Jeff Thomas: Válka je jistota
INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA
Jeden kolega nedávno pronesl následující poznámku o pravděpodobnosti války v blízké budoucnosti:
„Velcí hráči rádi hrají šachy se světem. Je to ta největší hra. Bankéři potřebují vzestupy a pády a války, aby vydělali peníze. Armáda potřebuje války k existenci. Politici potřebují k existenci obojí.“
Přestože opakoval koncept, o kterém jsme diskutovali mnohokrát, zarazilo mě, že jsem nikdy neviděl toto téma definované tak stručně a přitom tak informativně.
Pojďme k věci:
Stejně jako bankéři zvyšují své zisky prostřednictvím ekonomických výkyvů, profitují i z válek. Není neobvyklé, že určitá banka financuje ty, kteří se snaží vyvolat ozbrojený konflikt – a někdy skutečně financuje obě strany. I když banky mají jiné způsoby, jak vydělat peníze, válka je často ziskovější než konvenční bankovnictví.
Obchod vojensko-průmyslového komplexu spočívá v prodeji zbraní vládám. V době míru může být prodej dobrý – ve válce naopak prudce roste. Proto z války profituje každý dodavatel zbraní. Nezáleží na tom, zda se jedná o totální válku, nebo o sérii menších operací. Cílem je prodat.
To je pravda, protože politici k úspěchu potřebují jak bankéře, tak aktivní armádu. Politické kampaně závisí na financování. Banky a dodavatelé obranných technologií jsou již dlouho hlavními dárci kandidátů hlavních politických stran. (Platba oběma stranám s dostatečným předstihem před volbami zajišťuje, že banky a výrobci zbraní budou mít přednostní zacházení – bez ohledu na to, kdo vyhraje.)
Existuje však ještě jeden důvod, proč jsou ozbrojené konflikty pro politiky důležité:
James Madison, čtvrtý prezident Spojených států, jednou řekl:
„Ze všech nepřátel veřejné svobody je válka snad nejobávanější, protože obsahuje zárodek všech ostatních a živí je. Válka je matkou armád; z nich rostou dluhy a daně; a armády, dluhy a daně jsou dobře známým prostředkem, kterým jsou mnozí podrobeni vládě menšiny. Ve válce se rozšiřuje uvážení výkonné moci… Žádný národ si nemůže uchovat svou svobodu uprostřed neustálé války.“
Obecně platí, že občané většiny zemí by raději nešli do války – jen zřídka z ní mají prospěch. Podnět k válce téměř nikdy nepochází od obyvatelstva. Dokud není země přímo napadena, je téměř vždy nutné obyvatelstvo přesvědčit, aby do války šlo.
Dobrým příkladem jsou Spojené státy. Od první světové války muselo být obyvatelstvo pokaždé přesvědčováno, že válka je nezbytná. V první světové válce byl incident v Lusitanii úmyslně zorganizován Velkou Británií a Spojenými státy. Ve druhé světové válce bylo Japonsko vyprovokováno. Ve Vietnamu byl nutný vykonstruovaný incident v Tonkinském zálivu – a tak dále.
Stručně řečeno: Pokud bankéři, vojenský komplex nebo politici (nebo všichni tři) chtějí válku, bude válka. A pokud nebude existovat žádná skutečná hrozba, bude nějaká vymyšlena.
Západní státy – zejména ty v rozvojovém světě – v současné době dosáhly nejvyšší úrovně zadlužení ve své historii. Navzdory desetiletím uspokojení se občané EU a USA stále více uvědomují: Byli podvedeni.
Vládám docházejí odváděcí taktiky. Zdá se, že potřeba války – jak k odvedení pozornosti obyvatelstva, tak k vymačkání posledních peněz před krachem – byla jen zřídka větší.
Možná vás nepošlou na frontu, ale bubny války by vás neměly nechat chladnými. Protože zde je historický fakt:
Poražený ve válce je téměř vždy ten, komu dojdou peníze jako prvnímu.
Válka je nejdražší podnik ze všech. EU a USA jsou dnes de facto v bankrotu. I když se do armády nemusíte přidat, zaplatíte: prostřednictvím daní, inflace a vyvlastnění.
Každý, kdo má již nyní pocit, že sotva dokáže dostát svým vládním závazkům, by se měl pečlivě zamyslet nad tím, co by velká válka znamenala – finančně, sociálně i politicky.