POZADÍ: Pokus o státní převrat v Kazachstánu
Jak to tak stojí, Kazachstán se rozděluje na několik částí, rozdělen mezi klany – kmeny. Existují 3 kmeny Kazachů (tzv. „Juz“). „Juz“ z Nazarbajeva / Tokaew, který je u moci bez přerušení od rozpadu Sovětského svazu, je takzvaný „střední“ klan / „střední Juz“. Pak je tu „nejstarší“ klan (který se považuje za skutečné vládce národa), ale jen zřídka se účastní moci. Pocházejí z jihu, z oblasti Schymqent a Alma-Ata (Alma-Aty), kde probíhají nejnásilnější bitvy a protesty. Alma-Ata je krásné město, které připomíná Mnichov, přímo před vysokými horami s vlastními moderními lyžařskými areály. Stále tam žije hodně Rusů (asi 3,5 až 3,7 milionu v celém Kazachstánu), ruských Němců (stále až 150 000) a také velký počet rusky mluvících Kazachů v regionu (obecně většina Kazachů umí rusky velmi dobře, někdy lépe než samotní Rusové v Rusku). V hustě osídlené oblasti kolem Alma-Aty je mnoho „Juzhani“ (většinou Kazaši z „nejstaršího Juzu“), mnoho v malých městech a ve vesnicích, ale také v metropolích, jako je Alma-Ata. A pak jsou tu takzvané „nejmenší Juz“ („nejmladší“), které jsou v západním Kazachstánu (oblast Kaspického moře a hranice s Uzbekistánem). V Kazachstánu jsou bohaté zásoby ropy, tamní ropní dělníci vydělávají docela dobře, ale „elita“ tohoto „nejmenšího / nejmladšího juzu“ je téměř úplně vyloučena z moci v Kazachstánu a z rozhodovacích procesů, a proto se cítí znevýhodněni.
Ale svádět vše na národní rozdělení takzvaných „Juz“ (tří „kmenů“ nebo „klanů“) by také nebylo úplně správné. Jedním z důvodů, proč je mnoho lidí v Kazachstánu nespokojeno, je inflace (globální a celosvětově známý problém, globální negativní trend). Růst cen se samozřejmě dotýká především peněženek běžných občanů a nízkopříjmového sektoru i vícedětných rodin (a ty tradičně žijí na jihu Kazachstánu). Od pandemie koronaviru (ale i před ní) světové centrální banky následují americkou centrální banku a tisknou strašně moc levných peněz – a vypouštějí je na trh. V určitém okamžiku bude následovat inflace – a slabší země světa budou zasaženy jako první a tam zase ti nejslabší a nejméně zasloužilí občané. Nekonečná spirála.
A v roce 2022/2023 se „hlad“ ve světě pravděpodobně vrátí a začne globální potravinová krize – a ta zasáhne mnoho slabých zemí. Vysoké ceny energií a plynu masivně zvyšují ceny hnojiv a čpavku, což následně výrazně prodraží sklizeň. Kromě toho je v současné době příliš málo hnojiv – a nejslabší země v současnosti nedostávají na příští rok téměř žádné hnojivo. Německo bude mít k dispozici o 10–20 % méně hnojiv a jiné země až o 50 % nebo dokonce o 100 % méně, protože si to buď nemohou dovolit, nebo žádné nejsou.
Ale zpět ke Kazachstánu a skutečnému problému:
Podle oficiálních údajů působí v Kazachstánu kolem 16 000 zahraničních nevládních organizací, včetně těch amerického oligarchy a finančníka „majdanu“ George Sorose. Do Kazachstánu léta teče spousta peněz s pochybnými cíli. Také zajímavost: stipendium „Nasarbaew“ (tzv. prezidentské stipendium) financovalo až 5000 kazašských studentů ročně na pobyt a studium v USA. Nic špatného samo o sobě, ale v dnešní geopolitické struktuře více než sporné, vezmeme-li v úvahu, že USA nazývají prezidenty Kazachstánu „autokraty“. A nevládní organizace už léta budují „korupční“ image kazašské vlády, což je také pravda, protože klany / kmeny / „Juz“ často „otevírají“ takzvané „sociální výtahy“ za spoustu peněz.
