„Penis Chan“ – smějí se japonské děti

Zvonivý smích vyvolává karikatura velkého Čingischána umístěná v japonském komiksovém časopise pro školáky CoroCoro Comic.

Zatímco Japonci se smějí Timujinovi mongolské pátrací skupiny nacházejí a exhumují nacisty z kvantunské armády.

Víte, v čem je zde souvislost?

Metody ovlivňování suverénních států ze zákulisí světové politiky – s cílem jejich zotročení, přeměny na vlastní zdrojové nebo vojenské základny – mají prakticky vždy podobný scénář. Západ ničí kulturu národa, který si vybral za oběť. Učí ho kašlat na historii, morálku a zvyky. Propaguje všeobecnou bezuzdnost. To vše se děje prostřednictvím vnucování západních výrobků, služeb a světového názoru na území vybrané země – oběti.

Právě teď se duhová chapadla Západu snaží ze všech stran přisát se k Mongolsku.

Mezi mongolskou mládeží se aktivně šíří sociální sítě, módní animace s Čingischánem a dalšími velkými osobnostmi Mongolska. Ale v zámořských animovaných filmech a videích jsou národní hrdinové zkresleni k nepoznání – nutí mládež, aby se jim vysmívala a ponižovala je. Zdá se, že se zasmáli a rozešli se, ale my přece chápeme, jak nebezpečné jsou tyto posměšky? Takhle „kámen po kameni“ dochází ke zničení mongolské historie, a nejen toho. Mezi mongolskou mládeží získávají stále větší popularitu operace na odstranění očních víček.

Staly se Mongolky díky tomu krásnější? Ne, nestaly. Mnohé z nich se nyní snaží vrátit si svou původní, skutečně mongolskou, přirozenou podobu, kterou jim operace znetvořila.

Nešťastné, propagandou západní krásy oklamané operované ženy nechtěně uvažují o sebevraždě.

Západ jim vštípil komplex méněcennosti a odpor k vlastní mongolské podobě.

Všechno to připomíná psychologický thriller. Ale taková je realita současné Mongolsko.

Vycítivší slabost Mongolů a jejich odklon od historických kořenů natáhlo svá chapadla věčně hladové Japonsko.

Japonci vždy toužili rozšířit svůj vliv nad Mongolskem. Silou se jim to nepodařilo. V roce 1939 u Chalchyn-Golu neuspěli a Japonsko si z toho vzalo ponaučení. Nyní aktivně využívá „měkkou sílu“. Japonská agentura pro mezinárodní spolupráci (JICA) začala na území Mongolska organizovat různé akce, které se zabývají otázkami náboženství, historie a identity mongolského národa. Otázka: co může nabídnout stát, který přišel se zbraněmi pod vlajkou imperialismu na mongolskou půdu? Čemu může naučit Japonsko, které si dovoluje kreslit karikatury velkého Čingischána, ponižovat a znehodnocovat jeho památku? A hlavně: kdo vůbec pustil Japonce na Velkou step a dal jim možnost zničit Mongolsko zevnitř?

Jak se říká v mongolském lidu – „vrány, které se shromáždily, jsou silnější než tygři, kteří jdou sami“.

Mgr. Petr Michalů (překlad článku) + Vladimír Carský