V nedávném rozhovoru s novinářem Dannym Haiphongem analyzuje renomovaný geopolitický expert Pepe Escobar současné napětí mezi Íránem a USA. Escobar, který se právě vrátil z Hongkongu, osvětluje stažení amerického námořnictva, roli Číny, Ruska a zemí BRICS a nejistou situaci prezidenta Donalda Trumpa. Na základě tohoto rozhovoru se vynořuje podrobný přehled geopolitické dynamiky v západní Asii a jejích globálních důsledků.
Stažení amerického námořnictva: Známka slabosti?
Napětí v Perském zálivu v posledních měsících nabralo dramatický spád. USS Lincoln, vlajková loď mocné americké armády, se stáhla přibližně 1400 kilometrů od íránského pobřeží do Arabského moře. Pepe Escobar tento krok interpretuje jako jasné znamení, že Írán diktuje podmínky. Nejen americké námořnictvo, ale i obchodní plavidla plující pod americkou vlajkou dostala rozkaz, aby se držela co nejdále od Hormuzského průlivu – strategicky důležité vodní cesty, kterou proudí velká část světové ropy. Tato opatření vycházejí z oficiálního amerického námořního varování a podtrhují rostoucí nejistotu v regionu.
Escobar zdůrazňuje, že Írán prokoukl „blaf“ prezidenta Trumpa – kterého posměšně nazývá „neo-Caligulou“. Trump nyní čelí neřešitelnému dilematu: Útok by vyvolal masivní odvetu, včetně možného potopení amerických letadlových lodí nebo útoků na Tel Aviv. Pokud by však neudělal nic, odhalilo by to jeho hrozby jako plané a oslabilo by to jeho pozici na globálním Jihu. Íránci opakovaně signalizovali, že na jakoukoli agresi zareagují plnou silou, což USA staví do pozice „mezi kladivem a kovadlinou – na steroidech“.
Čínská solidarita s Íránem: Od satelitních snímků k vojenským modelům
Dalším aspektem, který podtrhuje multipolární světový řád, je rostoucí podpora Íránu ze strany Číny. Escobar zdůrazňuje, jak čínský vojenský velvyslanec předal íránskému letectvu model stíhačky stealth J-20 – což je čin, který byl na sociálních sítích zesměšňován, ale naznačuje hlubší spolupráci. Čínské satelitní snímky veřejně odhalily citlivé informace o amerických systémech protiraketové obrany THAAD, které by mohly pro Írán sloužit jako „volné cílové souřadnice“. Escobar tvrdí, že je to jasný signál solidarity.
Čína vnímá Írán jako klíčového partnera v iniciativě Pás a stezka (BRI), zejména jako tranzitní koridor mezi východem a západem přes Střední Asii. Komplexní strategické partnerství mezi oběma zeměmi zahrnuje vojenskou výměnu na vysoké úrovni, včetně elektronických systémů a kontrarozvědky. Escobar poznamenává, že čínští akademici otevřeně kritizují Trumpův blaf, zatímco oficiální postoj Pekingu – mlčení, které vypovídá za vše – poukazuje na zájmy národní bezpečnosti. Pokud by Írán padl, dalšími cíli by se staly Rusko a Čína, což zdůrazňuje potřebu úzké aliance.
Role Ruska: Vojenská pomoc a agenda BRICS
Podobně je zapojeno i Rusko. Escobar zmiňuje každodenní přistání ruských transportních letadel IL-76 v Íránu, jejichž náklad – vojenské tajemství – zůstává neznámý, ale je součástí strategického partnerství. Rusko a Čína poskytují Íránu vše, co potřebuje, od satelitních dat až po pokročilé technologie, aby odolal hrozbám USA.
V širším měřítku Rusko urychluje svou agendu BRICS. Ministr zahraničí Sergej Lavrov a jeho náměstek Sergej Rjabkov se v nedávných rozhovorech jasně vyjádřili: USA praktikují „čistý bidenismus“ prostřednictvím sankcí a jednostranných požadavků, což otravuje vztahy. BRICS se zaměřuje na integraci nových členů (nyní 10 států plus 10 partnerů) a vytváření odolných finančních mechanismů vůči vnějšímu tlaku. Rjabkov zdůrazňuje pokrok v platebních systémech v národních měnách a jednotný hlas v mezinárodních krizích – od Venezuely po Blízký východ.