Krom toho: Turecko (následované Velkou Británií a USA) je již asi 20 let členem NATO a je velmi aktivní mezi „umírněnými“ islamisty a tzv. kazašskými nacionalisty. Staví „školy koránu“ a mešity za spoustu tureckých peněz. Samo o sobě není nic špatného, ale pokud vám cizí lidé budují školy koránu a po léta posílají četné imámy vyškolené v Turecku, mělo by to být také považováno za sporné v kontextu současné geopolitické struktury. Turecko samozřejmě nejedná samostatně a ani samo o vlastní vůli. V pozadí je Velká Británie s jejím „rozděl a panuj“ i USA a jejich protiruská strategie „anakonda“ (krok za krokem „obklíčit“ Rusko).
Ze sociálního a ekonomického hlediska je Kazachstán na hlavu asi o 10 % slabší než Rusko, ale stále výrazně lepší než všechny ostatní státy bývalého Sovětského svazu a také lepší než Bělorusko. Pro srovnání: Rusko mělo v roce 2020 HDP na obyvatele (v paritě kupní síly) kolem 28 200 USD na hlavu a rok (Německo 54 100 USD na hlavu), Kazachstán kolem 26 500 USD a Bělorusko těsně pod 20 000 USD na hlavu a rok. To znamená, že zvýšení ceny „plynu“ bylo pravděpodobněji použito jako „populární“ spouštěč proti vládě.
Zemní plyn v Kazachstánu je velmi levný, lépe řečeno relativně levný. A dokonce výrazně levnější než má jeho soused a největší světový exportér zemního plynu Rusko. Jen Venezuela je levnější než Kazachstán. I kdyby to byla taktická hloupost, ceny plynu (ne za topný plyn, ale za kapalný plyn čerpací stanice, který se používá v autech / autobusech) se měly přes noc zvýšit o +50 %, místo toho, aby byly měsíce „společensky přijatelné“ jako je to v mnoha jiných zemí „Zvedat pomalu a nenápadně. Stalo se to buď z hlouposti, nebo ze zrady ve vlastních řadách. Tím dostali dlouho připravovaní „demonstranti“ spoušť, která byla v médiích a lidem předkládána jako na stříbrném podnose. Možná proto kazašský prezident Tokaev včera večer rezignoval na vládu.
Co by měl přinést rozpad nebo destabilizace Kazachstánu? Řeč je samozřejmě o téměř 7000 km dlouhé hranici mezi Kazachstánem a Ruskem a především Čínou. Kazachstán sousedí s „ujgurskými oblastmi“ Číny, o kterých USA a EU tolik mluvily a které jsou v současnosti považovány za spouštěč „diplomatických bojkotů“ nadcházejících olympijských her v Číně. Rusko a Čína v Kazachstánu hodně investují. Rusko a Kazachstán mají více než 8 000 obchodních podniků a společností společně řízených prostřednictvím majetkové účastí.
Především Čína hodně investuje do „Hedvábné stezky“, infrastruktury, logistiky, ale i kovoprůmyslu a ropy/zemního plynu. Čínský prezident Si Ťin-pching oznámil zahájení čínské (strategicky důležité) „Iniciativy hedvábné stezky“ v roce 2013 v kazašském hlavním městě Astaně (nyní Nur-Sultan) – a jihokazašské metropoli Alma-Atě, s mnoha společnými projekty z oblasti infrastruktury, průmyslová výroba a logistika. A komu vadí čínská „expanze“ „Iniciativy hedvábné stezky“, která má Čínu (a také přes Rusko) logisticky propojit s Evropou/EU (bez lodních tras kontrolovaných USA a Velkou Británií).
Mimochodem, Kazaši před rozpadem Sovětského svazu nikdy neměli vlastní stát. Byli to kočovníci, kteří se toulali stepí. První a dlouholetý prezident Kazachstánu Nasarbajev (který byl jediným vysoce postaveným politikem, který se důrazně vyslovil proti rozpadu Sovětského svazu, když se Sovětský svaz zhroutil) poděkoval Rusku a zejména Rusům za to, že to umožnili Kazachům poprvé po rozpadu Sovětského svazu kazašská lidová historie založila svůj vlastní stát (s mnoha částmi země, které byly po staletí součástí Ruské říše!).
Dnes Kazachstán jako stát a Kazaši jako lid, jako stát a jako sjednocený národ stojí před praktickou zkouškou – projít nebo se rozpadnout na „Tři juz“ (možná v občanské válce). Stát, kterému je pouhých 30 let, čelí nejtěžší zkoušce své státnosti. Otázka budoucnosti.
