Tři Evropy v době největšího nebezpečí
Je na mužích a ženách této generace, aby znovu prožili nebezpečné časy. Ve skutečnosti je výjimkou opak: šance zažít během jediného života dlouhé roky relativního míru, přerušované pouze lokálními konflikty, které neohrožují samotnou existenci civilizace, nebo dokonce druhu.
Tento „chladný“ a relativní mír, těchto 80 let lokalizovaných a pod kontrolou vedených válek, je nyní pryč. Musíme se připravit na „konvergenci katastrof“, abychom si vypůjčili termín, který byl drahý zesnulému francouzskému mysliteli Guillaumeovi Fayemu.
Životy této i příští generace, zejména v té sféře, kterou ať už ze sobeckosti nebo lenosti nazýváme „Západem“, se stanou stále riskantnějšími, nejistějšími a budou podléhat drsné realitě. „Západ“ jako takový je koncept odsouzen k zániku; tato myšlenka umírá, protože umírá i realita, kterou odráží. Existuje jen jedno americké impérium… a pak jsou tu další. Samotná slabost tohoto konceptu na jedné straně a brutální transformace geopolitické reality v posledních měsících na straně druhé nevyhnutelně vedou k jeho zániku.
„Západ“ byl koncept, který sice nebyl vynalezen, ale byl jistě šířen anglosférou pro propagandistické účely. Samotné slovo zakrývá to, co bylo až do 19. století základní realitou: evropskou civilizaci. Britové se ze svých ostrovů historicky věnovali udržování kontinentu ve stavu neustálé občanské války, nejednotného a především odděleného od Ruska, odděleného od tohoto obrovského národa, jediného, který mohl dát podstatu (územní, demografickou, energetickou) kontinentu, který již byl obdařen společnou kulturní tradicí, jako je Evropa.
Od roku 1492, kdy se Evropané promítli do Ameriky ve složitém úkolu zničit a vybudovat nový svět, a od konce 18. století, kdy nový anglosaský „národ“, Spojené státy, začal nabývat rysů mocnosti, se tento Západ stal synonymem pro amerikanizaci světa a „Evropa“ byla zastíněna.
Amerikanizace světa prošla v průběhu 19. století několika fázemi. První samozřejmě bylo vyrovnání účtů s britskou korunou. Bezprostředními prioritami nebyla jen nezávislost Unie na Británii, ale také bezpečnost před britskými odvetami nebo pokusy o znovudobytí. Kapitalistický způsob výroby ve svém neustálém vývoji v 19. století proměnil angloamerickou konfrontaci v její opak, v komplementaritu, jak ji vidíme dnes. Spojené království je i nadále výchozím bodem pro Spojené státy v Evropě. Britské ostrovy jsou jako obrovské letadlové lodě zakotvené v Atlantském oceánu, vždy připravené zasáhnout, s typem intervence, jehož cílem je vytvořit nejednotu a dysfunkci mezi Evropany. Severní Amerika zaujala místo Britského impéria v jeho imperialistické nadvládě nad světem a také nad Evropou v době kapitalismu. Mluvit o imperialismu jako o „nejvyšší fázi“ kapitalismu (Lenin) a mluvit o anglosférickém impériu je jedno a totéž. V tomto smyslu se toto nejvyšší stádium skládalo ze dvou fází: britské fáze a americké fáze. Tuto druhou fázi, americkou fázi, jejíž úpadek jsme svědky, ve skutečnosti doplňuje entita (Spojené království), která je od roku 1945 v prudkém úpadku, ale jejíž zbytky a kořist jsou pro Spojené státy stále užitečné.
Během posledních několika týdnů jsme byli svědky jakéhosi zjevení. Je to, jako by se bohové rozhodli odhalit lidstvu své nejtajnější plány a ukázat nám skrytý význam světa, nepochopitelnou záhadu od začátku 19. století. Dvě dlouhá století jsou luštěna. Pojďme si promluvit o těchto dvou velkých zjeveních:
Monroeova doktrína. Samotná existence umělého národa, materiální opory dravé kapitalistické říše, spočívá na existenciálním zničení iberské Ameriky. „Spojené státy americké“ měly puritánské a anglosaské jádro, ale postupně se rozšiřovaly s evropskou imigrací. Systematické a úplné vyhlazování původních obyvatel Ameriky v 19. století předznamenalo Gazu. Genocida, která v současnosti v Gaze probíhá, je zase předzvěstí toho, co se stane s dalšími lidmi a národy. Americký národ by navíc nebyl ničím jiným než malým pruhem amerického území osídleným bílými osadníky evropského původu a městy po vzoru Anglie, nebýt masivní uzurpace a krádeže půdy z Mexika.
Od svých počátků v 16. století, v době, kdy Anglie byla jen o málo víc než chudým národem a útočištěm pirátů, našla anglosféra svůj raison d’être a zdroj energie v existenciálním zničení Hispanidadu: anglosaské monstrum rostlo úměrně k podílu Hispanidadu, který pohltilo a vydrancovalo. Hispánské národy, nebo obecněji iberské národy, musí být považovány za kolonie a těžební pole, a to jak v Americe, tak v Evropě, aby se udržela samotná existence anglosféry. Dokud geopolitici a filozofové dějin plně a pečlivě neuznají jako neúprosný zákon rovnici, která říká: „čím větší anglosféra, tím menší iberosféra“, neexistuje šance zastavit monstrum téže polokoule, známé jako „západní polokoule“. Pád samotného dolaru nebo obranné útoky Ruska, Číny a dalších nezápadních mocností urychlí zkázu Západního impéria s miliony úmrtí a rozsáhlou devastací v mnoha zemích.
