Muniční sklady Vrbětice. Autentické svědectví

Muniční sklady Vrbětice. Jakožto rodák z této obce Vlachovice – Vrbětice, bych rád něco napsal k tomuto tématu, které se mne osobně dotýká a jež jsem zažil. Mám zde velké spektrum přátel a mnozí z vás jste odkázáni pouze na média. Přijměte tedy svědectví člověka přímo odtud. Nejprve malinko historie. Samotná zbrojovka vzniká před II. světovou válkou pod názvem Detona, spolu s ní vznikají přilehlé kasárna a rozsahem největší muniční sklady v Československu. Díky tomu se rozrůstá město Slavičín, je zde vybudována přímá silnice, takže už se nemusí jezdit přes Divnice a a v samotném Slavičíně vzniká Výzkumný technický ústav výzbroje a munice – zkratka VTUVM.

V devadesátých letech je zbrojovka vytunelována a stává se z ní město duchů – obrovský areál protkaný kilometry silnic a prázdných budov. V roce 2006 opouští armáda přilehlé kasárna a co hůř i do té doby střežené muniční sklady. V říjnu 2014 se okolím nesou po dobu několika hodin obrovské detonace. Pracuji s lidmi a o okolí zbrojovky jsem se aktivně zajímal již několik let, hned po tom, co se stala přístupnou.

Sbíral jsem tedy informace jak od lidí, tak i vlastním průzkumem. Realita toho roku byla taková, že speciální budovy, kde se dělala nebezpečná munice, jsou na spadnutí, (v přední části části zbrojovky probíhala mírumilovná civilní výroba, např. brzdových hadic do Škodovek) ploty okolo skladů jsou zničené a pronajaté sklady, kde ještě bylo něco nebezpečného, byly obehnány vlastním plotem.

Samotný areál skladů se skládal z technického prostoru za první bránou – nejčastěji viděné foto na internetu – velitelské budovy, garáže těžkých vozidel, autodílna, trafostanice, požární stanice, depo lokomotivy. Budto opuštěno nebo pronajato soukromému sektoru. Za druhou bránou se člověk dostal přímo do prostorů muničních skladů, obehnaných dvojitým plotem. V tomto roce tento plot byl na mnoha místech zničen.

V tomto roce byly muniční sklady pronajaty více firmám a tak člověk potkal dřevěný sklad, ve kterém jistá firma skladovala sprchové kouty, aby o pár set metrů dále potkal betonový sklad, obehnaný zvlášt plotem, ve kterém byla ostrá munice kdovíkoho. Pár let před výbuchem mi jistý člověk prozradil, že v jednom skladu viděl letecké motory. Nevěřil jsem tomu. Po výbuchu jsem si na něj vzpomenul.. Ale zpět do října 2014.

Po výbuších jsou pohřešováni dva lidé, média píší o podivné návštěve dvou lidí cizí národnosti chvíli před výbuchem. Dnes se na novinkách dočítám, že dva lidé měli navštívit muniční sklady (údajní agenti) ale podle Imexu tam nikdy nedorazili. Divné, v roce 2014 tam dle médií byli. Šéf Imexu po výbuších odlétá s prezidentem Zemanem vládním letadlem do Číny. Evidentně si tedy podává ruce s nejvyššími představiteli české moci.

Tomio Okamura se nechává v ochranném obleku fotit před extrémně nebezpečnými muničními sklady aby jako představitel moci ukázal, jak prošetří místo činu a dbá o naši bezpečnost. Škoda, velká škoda, že se nechal zavést před podzemní sklady třaskavého materiálu bývalé zbrojovky, v úplně jiném údolí, které byly naposledy plné v devadesátých letech před vytunelováním. Nu což, hrdina před národem, blbeček před znalými..

Tyto okolnosti člověka nutili uvažovat tak, že se zde akorát zametla nějaká šmelina. Byl jsem tehdy dokonce povolán, abych se dostavil s Karosou C 734 z ČSAD Slavičín ve večerních hodinách do obce Haluzice, kde byla nařízena evakuace. Projel jsem asi 3 bezpečnostní hlídky. Čekal jsem informace, co se děje – já věděl jen to, že mám jet do Haluzic, nabrat lidi a jet za druhým autobusem do Luhačovic.

Každá hlídka se ptala mě, co se děje..nikdo je o ničem neinformoval, akorát je poslali udělat uzávěru a nikdo nevěděl, jestli hoří další sklad nebo co vlastně je. S potem na čele jsem dojel do Haluzic. Skoro všichni už byly pryč svými auty a pár zbylých lidí se vlezlo do hasičského Crosswayie. mě tedy nebylo potřeba. Potřeboval jsem se otočit, vzhledem k poloze, kde jsem stál, to však už bylo možné jen za Haluzicemi v křižovatce Haluzice – Lipová- Loučka.

Hlídka za Haluzicemi mě nejprve nechtěla pustit, nakonec na vlastní nebezpečí jsem těch pár set metrů mohl projet. Brzy jsme byli evakuováni i z Vlachovic – Vrbětic. Důvod – zaseklý granát ve střeše muničního skladu. Zdroje, řekněme konspirace,nemohu to doložit, uváděli, že se našlo třetí odpalovací zařízení v dalším skladu Imexu..

Po kontrole policie v prosinci exploduje další sklad. Pak se po další kontrole dokonce najdou rakety dlouhého doletu (ano, vzpomenul jsem si na toho člověka, co mluvil o leteckých motorech..ty rakety jsou poháněny právě jimy) o kterých nikdo zodpovědný nevěděl (jak je to možné?), byly tam ještě od dob Sovětského svazu a už byly po expiraci – tedy extrémně nebezpečné. To vše člověka jen utvrdí o velkém šlendriánu.

Dlouhé vyšetřování policie, osobní rozhovor s jedním hasičem, který mi potvrdil, že se jedná o zlatou žílu pro bezpečnostní složky, mě utvrdily v tom, že se jedná o nějakou šmelinu. Dnes tu máme dva elitní agenty z Ruska, kteří za to mohou. Nechci říkat, že ne a nechci ani říkat, že ano. Nemám na to dostatek informací ale k informacím od vlády jsem skeptický.

A silné řeči naší vlády mě děsí – Rusko je širá zem a jak se říká – „ich mnogo“. Naše vláda má pronajaté stíhačky, které mohou sloužit pouze k ostraze hranic, nikoliv k boji, jak je uvedeno ve smlouvě a naše armáda je malá. Spoléhat se na armády okolo, díky NATO, mi přijde po zkušenostech s Mnichovskou dohodou skutečně naivní. Ostatně, i Německo rozpoutalo válku tak, že nasadilo lidi v polských uniformách. My si tu dáme ruské agenty.

Elitní zabijáky, kteří nedokážou překonat rozpadlý plot aby vnikly do soukromého muničního skladu ale falšují doklady a snaží se tam dostat oficiálně. A ještě aby pod dohledem ostatních pracovníků umístovali časované nálože. A to ještě tak blbě, že ta první bouchne ne v Bulharsku ale hned druhý den v Česku. Nevím, co si o tom myslet. Ale vím, že názor si chci udělat, až bude zveřejněno o mnoho více informací, než je teď.

Jakub Pavlůsek
zdroj: FB Jakuba Pavlůska