Jak by vypadala válka s Ruskem

Jestli bylo někdy kritické diplomatické vyjednávání od počátku odsouzeno k záhubě, pak jsou to americko-ruské rozhovory o Ukrajině a ruských bezpečnostních zárukách, kdy se obě strany nemohou dohodnout ani na programu.

Z ruského pohledu je situace jasná: „Ruská strana sem [do Ženevy] přijela s jasným stanoviskem, které obsahuje řadu prvků, které jsou podle mě srozumitelné a byly formulovány tak jasně – včetně vysoké úroveň – že odchýlit se od našich přístupů prostě není možné“, řekl novinářům náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov po večeři před nedělním setkáním na pozvání náměstkyně americké ministryně zahraničí Wendy Shermanové, která vede americkou delegaci. Rjabkov odkazoval na požadavky ruského prezidenta Vladimíra Putina adresované americkému prezidentovi Joeu Bidenovi z počátku prosince ohledně ruských bezpečnostních záruk, které pak Moskva rozpracovala ve formě dvou návrhů smluv, rusko-americké bezpečnostní smlouvy. NATO: To by Ukrajině znemožnilo vstup do NATO a zabránilo jakémukoli rozšiřování transatlantické vojenské aliance směrem na východ.

Rjabkov tehdy lakonicky podotkl, že Spojené státy by se měly navrhovanými návrhy okamžitě začít zabývat, aby na schůzce obou stran našly konečné řešení. Teď, když schůzka začíná v pondělí, nevypadá to, že by USA něco takového udělaly. „Rozhovory budou obtížné,“ řekl Rjabkov novinářům po společné večeři. „Nemůžeš být snadný. Budete jednat obchodně. Myslím, že zítra nebudeme ztrácet čas.“

Na otázku, zda je Rusko připraveno na kompromis, Rjabkov stručně odpověděl: „Američané by se měli připravit na kompromis.“ Zdá se, že jediné, co jsou USA připraveny udělat, je připomenout Rusku takzvané „vážné důsledky.“ , pokud by Rusko napadlo Ukrajinu, kterého se USA a NATO obávají vzhledem k rozsahu  nedávných ruských vojenských cvičení v regionu, kterých se účastnily desítky tisíc vojáků. Biden tuto hrozbu Putinovi několikrát řekl, včetně telefonátu, který Putin inicioval minulý týden, aby se připravil na nadcházející rozhovory. Ale v předvečer setkání Rjabkov-Shermanová, americký ministr zahraničí Tony Blinken pouze zopakoval hrozby, uvádějící to že Rusko by čelilo „masivním následkům“, kdyby napadlo Ukrajinu. „Je jasné, že jsme mu nabídli dvě cesty vpřed,“ řekl Blinken v narážce na Putina. „Jedna cesta je přes diplomacii a dialog, druhá je přes odstrašování a masivní důsledky pro Rusko, pokud obnoví svou agresi proti Ukrajině. A tento týden vyzkoušíme, jakou cestou se chce prezident Putin vydat.“

Lekce historie

Zdá se, že  Biden i Blinken jsou hluší, němí a slepí, pokud jde o porozumění Rusku. Rjabkov narážel na skutečnost, kterou už Rusové dali jasně najevo – pokud jde o legitimní zájmy národní bezpečnosti Ruska, nebudou žádné kompromisy. A pokud USA nedokážou pochopit, jak je kumulace vojenské síly ve vojenské alianci, kterou Rusko považuje za jedinečnou, existenční hrozbu pro bezpečnost svých členů, vnímána Ruskem jako ohrožující, pak ani nemohou pochopit, jak události z 22. Rok 1941 formoval dnešní ruskou psychiku, proč Rusko už nikdy nedovolí, aby se taková situace opakovala, a proč jsou rozhovory odsouzeny k neúspěchu dříve, než vůbec začnou.

Pokud jde o americké hrozby, Rusko odpovědělo:  Jakýkoli pokus o uvalení sankcí na Rusko by, jak řekl Putin Bidenovi minulý měsíc, vedl k „úplnému přerušení vazeb“ mezi Ruskem a sankčními zeměmi, které se snaží sankce uvalit. Student historie nemusí pochopit, že po „úplném přerušení vazeb“ mezi dvěma spornými stranami kvůli existenčním hrozbám národní bezpečnosti pro jednu nebo obě strany není logickým dalším krokem mírové obnovení vztahů, ale válka. V Moskvě není žádné pompézní pózování pávů Foggy Bottom, ale chladné, tvrdé konstatování skutečnosti: Ti, kdo ignorují požadavky Ruska, tak činí na vlastní nebezpečí. Zdá se, že USA si myslí, že nejhorším scénářem je, že Rusko napadne Ukrajinu, jen aby se zhroutilo pod neustálým tlakem ekonomických sankcí a vojenských hrozeb.

Nejhorším scénářem Ruska je ozbrojený konflikt s NATO.

Obecně platí, že zvítězí strana nejlépe připravená na ozbrojený konflikt. Rusko se na tuto možnost připravovalo více než rok. Opakovaně prokázala svou schopnost mobilizovat více než 100 000 bojeschopných sil ve velmi krátké době. NATO prokázalo svou schopnost mobilizovat 30 000 vojáků po rozsáhlých přípravách trvajících šest až devět měsíců.

Podoba války

Jak by vypadal konflikt mezi Ruskem a NATO? Zkrátka ne jako něco, na co se NATO připravilo. V takovém konfliktu je čas přítelem NATO – čas oslabit ruskou ekonomiku sankcemi a čas umožnit NATO vybudovat dostatečnou vojenskou sílu, aby odpovídala konvenční vojenské síle Ruska.