Kolonialismus a rasismus. Je naléhavé, aby se Evropa sama „odzápadnila“. V Evropě existuje zhruba sto národů. Etnické rozdíly mezi nimi nejsou velké, ale rozsáhlá mozaika, která Evropu tvoří, je dobře známá. Tato obrovská rozmanitost má však maltu či cement, který jí po staletí dává podstatu: helénskou tradici (přenesenou do Říma a křesťanství), základ racionálního myšlení, které vzkvétalo v podobě filozofie, vědy a etiky jednotlivce. Christianizace Evropy v průběhu středověku je dalším sjednocujícím prvkem, který z evropského křesťana udělal obyvatele obrovské republiky, stejné od Lisabonu až po nejodlehlejší kouty Ruska, identické od vzdálených severních oblastí až po břehy Středozemního moře. Avšak v moderní době, v éře zámořských říší a kapitalismu, byl význam „evropskosti“ zcela zkreslen. Teprve tehdy mýtus o nadřazenosti bílé rasy uchvátil srdce dobyvatelů, kteří se považovali za „civilizátory“ a „evangelizátory“ a ve skutečnosti se stali genocidními.
Mezi 16. a 20. stoletím nebyla Evropa, kterou znali lidé z jiných kontinentů, ani tak Evropou Homéra, Platóna, Aristotela, Tomáše Akvinského, Kanta, Einsteina… ani tak Evropou Cervantese, Shakespeara, Goetha nebo Bacha a Beethovena… byla to spíše Evropa obchodníků s otroky, genocidních mužů a rabovačů. Navíc byl mýtus o nadřazenosti a rasismu internalizován v rámci komplexního systému „sta národů“ Evropy. Kontinent, nyní oslabený nekalémi činy svých vlastních elit, poskoků globálních finančních mocností a ubohých Trumpových nohsledů, také prožívá krizi identity a zpochybňování své homogenní existence.
Evropa už není „helénská“, protože náboženství anglosaského kapitalismu (dravost, zákon džungle v ekonomice, nekontrolovatelný individualismus, modlářství trhu, zuřivý konzumerismus…) nahradilo ideály umírněného a racionálního života, umírněnosti tváří v tvář aroganci a kultivace krásy těla i duše. A není ani křesťanská: Evropa ztratila svou jednotu, a to nejen kvůli „sekularizaci“, kterou progresivisté všech směrů vychvalují jako prospěšnou, ale také kvůli masivní imigraci muslimů na jedné straně a přijetí sionistických principů (které někteří mylně považují za „křesťanské“), jako je vize „božské preference“ pro konkrétní národ, segregační supremacismus, agresivita údajně ospravedlněná Bohem, přijetí oxymóronu zvaného „židokřesťanství“ atd. „Model Gazy“ bude vnucován ostatním částem světa, dokud bude fungovat Západní impérium – tedy nadstavba vytvořená nejdravějším a nejvražednějším sektorem anglosaského kapitalismu. Dokud Evropa znovu neobjeví svou duchovní jednotu (základ geopolitické jednoty) založenou na bohatství svých „sta národů“ a především na svých dvojích helénských a křesťanských kořenech, zůstane součástí světa, která je předurčena stát se bojištěm (kterým již je) a koncentračním táborem (kterým již je, co se týče digitální a mediální přítomnosti).
Smyslem existence Evropy v nadcházejících letech musí být vyhnout se těmto dvěma hrůzným možnostem a za každou cenu přerušit vazby se Spojenými státy. Bude to obtížné: svrhnout vlády, bojkotovat instituce, upravit úroveň spotřeby a zvyknout si na skromnost… Pokud se jí to ale nepodaří (a to musí udělat samotní evropští lidé, od základů), potká ji stejný osud, jaký způsobily velké části lidstva, které bylo svědkem jejich příchodu, rasistické, otrokářské a koloniální „bílé“ říše. Černoši, domorodí obyvatelé i Asiaté to vědí a nemohou na to zapomenout.
V současné době, zjednodušeně řečeno, existují tři hlavní Evropy: východní Evropa, zcela manipulovaná Impériem v jeho rusofobii; západní a severní Evropa, ovládaná Francouzi a Němci, oběť stejných rasistických neřestí, dychtivá po dalším rozvoji jižní Evropy, ale nehodná vazalka Spojených států; a konečně jižní Evropa (Portugalsko, Španělsko, Itálie a Řecko). Tato jižní Evropa, s níž nejvíce zachází Unie, jež má sloužit NATO a anglosféře (pravda se nyní ukazuje), je jediná, která má potenciál vytvářet spojenectví s hlavními latinskoamerickými zeměmi a zkoumat cesty mimo anglosféru. Přesto se nacházíme v sevření této anglosféry.
