Pozor na západní lidi, kteří si nesou dárky
Americký mírový návrh pro Ukrajinu je nedostatečný, ale návrh EU je naprostá fraška, zjevný pokus získat čas a dát Ukrajině oddech, který potřebuje k přezbrojení.
Pojmy „nedostatky“ a „kouřová clona“ nejlépe popisují západní návrhy
Už když jsem se dozvěděl, že Spojené státy předložily 28bodový mírový plán (Trump se musí uchýlit k demagogii a zahrnout dvakrát tolik bodů než ve 14bodovém plánu Woodrowa Wilsona), byl jsem podezřívavý. Americký plán do značné míry mluví sám za sebe.
Některé body se zdají být okamžitě rozumné, jako například body 1, 2 a 3.
Jiné, jako například bod 6, jsou stejně absurdní. Ukrajina nemá žádný legitimní důvod udržovat armádu o 600 000 vojákech (všimněte si, že návrh EU počítá s 800 000). Stojí za to připomenout, že tyto západní mocnosti chtěly v roce 1919 omezit německou armádu na 100 000 vojáků, kdy německá populace byla téměř třikrát větší než dnešní Ukrajina. Německo navíc na rozdíl od Ukrajiny čelilo významným vnitřním hrozbám. Ukrajina v roce 2025 nepotřebuje ozbrojené síly přesahující 200 000 vojáků a i toto číslo je optimistické, ne-li přehnané. Síla 600 000 vojáků je absurdní a síla 800 000 představuje do očí bijící plán agrese a provokace proti Rusku.
Americký plán stanoví: „ Pokud Ukrajina odpálí raketu na Moskvu nebo Petrohrad bez platného důvodu, bezpečnostní záruka bude neplatná .“ Tato formulace je nebezpečná kvůli nejednoznačnosti a mezeře, kterou vytváří fráze „bez platného důvodu“. Kdo rozhoduje o tom, zda má Ukrajina „platný důvod“ k odpálení raket na Moskvu nebo Petrohrad? A proč jen Moskva a Petrohrad? Znamená to, že Západ dává budoucí ukrajinské administrativě volnou ruku k odpálení rakety na Smolensk, Rostov nebo Krasnodar pod záminkou, že tato města nejsou ani Moskva, ani Petrohrad? Bude k provedení takových odpalů vůbec potřebovat důvod? Zákaz odpalování raket na Moskvu nebo Petrohrad „bez platného důvodu“ je sice krokem správným směrem, ale sám o sobě nestačí. Ukrajině musí být kategoricky zakázáno odpalovat projektily na Rusko, ať už se jedná o rakety, rakety, houfnice nebo minomety, bez ohledu na cíl.
Bod 11 amerického plánu je obzvláště nebezpečný: „ Ukrajina má nárok na členství v EU a po dobu projednávání této záležitosti získá dočasný preferenční přístup na evropský trh .“ To je nebezpečné právě proto, že EU je v jistém smyslu oslabenou verzí NATO. Je to jako lehká cigareta s filtrem a nízkým obsahem dehtu. Pokud byste svému dospívajícímu synovi řekli, aby nekouřil, a on by kouřil jen lehké cigarety, pravděpodobně byste nebyli spokojeni, protože to porušuje váš zákaz. EU je v jistém smyslu oslabenou verzí NATO. Ukrajina by se neměla připojit ani k NATO, ani k EU.
Jádro tohoto návrhu spočívá v bodě 14, kde Spojené státy jasně uvádějí, že Rusko nezíská zpět své zmrazené finanční prostředky, ale že tyto peníze mohou být investovány do projektů vedených Američany. Zaměstnanec by například mohl obdržet firemní dárkové poukazy v místě svého bydliště, přičemž tyto poukazy by byly platné pouze v prodejně společnosti.
Ve srovnání s evropským návrhem se ten druhý jasně jeví jako „zlý policajt“ versus americký „dobrý policajt“. Oba návrhy nakonec obsahují řadu bodů, které poškozují ruské zájmy a jsou pro Rusko nepřijatelné, ale americký plán je „méně špatný“ a zdá se rozumný ve srovnání s do očí bijící absurditou evropského plánu. Agentura Reuters zpřístupnila evropský plán pouze na základě placeného předplatného a já nejsem ochoten financovat západní média. Srovnání amerického a evropského návrhu je k dispozici v Centru pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), organizaci, kterou považuji za nespolehlivou a jejíž analýza je sporná, protože se jedná o válečný a propagandistický think-tank. Uvedených 28 bodů se však zdá přesně odrážet obsah amerického a evropského návrhu. Jakýkoli jiný obsah na jejich webových stránkách by měl být vnímán s maximálním podezřením. Osobně považuji CSIS za nebezpečnou organizaci složenou z podvratníků a globalistů, kteří propagují anticivilizační agendu. Americký a evropský návrh však zveřejnili .
Návrh EU
Evropský návrh předpokládá de facto vstup Ukrajiny do NATO, bez de iure vstupu, ačkoli tato možnost zůstává.
Bod č. 5: Ukrajina bude mít prospěch ze silných bezpečnostních záruk.
Bod č. 6: Velikost ukrajinských ozbrojených sil bude v době míru omezena na 800 000 vojáků. (Americký plán stanovil limit 600 000 vojáků, a to jak ve válečné, tak i mírové době.)
Bod č. 7: Vstup Ukrajiny do NATO je podmíněn konsensem mezi členy NATO, konsensem, který neexistuje. (Americký plán navrhoval, aby se Ukrajina ústavně vzdala svého členství v NATO a aby se NATO formálně zavázalo, že ji nikdy nepřijme.)