Rusko to ví, a proto bude jakýkoli ruský krok rychlý a rozhodný.

Za prvé a především, pokud se Rusko rozhodne zakročit proti Ukrajině, učiní tak na základě dobře navrženého akčního plánu, který má k úspěšnému provedení adekvátní zdroje. Rusko se nepustí do potenciálně vleklého vojenského neštěstí na Ukrajině, jak to USA prováděli v Afghánistánu a Iráku. Rusko studovalo předchozí americkou vojenskou kampaň – operaci Pouštní bouře v první válce v Zálivu – a vzalo si ponaučení z tohoto konfliktu k srdci. Abyste je zničili, nemusíte obsazovat území nepřítele. Strategický nálet zaměřený na odstranění některého aspektu ekonomických, politických, vojenských nebo jiných schopností země, ve spojení s cílenou pozemní kampaní zaměřenou na zničení nepřátelské armády spíše než na obsazení jejího území je nejpravděpodobnějším postupem. Vzhledem k drtivé převaze Ruska ve schopnosti rozmístit vzdušné síly a zaútočit přesnými střelami by strategická letecká kampaň proti Ukrajině dokázala za několik dní to, co USA v roce 1991 proti Iráku trvalo více než měsíc.

Na zemi je zničení ukrajinské armády téměř zaručeno. Ukrajinská armáda není vybavena ani vycvičena k tomu, aby se zapojila do rozsáhlých pozemních bojů. Byla by zničena po částech a Rusové by pravděpodobně strávili více času zpracováním ukrajinských válečných zajatců než zabíjením ukrajinských obránců. Aby však ruská vojenská akce proti Ukrajině byla ve větším konfliktu s NATO účinná, musí se stát dvě věci: Ukrajina musí přestat existovat jako moderní národní stát a porážka ukrajinské armády musí být masivně jednostranná a rychlá. Pokud bude Rusko schopno dosáhnout obou těchto cílů, bude k tomu mít dobrou pozici přistoupit k další fázi svého celkového strategického přístupu k NATO – zastrašování. Zatímco USA, NATO, EU a G7 slíbily „bezprecedentní sankce“, na sankcích záleží pouze v případě, že to druhé straně nebude jedno. Pokud Rusko přeruší styky se Západem, nebude se dále zabývat sankcemi.

Navíc je to  prosté uznání reality, že Rusko může přežít blokaci transakcí SWIFT déle než Evropa bez ruské moci. Jakékoli přerušení vztahů mezi Ruskem a Západem bude znamenat, že ruský plyn a ropa již nebude možné dodávat evropským zákazníkům. Neexistuje žádný evropský plán B. Evropa bude trpět, a protože se Evropa skládá z bývalých demokracií, politici na to doplatí. Všichni politici, kteří slepě následovali USA do konfrontace s Ruskem, se nyní budou muset zodpovídat svým voličům ze spáchání ekonomické sebevraždy ve jménu nacisty uctívající, veskrze zkorumpované země (Ukrajina), která nedělá nic společného se zbytkem Evropa. Bude to krátký proces.

Řešení NATO

Pokud se USA po ruské invazi na Ukrajinu pokusí rozmístit síly NATO na ruských západních hranicích, Rusko předloží Evropě hotovou věc v podobě toho, co by se pak nazývalo „ukrajinský model“. Stručně řečeno, Rusko zaručí, že ukrajinské zacházení bude aplikováno na Pobaltí, Polsko a dokonce i Finsko, pokud by tato země byla natolik hloupá a usilovala o členství v NATO. Rusko také nebude čekat, až budou mít USA čas vybudovat dostatečnou vojenskou sílu. Rusko jednoduše zničí útočící frakci kombinací leteckého útoku určeného k oslabení ekonomické funkce cílového národa a pozemního útoku určeného k zničení jeho válečných schopností. Rusko nepotřebuje okupovat území NATO na delší dobu, pouze do doby, než bude zničena vojenská síla nashromážděná NATO v blízkosti jeho hranic. A jde o to, že NATO nemůže udělat nic jiného než použít jaderné zbraně, aby tomuto výsledku zabránilo. Z vojenského hlediska je NATO pouhým stínem svého bývalého já. Kdysi velké evropské armády musely kanibalizovat své bojové formace, aby vytvořily „bojové skupiny“ velikosti praporu v Pobaltí a Polsku. Rusko naproti tomu reaktivovalo dvě formace velikosti armády – 1. gardovou tankovou armádu a 20. kombinovanou armádu – z dob studené války, které se specializují na hloubkové útočné operace, kvóty by v tomto případě nenabízelo ani Las Vegas. Shermanová se v Ženevě utká s Rjabkovem a osud Evropy je v jejich rukou. Smutné je, že ona to tak nevidí. Díky Bidenovi, Blinkenovi a armádě rusofobů, kteří nyní obývají stát národní bezpečnosti USA, Shermanová věří, že je tam jen proto, aby Rusku sdělila důsledky diplomatického selhání. Ohrožovat Rusko pouhými slovy.

Shermanová, Biden, Blinken a ostatní ještě nepochopili, že Rusko již zvážilo důsledky a zdá se být připraveno je přijmout. A reagovat a to i s akcemi.

Člověk si klade otázku, jestli to Shermanová, Biden, Blinken a ostatní promysleli dobře. Je pravděpodobné, že to neudělali,  a důsledky pro Evropu budou hrozivé.