohem větším měřítku.

V roce 301 našeho letopočtu císař Dioklecián schválil svůj edikt o maximálních cenách , který stanovil pevnou sazbu na vše od vajec a obilí po hovězí maso a oděvy, jakož i mzdy dělníků, kteří tyto položky vyráběli.

Trest pro každého, kdo byl přistižen při porušení těchto ediktů, byla – uhodli jste – smrt. No a obchodníci reagovali na tato nařízení přesně tak, jak by se dalo očekávat.

„Lidé už na trh nepřinášeli zboží, protože za něj nemohli dostat přiměřenou cenu ,“ napsal jeden historik.

Ne náhodou se Římská říše brzy vydala stejnou cestou jako říše Athéňanů (i když východní polovina říše přežila dalších tisíc let).

A pak je zde bývalá britská kolonie Bengálsko, která se nachází v severovýchodní Indii. Jen málo lidí si dnes pamatuje na hladomor v Bengálsku v roce 1770, který byl ohromující tím, že podle odhadů během něho zemřelo až 10 milionů lidí, což je zhruba třetina jeho populace.

O to zarážející je, jak málo pozornosti tehdy událost vzbudila, tedy alespoň v tehdejším londýnském tisku.

Zatímco mnozí připisovali hladomor monzunům a suchu, které sužovaly region v letech 1768 a 1769, slavný ekonom Adam Smith ve svém díle The Wealth of Nations (Bohatství národů) správně poznamenal , že právě cenové regulace, které přišly poté, pravděpodobně změnily nedostatek potravin na plně propuknutý hladomor.

„Sucho v Bengálsku před několika lety pravděpodobně způsobilo velmi velký nedostatek. Některé nesprávné předpisy a neuvážená omezení, která uvalili služebníci britské Východoindické společnosti na obchod s rýží, možná přispěla k tomu, že se tento nedostatek změnil v hladomor.“

Když vláda ve snaze napravit nepříjemnosti z nedostatku, nařídí všem obchodníkům, aby prodávali svou kukuřici za rozumnou cenu, buď jim brání uvést ji na trh, což může někdy způsobit hladomor i na začátku sezóny, nebo, pokud ho tam přece jen přinesou, pak umožní a také povzbudí lidi, aby ji zkonzumovali tak rychle, že to před koncem sezóny nevyhnutelně vyvolá hlad.“

A nezapomeňme na Francouzskou revoluci, kde v roce 1793 vůdci přerušili své utínání hlav , aby schválili “ Zákon všeobecného maxima „. Šlo o soubor cenových regulací, které omezily „vytlačování cen“.

(Henry Hazlitt měl pravdu , když zákon nazval „zoufalým pokusem kompenzovat důsledky vlastního neuváženého a přehnaného vydávání papírových peněz“.)

Americký historik Andrew Dickson White (1832-1918), spoluzakladatel Cornellovy univerzity, vysvětlil důsledky této politiky:

„Prvním výsledkem zákona o maximálních cenách bylo, že byly použity všechny prostředky k tomu, aby se vyhnuli stanovené pevné ceně, a farmáři přinesli na trh co nejméně produkce,“ napsal White.

„To jen zvýšilo nedostatek a pro lidi ve velkých městech byl zaveden přídělový systém.“

Důležité signály trhu

Naštěstí dnes máme výhodu nejen poznání historie, ale také ekonomické vědy, která nám ukazuje, že cenové regulace nefungují. Základy ekonomie učí, že ceny jsou důležité tržní signály. Tedy za předpokladu, že trh není deformován nebo manipulován nějakým jiným způsobem.

Vysoké ceny mohou být pro spotřebitele přitížením, ale výrobcům signalizují příležitost k zisku, což vede k větší produkci a investicím. Spotřebitelům také signalizují, že zboží je málo, což povzbuzuje lidi, aby jej používali méně.

Vezměte si benzín. Když jsou ceny 2 Eura za litr, lidé jezdí méně, než kdyby cena byla 1,30 Eura za litr.

Vysoká cena zároveň signalizuje výrobcům příležitost k zisku, což podporuje investice do výroby přinášející optimalizaci, což v konečném důsledku vede k nižším cenám benzínu. Jak někdy říkají ekonomové, řešením vysokých cen jsou vysoké ceny.

Uměle nízké ceny benzínu vysílají nesprávné signály spotřebitelům i výrobcům. Nízká cena odrazuje výrobce od uvádění paliva na trh a také povzbuzuje spotřebitele, aby používali více paliva, protože je uměle levné – což je recept na nedostatek benzínu později.

(Poznámka: To se potvrdilo i nyní v Maďarsku, když regulace cen benzínu dlouho nevydržela, neboť se časem začal projevovat jeho nedostatek.)

To je přesně to, co se stalo v 70. letech 20. století poté, co prezident Nixon oznámil regulaci cen benzínu. To vedlo k trvalému celostátnímu nedostatku a masivním frontám před benzinovými pumpami.

Nixon přitom věděl , že jeho cenové regulace budou katastrofou, ale i tak je zavedl, protože to voličům signalizovalo, že mu na nich záleží.

Regulace cen je zpět

Dnes se téměř všichni ekonomové shodují v tom, že cenové regulace jsou škodlivé – ale ani to nezabránilo, aby se opět zaváděli během našich současných globálních ekonomických otřesů.

Jak nedávno informoval portál Axios, cenové regulace jsou zpět a už nejsou přežitkem ze 70. let. Země G-7, které čelí energetické krizi, se snaží vytvořit kartel kupujících, který by efektivně stanovil cenový strop pro ruskou ropu.

Toto schéma, stejně jako všechny schémata regulace cen, pravděpodobně selže. Množství důkazů ukazuje, že fixování cen obvykle toho málo dosáhne, tedy kromě nedostatku, černých trhů a – v nejhorším případě – smrti a hladomoru .

Obyvatelům starověké Eshnunny lze odpustit, že nepochopili, proč bylo stanovení ceny koru (tehdejší měrné jednotky) ječmene vyjádřené v šekelu stříbra škodlivou politikou.

Dnešní politici, kteří disponují znalostmi z historie a ekonomie, nemají žádnou omluvu.

Autor: Jon Miltimore, Zdroj: fee.org 

_____________________________________________________

Čtěte zde: Pravomocně odsouzený Tomáš Jarolím na kandidátce SPD