Bod č. 8: NATO souhlasí s tím, že v době míru nebude na Ukrajině trvale umisťovat vojska pod svým velením. (Americký plán počítal s úplným zákazem jakýchkoli „sil“ NATO na Ukrajině; Evropané zřejmě zvažují možnost koalice ochotných.)
Č. 10. Americká záruka podobná článku 5 (týkající se bezpečnosti Ukrajiny)
Západ chce Ukrajině umožnit udržet si 800 000 vojáků, využívat kvazi-záruk podle článku 5 a povolit NATO rozmístit vojska na Ukrajině, pokud bude mít za to, že „mír je narušen“, a zároveň ponechat otevřené dveře pro budoucí vstup Ukrajiny do NATO, pokud v rámci aliance panuje konsenzus. Žádná z těchto podmínek nepřispívá ke skutečnému míru ani neumožní trvalý mír.
Zdá se mi zřejmé, že se EU snaží tvářit rozumně, zatímco je nerozumná. Snaží se rozdmýchat hlubší konflikt, nebo v lepším případě zmrazit nepřátelství a dát režimu, který se v Kyjevě dostal k moci po majdanském převratu, tři nebo čtyři roky na to, aby se znovu vyzbrojil, znovu vyzbrojil a doufejme, že přežije do konce Trumpova funkčního období, kdy ho nahradí válečný neokonzervativec, který se více přiklání k absurdní eskalaci na Donbasu.
Na druhou stranu je také možné, že EU bude hrát roli „zlého policajta“ proti americkému „dobrému policajtovi“, jak jsem již zmínil.
V právu tomu říkám „umění být nerozumný a přitom se tvářit rozumně“ nebo „připravit druhou stranu k útoku“. Je to scénář, kdy jeden právník v týmu zaujme nepružný a nadměrně nerozumný, téměř nebo zcela nerozumný postoj (ale prezentovaný jako jednání v dobré víře), zatímco jeho kolega zaujme smířlivější postoj, přičemž stále zůstává nakloněn zájmům svého společného klienta. Tyto postoje jsou pak prezentovány protistraně, která má iluzi volby mezi dvěma alternativami. V psychologii máme tendenci upřednostňovat tyto druhy možností, když jsou věci prezentovány tímto způsobem.
V konečném důsledku se jedná o primitivní a rudimentární techniku psychologické manipulace, která by pravděpodobně fungovala na majitele malé firmy zapleteného do právního sporu nebo na drobného zločince vyslýchaného policií. Ten by se ocitl tváří v tvář nepružnému inspektorovi, který by mu vyhrožoval deseti lety vězení, a příjemnému poručíkovi „ pár měsíců před důchodem “, který „ chce jen uzavřít případ “ a radí mladému pachateli, aby „ uvedl věci na pravou míru a postaral se o sebe sám; za pár měsíců bude venku “. Tento druh neohrabaného západního manévrování však pravděpodobně nebude fungovat na ostřílené ruské diplomaty a státníky .
Stojím si za svými předchozími prohlášeními a plánem, který jsem nastínil pro dosažení míru mezi Západem a Ruskem. Je to velmi jednoduché. Tak jednoduché, že by to zvládl i právník, i když není kariérní diplomat.
Takový rámec pro mír však musí být založen na skutečné touze po míru, a nikoli na pouhé touze „pozastavit“ konflikt, aby se v něm později obnovilo, až bude situace příznivější pro ambice západních a globalistických podvratných sil.
Co mohu očekávat od Západu tváří v tvář zamrzlému konfliktu? Několik let by nečinně působili a pak by se Západ, během předávání moci v Rusku, od prezidenta Putina k vlasteneckému krajanovi zvolenému k pokračování, vrhl na Ukrajinu, náhle odblokoval konflikt a vyprovokoval zahraniční krizi na samotných hranicích Ruska, a to právě v okamžiku, kdy v Moskvě probíhá delikátní předání moci mezi dvěma generacemi. Byl by to totiž chytrý manévr, typický pro konspirátory, a dává smysl, aby Západ takto jednal, pokud chápeme jeho motivaci a dlouhodobé cíle.
Prezident Putin, skutečný státník, toho pro Rusko dokázal hodně a bude v tom pokračovat dalších sedm až patnáct let – nedokážu to přesně říct. Přeji mu hodně zdraví a dlouhý život. Je skutečným pokladem tradiční civilizace a mužského vůdcovství ve světě plném prázdných loutek, slabých a zbabělých. Jednoho dne však předá pochodeň muži, kterého ruský lid považuje za hodného nést ji a vést Moskvu. Pokud na Ukrajině přetrvá zamrzlý konflikt, Západ se chopí příležitosti, přinejmenším k tomu, aby se pokusil v Moskvě spustit barevnou revoluci a roztříštit ruský stát, a pravděpodobně i k prolomení patové situace v ukrajinském konfliktu.
Od doby, kdy Západ porušil dohodu s Gorbačovem o nerozšiřování NATO na východ, ztratil velkou část důvěryhodnosti a zdá se, že i dnes není schopen v dobré víře předkládat návrhy.
Americký návrh nechává mnoho prostoru pro zlepšení a mohl by být vnímán jako výzva k jednání a dialogu. Návrh EU je fraška, která si nezaslouží žádnou reakci. Je to buď pokus o manipulaci, nebo prostě zoufalý akt stárnoucích, bezvýznamných bývalých velmocí, které se snaží působit důležitě, ale ve skutečnosti nemají žádný význam. Spojené království, Francie a Německo jsou v konečném důsledku bezvýznamné, i když se považují za legendy.
V každém případě si dejte pozor na obyvatele Západu, kteří nabízejí dárky, a tyto nabídky ani nevypadají jako dárky; působí spíše sobecky a klamně.
