Kdo získává, kdo ztrácí? Také Sobotkovi tleskaly v Praze topácké davy

Zdůraznil jsem pragmatický a neideologický přístup Andreje Babiše, a to z počátku i jistý kritický nadhled vůči některým krokům EU i oproštění dogmatickému přístupu k Rusku, trochu méně k Číně. Jinými slovy, právě onen správný suverénní a hrdý pohled země, která už je trochu znavena trvalým opakováním hesla: Se Západem na věčné časy a nikdy jinak.

Obrovskou trhlinu u mě způsobilo odvolání prof. Prymuly z funkce ministra zdravotnictví, který zjednodušeně dříve než ostatní držel pozici dnešní Velké Británie či Izraele, tj. kombinaci tvrdého lockdownu a masivního zajištění a následného očkování většiny populace, tj. té, která si to přeje, což je prakticky totéž. Nechám bokem opozici, zda nezhoršovala situaci. Jak se to vezme. Opozice stále hovořila totéž a byla stále kritická, ale na jaře minulého roku tomu Babiš s pomocí Prymuly skvěle odolal a také získával body až někam ke 33%.

Potom selhal, třásl se jako osika ve větru se klátící a následné měsíce zbytečně dlouhého lockdownu a nasazení „psa“ Blatného s dlouhým nástupem konečně pozitivních výsledků i narůstajících mrtvých jde jednoznačně na jeho vrub.

Zřejmě trvale padající preference a ustálení koalice Pirátů + Stan na pomyslném prvním místě v hráčské soutěži o první místo budoucího vítěze voleb v něm vyvolal myšlenkový zkrat a z relativně pragmatického politika se stal během jediného pátku největší evropský protiruský válečnický štváč. Jeho doslova hysterické projevy pronášené rozklepaným hlasem, které budily dojem, že možná mu někdo pomyslně stojí za zády a s revolverem v ruce mu hrozí zastřelením, pokud přesně neřekne to, co má na papírku napsáno budili až zděšení. A je také možné, že ho dohání. Ať tak či onak zůstane v historii zapsán jako nejšílenější premiér celé éry všech premiérů, i těch, které mnohý z nás nemusel.

Myšlenkově jsem se najednou ocitli (bohudík zatím skutečně jen myšlenkově) kdesi v 50. letech, kde se v třídního nepřítele proměnil ten, kdo ihned nezavrhne Rusko a musí být vyvržen z kolektivu pracujícího lidu. Ale nemusíme jít do našich 50. let. Udivuje nás fanatismus s jakým Biden poklekával před černošskými vandaly v době Black Lives Matter. A dnešní Anglosasové vyžadují i u národů, které nedrancovaly cizí kolonie a nevraždily a nemučily černé otroky a nutí je poklekávat před každým fotbalovým zápasem. To my v Česku známe, ale náhle se chováme stejně stádně.

Pravicová i liberálně neomarxistická elita jásají a heslo „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ zavládlo po českých a moravských zemích. Dovršili jsme proeuroatlantickou bezvýhradnou orientaci z roku 1989.

Uprostřed tohoto honu na čarodějnice zůstává jako ostrůvek normality strana kolem Tomia Okamury.

Na že bych například v poslední době jásal nad jeho ke konci už trochu omílanému boji proti epidemiologickým opatřením. Ale chápu, že tuto taktiku převzaly všechny strany, které se hlásí k vlasteneckému proudu. Ruku na srdce. Daří se jim díky tomu trvale zůstávat na očích, trvale si udržují kolem těch 10-12%, s výjimkou Orbánovy Fidesz, která je ovšem mnohem více rozkročená a proto mnohem úspěšnější.

A právě ta rozkročenost je to, o čem chci hovořit.

Současný politický systém u nás prožívá a bude do voleb prožívat velké turbulence. Babiš pro mnohé z nás racionálních, kteří ho po sedm let podporovali se stal nevolitelný. Pro občany ovšem neudělal málo a druhé místo zřejmě s oděrkami uhájí.

Co je ovšem hrozivé, že Babišovská zahraniční politika naprosto zničila náš zahraničně politický ideál první republiky určovaný prezidenty Mysarykem i Benešem, tedy politiku všech azimutů . tj. jak Západ, tak i Rusko. Mimochodem tuto politiku, byť ne tak výslovně vlastně drží i Merkelová či ještě více Macron, kteří se tuším dneska setkají ať již osobně či virtuálně v Paříži společně s „arcinepřítelem“ Putinem, o jehož účast doslova žadonil Zielenskyj, aby pokračovali v jednání o Donbasu. Zdá se, že jednání napomůže, že včera ruský ministr obrany vydal rozkaz ke stažení vojsk z jihozápadního úseku, protože prokázaly dostatečnou bojeschopnost.

Tak a teď k Okamurovi.

Tak jako správně svého času poukazoval na chybnou politiku masového vítání imigrantů ze Sýrie, nazrál čas, aby hlasitě, jasně a co nejvíce argumentačně vyváženě zazněl jeho hlas a hlas jeho strany ve prospěch politiky dobrých vztahů s Ruskem.

Jeho včerejší na české poměry odvážném prohlášení, že nelze možné jednat v zahraničních vztazích na bázi ultimát a že s Ruskem je třeba navázat dialog ve všech sférách oblasti život a jako příklad uvedl saského premiéra Kretchmara (vládní CDU-CSU) který zcela otevřeně prohlašuje, že Sasko chce být mostem mezi Německem a Ruskem, ač byl za to mimochodem napadán německými Zelenými (v podstatě naši Piráti) si zaslouží velkou podporu.

Kdysi nás komunisti uvrhli do jednostranné kritiky všeho, co pochází ze Západu i toho, co v té době nepochybně (na rozdíl od dneška) bylo hodné následování, Teď se Babiš spolu s pravicovou a neomarxistickou opozicí, která mu beztak půjde po krku, chce přisát k USA a Bruselu (neříkám už EU, protože země jako Maďarsko, Rakousko, Německo či Francie razí často na USA nezávislou politiku, což se u nás zamlčuje nebo nekomentuje).

Tomio Okamura už teď stabilně atakuje 10-12% a může sloužit za příklad i například ČSSD. Bude-li tuto humanistickou tradici 1. republiky dále rozvádět, může jenom získávat. Vždyť přece jde o to, aby nezvítězila rusofóbní koalice Pirátů a spol. Jistě nezvítězí. Ale posune-li se SPD někam k úrovni dnešní fanatické a rusofóbické koalice SPOLU třeba k 17%, zamíchá kartami.

A upustí-li ČSSD někdy po měsíci téma protiruského vyhošťování jako horký brambor a vrhne se na klidnou politiku pokračování příležitosti pro všechny, bude to cesta k normálu.

Mimochodem. Jakoby se přátelé z ČSSD neuměli poučit z chyb Bohuslava Sobotky. Tomu svého času tleskaly taky v Praze topácké davy, když před minulými volbami se zbavoval nepřítele Babiše. Byl šťasten jako dítě. Až při volbách se ukázalo, že ty davy to ČSSD nehodí. Téma frontálního boje proti Rusku, je tématem pravicové a liberálně neomarxistické opozice, která si brousí zuby, jak to tady převálcuje, ČSSD nemůže přinést ani bod. Spíše naopak.

SPD a ČSSD se nesnáší. Proč ne. Před volbami to je rozumné, protože soupeření pak je věrohodné.

Ale po volbách pravidla určuje volič.