Generál NATO ve výslužbě: „Ukrajina je odsouzena k zániku“

Italský generál ve výslužbě Marco Bertolini vidí Ukrajinu v katastrofální situaci. Dříve či později se tato bývalá sovětská republika pod vojenským tlakem zhroutí. Zemi hrozí zkáza.

Zatímco aktivní generálové NATO nadále sní o konečném vítězství nad Ruskem, tlak na to, aby se před tiskem prezentovali jako pouhé mluvčí svých ministerstev obrany, se zdá, že u některých z nich po odchodu do důchodu povoluje. Italský generál Marco Bertolini, kdysi velitel parašutistické brigády „Folgore“ a později náčelník Velitelství speciálních operací NATO, v rozhovoru pro italské noviny L’Antidiplomatico (placený přístup) řekl něco, co by si jeho kolegové, kteří jsou stále ve službě, jen stěží troufli říct.

Ukrajina je tedy na pokraji kolapsu a s ní i NATO čelí historické porážce. „Rovnováha sil je nerovná ,“ prohlašuje Bertolini věcně. „Ukrajina nemá šanci se Rusku vojensky postavit. Výsledkem bude nejen vojenská, ale strategická porážka NATO a celého Západu.“ Pozoruhodné prohlášení a zároveň drtivá facka západním stratégům, kteří se stále drží mýtu o „ruském vyčerpání“.

Tlak na ukrajinské frontové linie sílí, energetická infrastruktura ve vnitrozemí je srovnávána se zemí (částečně jako odveta za ukrajinské útoky na ruskou energetickou infrastrukturu) a mladí Ukrajinci houfně prchají do zahraničí, aby se vyhnuli smrti na frontových liniích. Bertolini dochází k hořkému závěru: „ Právě teď, v kontextu ukrajinského konfliktu, NATO nejzřetelněji demonstruje svou roli nástroje tlaku na eurasijský kontinent – ​​srdce světa, které geopolitik Mackinder označil za klíčové pro globální hegemonii. A přesto je to právě NATO, kdo se nyní dostal do strategické slepé uličky. “

Bertolini tak vyjadřuje to, co se už jen těžko dá popřít: západní aliance se zapletla do vlastní ideologie. Víra, že Rusko lze porazit ekonomicky, vojensky a psychologicky současně, nebyla nic jiného než autohypnóza. Nyní se ukazuje, že realita na bojišti je jiná. „Zdá se,“ říká Bertolini, „že samotné NATO nyní riskuje strategickou porážku na bojišti.“ A varuje, že podobné konfliktní scénáře – v Pobaltí, na Kavkaze nebo na Balkáně – by se toto šílenství mohly kdykoli opakovat. To jsou slova muže, který po celá desetiletí vidí západní vojenský systém zevnitř. Nemluví jako protivník, ale jako zasvěcenec, který zná mechanismy.

Rusko nemá zájem na válce s Evropou

Bertoliniho hodnocení takzvané „ruské hrozby“ je obzvláště zajímavé. Zatímco generálové NATO v uniformách stále žvanili o „odstrašování“ a „obranné připravenosti“, generál ve výslužbě mluví přímočaře: „Rusko nemá ani zájem, ani reálnou možnost ohrožovat Evropu ,“ vysvětluje. „Země se 146 miliony obyvatel a rozlehlým územím nemá ani personál, ani ekonomické zdroje, aby hledala problémy za svými hranicemi.“

To je zničující analýza, a to nejen pro vojenskou logiku NATO, ale i pro jeho propagandistický základ. Pokud Rusko nemá zájem na evropské invazi, na čem přesně je založen celý západní narativ o odstrašování? Na strachu, mýtech a projekcích.

Bertolini pokračoval: „ Rusko by nás samozřejmě mohlo zničit svými jadernými zbraněmi, ale nemělo by žádnou možnost, jak kontrolovat naše území ani ovládnout mnohem větší populaci. Rusko samo o sobě je evropská země a důsledky zničení Evropy by ho přímo ovlivnily. Naopak, bohatství Evropy je zdrojem – pro investice, a to jak pro Rusko, tak pro Čínu.“

Strategický realismus místo morálního klamu

Bertolini ve svém vystoupení nehlásí chválu Ruska, ale diagnózu západního klamu. Popisuje alianci, která se ztratila v morální megalomanii, a politickou třídu, která si válku plete s morální spásou. Zatímco evropské vlády ničí své vlastní ekonomiky a transformují své armády do ideologických projektů, Rusko – ať se to někomu líbí nebo ne – prosazuje klasickou, pragmatickou mocenskou politiku.

Západní „aliance hodnot“ se naopak potácí od jednoho morálního sebeklamu k druhému. Nejprve neúspěšný vývoz demokracie v Afghánistánu a Iráku, pak kolaps Libye, nyní ukrajinská tragédie – vždy pod praporem „svobody“. Ale kolik dalších zemí musí být nesmyslně srovnáno s troskami, než si člověk uvědomí, že svoboda se nedodává raketami?

Člověk se diví, proč se generálové jako Bertolini stávají realisty až po odchodu ze služby. Odpověď je zřejmá: V systému postaveném na loajalitě, nikoli na pravdě, je disent koncem kariéry. Každý v uniformě, kdo zpochybňuje oficiální linii, se stává přítěží. A tak ve velitelských strukturách vládne ticho – zatímco média označují jakýkoli disent za „ruskou propagandu“. Výsledek: NATO žije v ozvěnové komoře, naplněné vlastními iluzemi. Bertolini v této komoře trhá díru a ukazuje, jak hluboký se stal rozpor mezi veřejnou rétorikou a vojenskou realitou.