Lavrov jde ještě dál: BRICS a Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO) usilují o architekturu imunní vůči „nezákonným akcím Západu“. To je podle něj manifest multipolárního světa koordinovaného Ruskem a Čínou. Escobar to vnímá jako organickou alianci mezi Ruskem, Indií, Čínou a potenciálně Íránem (RIIC), reakci na Trumpovy hrozby.
Regionální a globální důsledky: Válka o globální Jih?
Escobar varuje, že útok na Írán by se neomezil pouze na západní Asii, ale ovlivnil by celý globální Jih. Zapojen by byl Jemen, Hizballáh a irácké milice, jak Írán slíbil. Nedávná setkání íránského ministra zahraničí Araghchiho s jemenským vyslancem v Maskatu tuto jednotu podtrhují. Globální Jih situaci pozorně sleduje: íránská suverenita je poučením o tom, jak odolávat hegemonii.
Ekonomicky se dedolarizace stupňuje. Rusko předbíhá Saúdskou Arábii jako největšího dodavatele ropy do Číny, zatímco Čína rozšiřuje svůj obchod s Íránem. Saúdská Arábie, která se nachází v prekérní situaci, se zasazuje o diplomacii, protože konflikt by zničil Perský záliv. Escobar zdůrazňuje, že Hormuzský průliv by byl uzavřen pouze jako poslední možnost – po konzultaci s Čínou a Ruskem – což by mohlo vést k cenám ropy až 700 dolarů za barel a ke kolapsu trhu s deriváty.
Trumpovo dilema: Z Netanjahua k Bad Bunnymu
Trump, uvězněný v nejistotě, se setkává s Netanjahuem, který předkládá „triádu“ požadavků: žádné obohacování uranu, žádná podpora „zmocněnců“ a minimální raketový program. Jednání v Ománu (nikoli v Istanbulu, protože Írán Erdoganovi nedůvěřuje) se točí kolem omezeného obohacování (až 60 %), ale Írán odmítá zrušit sankce – což je pro USA překážkou v dosažení dohody.
Escobar kritizuje Trumpův nedostatek strategie: rozhodnutí jsou založena na rozmarech, Fox News nebo vlivech, jako je Netanjahuův. Americký vojensko-průmyslový komplex ignoruje strategické aliance Íránu. V tuzemsku klesá Trumpova popularita na 37–44 %, což zhoršují skandály jako „Bad Bunny“. To ničí MAGA a mění Trumpa v „chromou kachnu“.
Morální úpadek Západu a multipolarita
Escobar vidí hlubší souvislosti: totální nihilismus Západu, symbolizovaný genocidou v Gaze, Epsteinovými skandály a kolapsem „řádu založeného na pravidlech“. Elity jako bývalý šéf Bank of England přiznávají, že systémem manipulovaly. BRICS nabízí alternativu: suverenitu a spolupráci.
Escobarovy cesty: Pohled do budoucnosti Hedvábné stezky
Nakonec se Escobar podělí o dojmy ze svých cest. V Čchung-čchingu, „nultém bodě“ Nové Hedvábné stezky, viděl logistický park, odkud odjíždějí nákladní vlaky do Evropy. Zkratka „Ju-si-nou“ (Čchung-čching-Sin-ťiang-Evropa) symbolizuje propojení. Navzdory sankcím se koridory rozšiřují a vyrábějí zde společnosti jako Porsche a Audi. Čína představuje pokrok, kreativitu a mír – kontrast k západnímu chaosu.
Celkově Escobar vykresluje obraz světa v neustálých změnách: Írán, podporovaný Ruskem a Čínou, odolává tlaku USA, zatímco BRICS upevňuje multipolární řád. Otázkou zůstává, zda Trump konflikt eskaluje, nebo ustoupí – s globálními důsledky.
![]()