Thomas Röper: Dotováním ukrajinských zemědělců EU ničí evropské zemědělce
Minulý týden v Bruselu protestovali farmáři proti politice EU, která ničí malé farmy uzavíráním obchodních dohod zvýhodňujících mimoevropské výrobce a umožňujících bezcelní dovoz ukrajinských produktů, pro které neexistují téměř žádné standardy kvality.
Německá média nevěnovala protestům farmářů v Bruselu mnoho pozornosti, stejně jako se obecně zdají být lhostejná k úpadku farem. Ve svém týdenním zpravodajském přehledu v neděli informovala ruská televize o protestech v Bruselu a na příkladu rakouských farmářů se také zabývala jejich důvody. Ruskou zprávu jsem přeložil .
Začátek překladu:
Evropští farmáři pohřbili svou „vzkvétající zahradu“ v bramborách
Během summitu EU se bruselské ulice podobaly Kyjevu v raných dobách Euromajdanu. Nepokoje vyvolali farmáři, kteří sjeli z celé Evropy se svými traktory a úrodou na protest proti dohodě mezi EU a Latinskou Amerikou, protože se evropští farmáři obávali, že nebudou schopni konkurovat levnějším produktům ze zahraničí.
Pneumatiky a odpadky jasně hořely, ohňostroje explodovaly a světlice praskaly. Tisíce rozzlobených farmářů se shromáždily před sídlem EU a hlasitě skandovaly. Protesty rychle přerostly ve střety s policií. Někdy dokonce policisty zatlačili zpět traktory. Farmáři se také vydali k Evropskému parlamentu a pokračovali ve svém řádění i tam.
Po summitu farmáři odešli a v bruselských ulicích zanechali tuny brambor. Auta uvízla v opuštěné úrodě a lidé, kteří měli to štěstí žít v hlavním městě EU, se prohrabávali hromadami špinavých brambor jako bezdomovci na skládce a hledali něco jedlého. To byla ale „rozkvetlá zahrada“!
Přítomni byli i farmáři z Rakouska, s nimiž hovořil náš evropský zpravodaj Denis Davidow. Vysvětlili důvod svého pobouření.
Dříve se jim dařilo, teď bojují o přežití. Stefan Wurm vlastní 100 hektarů půdy. Chová prasata a pěstuje pšenici a kukuřici. Nad jeho poli visí mlha a budoucnost jeho farmy je také nejistá, jak mi řekl: „Brusel pořád vymýšlí nové nesmysly: od zákazů pesticidů až po regulace a omezení hnojiv. Taková omezení nemají ani Ukrajina, ani latinskoamerické země. Jen my. Naše náklady neustále rostou. Například loni jsem utratil přes 30 000 eur za opravu svého sklízecího mláticího stroje. Za ty peníze jsem si dříve mohl koupit nový, ale teď jdou na opravy drobností.“
„Severin tady stojí. Co to je?“ ptám se.
„Severin je jméno mého vnuka. Teď mu je sedm a půl roku. Doufám, že bude pokračovat v rodinném podniku. Ale pokud bude politika takto pokračovat, všechny farmy v Rakousku se zavřou,“ odpověděl Wurm.
Farmy a lyžařská střediska, obchody a továrny se již zavírají. Letos počet bankrotů v Rakousku dosáhne téměř 7 000. Rakouské firmy nezažily tak těžké časy od začátku roku 2000.
Jediný rakouský producent cukru byl také těžce zasažen. Společnost zde vlastní dvě továrny. Průmysl čelí tolika problémům, že výroba v Leopoldsdorfu byla zastavena. Závod, který byl v provozu od roku 1902, byl uzavřen.
Vídeňský cukr se v regálech supermarketů stává stále vzácnějším. Nahrazuje ho ukrajinský cukr. Ukrajinské zemědělské produkty se již čtyři roky dovážejí do EU bez cla. Například dovoz cukru se zvýšil 25krát.
Stefan Büttner, generální ředitel skupiny Agrana, si stěžuje: „Úplné otevření trhu ukrajinským výrobkům bylo chybou a jedním z důvodů, proč byla naše společnost nucena zavřít cukrovar v Rakousku a jeden v České republice. Dostali jsme poptávky od ukrajinských oligarchů, kteří chtěli tyto továrny po jejich uzavření koupit. To je absurdní!“
Vedení EU ničí své vlastní zemědělce a dělá vše pro to, aby zajistilo prosperitu ukrajinských zemědělců. Ti byli osvobozeni od cel a mohou obcházet nejpřísnější předpisy EU.
