Miloslav Samek: Vynikající hudební skladatel a pedagog

Studenti, jednou o něm mnohé uslyšíte… To nám říkala Milena Nováčková, prof. Čj a literatury z kutnohorského gymnázia, když jsme v roce 1953 nastoupili po školské reformě již na jedenáctiletou střední školu. A byla to pravda.

Měla totiž na mysli svého vynikajícího žáka Jana Bůžka (n. 16.2.1927, Kutná Hora), pozdějšího hudebního skladatele a pedagoga.

Jan Bůžek vystudoval Pedagogickou i Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, u prof. Jaroslava Řídkého studoval skladbu soukromě a dokončil ji potom na AMU u národního umělce Emila Hlobila. V roce 1972 se na Karlově univerzitě stal doktorem filozofie (PhDr.).

Poněvadž pocházím z těchto míst, dobře vím, že už za studií dirigoval Kutnohorskou filharmonii, která měla v té době coby amatérské uskupení v povědomí posluchačů dobrý zvuk, jakož i Pěvecké sdružení kutnohorských učitelů, ve kterém byl sbormistrem.

Jan Bůžek pak přesídlil do Teplic, kde působil na Pedagogické škole, později se stal odborným asistentem na Katedře hudební výchovy PedF v Ústí nad Labem. Zároveň přednášel hudební teorii a dějiny hudby na Konzervatoři v Teplicích, kde se stal zástupcem ředitele. Byl jmenován čestným členem Společnosti Leoše Janáčka v Curychu a SPS Janáček v Jablonci n.N. Za kompoziční činnost mu byla v roce 1965 udělena Cena města Teplic.

Jeho tvorba obsahovala stovky sborů a písní. Jednalo se o sbory dětské, ženské, mužské, smíšené, písně s klavírem, ale i vokálně – instrumentální skladby. Ve své tvorbě navázal na tradici českých i světových klasiků se snahou o srozumitelný hudební jazyk. Z dětských sborů vybírám 15 sborečků na slova J. V. Sládka (tříhlasé písně s flétnou), ze ženských sborů jsou pozoruhodné Obrázky ze Staré Číny na text B. Mathesia, známé je Září z básnické sbírky K. Tomana (mužský sbor) a cyklus J. Seiferta Šel malíř chudě do světa v podobě smíšeného sboru. Z Písní s klavírem mám na mysli Vzpomínky, věnované památce K. Čapka na text O. Scheinpflugové.

Zcela záměrně jsem si na závěr ponechal cyklus sborů na slova J. Ortena s názvem Rodnému městu, jenž skladatel věnoval právě Pěveckému sdružení z Kutné Hory. Mohu se k této obsáhlé skladbě vyjádřit jako tehdejší aktivní barytonový zpěvák, neboť jsem byl členem Učitelského smíšeného pěveckého sboru v Kutné Hoře v období let 1964 – 1977 a zmíněný titul byl v repertoáru běžně zařazován. V té době byl sbormistrem učitel a osvětový pracovník Josef Procházka z Kostelce nad Černými Lesy, člen a tenorový sólista PSPU. Jinak také vedl smíšený sbor Lumír z téhož města, který pravidelně koncertoval v odborářské zotavovně v Jevanech.

Ale musím se nutně vrátit ke zmíněné skladbě. Jan Bůžek využil celkem pět částí sbírky J. Ortena Mé město, a to Nebeský trubač, Vlašský dvůr, Kamenná kašna, Boží muka a Socha. Skladatel sofistikovaným, vysoce emotivním a uměleckým způsobem hudebně vyjádřil obsah básnického textu tak, aby vše spolu dohromady dokonale zapadalo.

V části Nebeský trubač posluchači určitě poznali hudbu v chrámě, v tomto případě v chrámě sv. P. Barbory. Část Vlašský dvůr podle vokálního projevu připomene zcela jasně Královský palác s Královskou mincovnou. Kamenná kašna coby gotická památka, sloužící jako zásobárna pitné vody, byla, mám zato, docela výmluvnou částí a díl Boží muka připomíná morovou epidemii, již symbolizuje Morový sloup z 18.stol., postavený sochařem F. Baugutem. K poslednímu dílu s názvem Socha se pochlubím úvodním veršem, který si zhruba po padesáti letech ještě pamatuji:“Plášť ze vzdoru, plášť z kamene a čelo, čelo vzpřímené, kdo zkusí na ně hrát? Ty tvrdý, rozkročený k boji, hleď, čeleď země zas se rojí, jde svého Boha zapírat! (Pomník K.H.Borovského pár kroků od Vlašského dvora).

Kdykoliv a kdekoliv jsme s kutnohorským sborem cyklus uváděli (a to i na koncertním turné v bývalé NDR), nás posluchači z jeviště nikdy nechtěli pustit a odměnili náš výkon vždy neutuchajícím potleskem.

Za to všechno patří mimořádné poděkování PhDr. Janu Bůžkovi (in memoriam), který svou hudební invencí vytvořil dokonalé dílo, a to jak svým náročným obsahem, tak i poselstvím, které nemá v hudební literatuře obdoby.

Umělec zemřel 3.prosince 2005 v  Teplicích ve věku 78 let.

Miloslav Samek