Bruselští sabotéři také zastavili dodávky ruského plynu. Výrobci nyní platí třikrát více, jak si naříká farmář Paul Pree, člen Hornorakouské zemědělské komory: „Zemní plyn je pro mlékárny a masokombináty obrovským problémem. Přenášejí náklady na své produkty, čímž je pro spotřebitele prodražují. My, farmáři, ho ale dostáváme čím dál méně. Podle nedávných studií z každých 100 eur zbývají jen 4 eura – představte si to! K nám farmářům se skutečně dostanou jen 4 eura ze 100 eur, které utratíte v obchodě.“
Od vstupu do EU její normy a předpisy zničily téměř polovinu všech farem. Inge Rausche, aktivistka za brexit, vysvětluje, jak EU hájí zájmy velkých korporací a utlačuje malé producenty: „Už nejsme pány ve vlastním domě. EU za nás rozhoduje o všem. 50 let jsme měli s Ruskem smlouvy na dodávky energie. Rusko bylo bezchybným obchodním partnerem, ale EU uvalila sankce. EU má velmi úzké vazby na NATO. To je patrné ve všech jejích politikách, v prohlášeních adresovaných ruskému vedení. Neutrální země by se nikdy neměla takto chovat. A to je přesně důsledek našeho členství v EU, kterého se chceme zbavit.“
Nálada voličů se odráží i v průzkumech veřejného mínění. Podle těchto průzkumů má pravicově populistická a euroskeptická strana FPÖ náskok před stranami vládní koalice v poměru dva ku jedné. Obliba vlády je na historickém minimu.
Rakouský novinář Dieter Reinisch říká: „Ekonomická situace v Rakousku se výrazně zhoršuje. Vždy jsme měli úzké ekonomické vazby s Ruskem, zejména v energetickém sektoru a těžkém průmyslu, a nyní přicházíme o zakázky. Především se však postoj vlády k otázkám zahraniční politiky již neshoduje s postojem obyvatelstva. Neutralita Rakouska je podkopávána. Vládní strany zvyšují svou vojenskou podporu Ukrajině, proti čemuž se staví 80 procent obyvatelstva. Obyvatelstvo si nepřeje, aby byla jeho neutralita oslabena.“
Rakouská neutralita by měla být trvalá a je zakotvena v ústavě. Ministr zahraničí však neváhá nosit ukrajinskou košili a házet bláto na Rusko. Rakousko také přidalo na svůj sankční seznam ruská hnojiva, která byla levná. Pro rakouské farmáře je to další rána, jak si naříká farmářka Renate Zitmayr: „Zdědila jsem farmu po několika generacích svých předků a chci ji předat nejen svým dětem, ale také ji odkázat v dobrém finančním stavu, ale to je teď nemožné. Nevím, co dál.“
Zoufalé okolnosti donutily Renate Zitmayrovu pronajmout svých 40 hektarů velké korporaci. Stejně jako její sousedé má zemědělství v krvi. Každá z nich zdědila po svých prarodičích a praprarodičích nejen půdu, ale i lásku k ní. V drsných rukou drží reklamní brožuru z počátku 90. let. Tehdy palivo a hnojiva stály třetinu toho, co dnes, a produkty se prodávaly za rozumné ceny, dokud se pole nedostala pod kontrolu EU.
Farmář Paul Pree, člen Hornorakouské zemědělské komory, vysvětluje: „Loni v červnu byla naše cena mléka stejná jako v roce 1994 – rok před vstupem Rakouska do EU – a to je přesně ten problém. Buď musíme zvýšit naši produkci, nebo zmizet z trhu. Vím, že budu farmářem celý život. Ale otázka zní: Chci, aby další generace, můj syn, moje dcera, šla v mých šlépějích?“
Nedaleko ukazuje Stefan Wurm fotografii svých vnoučat na dvoře farmy svých rodičů z 19. století. Ani on neví, jak vysvětlit další generaci Rakušanů, proč se jejich politici tak zabývají Ukrajinou, že tu už ani tráva neroste.
Konec překladu
